Sliby ASC ve Světci u Bíliny

1.2.2020    Světec. Ano, Don Bosko byl světec, ale my chceme napsat pár slov o obci Světec u Bíliny, kde se Robert Kotyšan stal částí salesiánské rodiny a složil slib do rukou Honzy Macouna, koordinátora provinciální rady ASC v Čechách a na Moravě.
Scházíme se před druhou hodinou u kostela sv. Jakuba Staršího ve Světci. Slavnostní mše začne přesně ve dvě a bude jí celebrovat bratr salesián Michael Martinek SDB. Shodou okolností vězeňský kaplan. Proč shodou okolností? No, protože Robert pracuje také ve věznici, ale na straně vězeňské služby. Potkávají se tak se stejnými „hříšníky“. Snaží se na ně působit z různých stran.

Před druhou hodinou už je tady spousta hostů, upřímně jsme jich ani tolik nečekali. Přijeli z Prahy, Nového Boru, Litoměřic, Teplic, Mostu… Přijeli mezi nás, sudetské „misionáře“ do severních Čech. Přijeli i někteří další bratři salesiáni z Teplic, a dokonce dorazil z Fryštáku i náš bývalý „tepličák“ Jan Blaha – Žanek. K naší velké radosti se nás sešlo okolo padesáti – kostel ve Světci tolik věřících snad ještě nezažil. Na nedělních mších tady bývá maximálně deset farníků.

Standa/Balů Vocásek , jako formátor a člen místní rady společenství ASC Sever , uvítal všechny hosty. Varhany zaburácely . V barokním kostele se ozvaly písně se salesiánskou tématikou – dej mi duše, ostatní si nech! Už dlouho v tomto kostele nebylo u oltáře tolik kněží – byli čtyři, Tomáš Mareš, Pavel Hertl, Žanek Blaha a Michael, všichni SDB. No vlastně to není pravda, byl tady nedávno otec biskup Jan Baxant s mnoha koncelebranty, aby vysvětil kapli Dona Bosca právě v kostele Jakuba většího ve Světci. Tu kapli tady vybudoval Robert, který se věnuje nejen kostelu ve Světci, ale i dalším venkovským farnostem okolo Teplic.

Světský kostel sousedí s bývalou farou, kde je dnes kulturní centrum obce. Jelikož má Robert velmi dobré vztahy s místním vedením , bylo možné se přesunout hned po mši na neformální setkání. Takové to popovídání s lidmi, které jste dlouho neviděli a chcete si toho zase moc říci. Podělit se o to, co se děje. Je nám spolu dobře. Je co jíst i pít. Zjistili jsem, že právě taková setkání chybí našim před-aspirantům a aspirantům. Nedávno jsme tady na severu měli problém, že poměrně mnoho aspirantů nakonec ke slibům vůbec nepřistoupilo. Řešili jsme to. Žádali jsme všechny o jejich zpětnou vazbu. A výsledek? Vnímají nás jako uzavřenou a utajenou partu, kde se mluví o mládeži a dětech, ale nakonec právě děti jsou překážkou mnoha mladých rodin v době formace. Je potřeba hledat nové cesty, svět se mění. Stárneme, někdy nejen podle data v rodném listě, ale i v názorech. V unavených společenstvích se ztrácí radost, kterou všichni od salesiánů očekávají.

Světec nám ale potvrdil, že to ještě není ztracené. Bylo to krásné odpoledne, všichni jsme se dobře bavili. Víno jsme si dali se Standou až doma, protože jsme byli oba řidiči. Robert na tom byl stejně. Jen ten si ještě odvezl dort v podobě svého věrného přítele psa Martyho, který byl dalším členem našeho formačního společenství. Nemohli jsme na něj přeci zapomenout.

Ze severních Čech všechny spolupracovníky zdraví Nataša a Standa Vocáskovi.