Duchovní cvičení v Neratově

V neděli jsme se vrátili z DC.  Chtěli bychom se zastavit u několika skutečností.

1. mimořádné prostředí
Toto jsme ještě nikdy na DC nezažili: všechny dny nám soustavně pršelo. Přesto však jsme v tichu a pokoře vnímali krásnou přírodu Orlických hor. Ta vláha byla symbolem: přesně, jak potřebovala vodu do hloubi přeschlá země, tak žíznivá po Bohu byla i naše unavená srdce.
Rovněž poprvé jsme byli v obnoveném poutním kostele Nanebevzetí P. Marie v Neratově. Vyvýšené místo generacemi promodlené, plné radosti ale i bolesti. Když v něm člověk stane, jde mu sama od sebe vděčnost Bohu a lidem, úžas nad zázrakem.
 

Hledíme na svatostánek a honí se nám hlavou: „nalomenou třtinu nedolomí“, „doutnající knot neuhasí“, polorozbořený chrám zpevní a zastřeší...Ano, vadnoucí třtina dostane proud nové mízy, z ohořelého opět vyšlehne plamen, v obnoveném kostele znovu vyvěrá pramen Boží milosti. Příznačné k tomu, co se děje s účastníkem DC: Není to snad chrám mého srdce, který potřebuje zpevnit, zastřešit, regenerovat, aby mohl přijít Bůh a přebývat v něm?

2. mimořádné téma

Letos 21. srpna uplynulo 450 let od narození sv. Františka Saleského. Janko Ihnát, náš exercitátor nám připravil stěžejní námět z jeho díla: Jak vypadá pravá zbožnost neboli, co je opravdová láska k Bohu. Oceňovali jsme, že můžeme rozjímat nad myšlenkami tohoto učitele církve, u kterého se inspiroval náš svatý zakladatel. Protože Jan Bosco sám vyrůstal bez otce, pochopil, že to, co zraněné srdce nejvíc potřebuje, je něha. Objevil geniální přínos sv. Františka, jenž svou laskavost čerpal z Ježíšova srdce, které miloval. Tímto pomáhal připravovat půdu k uctívání Božského srdce, jak bylo padesát let po jeho smrti dáno Pánem skrze sv. Markétu řádu Navštívení P. Marie, jehož je sv. František spoluzakladatelem. Podstatou salesiánského ducha se stalo laskavé Srdce Ježíše – Dobrého pastýře. A jak z historie víme, tečkou Don Boskova díla je kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Římě.

Snažili jsme se pochopit tuto propojenost s odhodláním uvést ji ve skutek v našich životech.

3. mimořádní lidé okolo

Jsme vděčni našim ředitelům: Janě a Janovi Němcovým za obětavé a decentní vedení DC, za klidné a příjemné ubytování i stravování.
Děkujeme za zážitek jednoty a pokoje ve společenství bratří a sester, za příklad jejich života a samozřejmě jsme vděční za odkrývání kořenů salesiánského ducha, k němuž patří i veselost, jak je prezentována samotným exercitátorem.

 

                Bohu díky!

         Ludmila a Jiří Jenišovi
       společenství Újezd u Brna