21. srpna - 450. let narození sv. Františka Saleského

Letos je tomu 450 let od narození svatého Františka Saleského (21.8.1567), hlavního patrona Kongregace založené Donem Boskem.
Přejit toto významné výročí mlčením, tak na to nemám srdce. Zapojit do toho jiné lidi, s tak velikým pochopením jsem se nesetkal.

Nakonec jsem na počest toho výročí připravil dvě akce.
Jedna se uskutečnila se slovenskými ASC a druhá byla naplánovaná na 7. srpna poutí do Annecy s jedním salesiánem a jednou dvojicí ASC.
A tak bych se chtěl s vámi podělit o myšlenky z těchto akcí, očima účastníků.
           P. Jan Ihnát, SDB
 

Životopis sv. Františka Saleského v PDF
    (zpracoval P. Jan Ihnát, SDB)

 

 

Cesta za srdcom sv. Františka Saleského....

 „ Pôjdeme za Františkom Saleským a ešte k tomu  priamo k relikvii  jeho srdca, chceš ísť?“ Na takúto ponuku sa záporne odpovedať nedá, hlavne, keď to bol môj dlhoročný sen. Ďakujem za túto výzvu ísť a bolo mi cťou byť súčasťou osemčlenného tímu saleziánov spolupracovníkov a sympatizantov z námestovského strediska pod vedením Jozef K. Na cestu za srdcom sv. Františka Saleského  sme sa vybrali do Talianska, do mesta Treviso . Že to budú zároveň duchovné cvičenia  s don Jánom Ihnátom, českým  saleziánom  a že to bude v kláštornom prostredí  sestier Navštívenia Panny Márie, tak to už len umocnilo moju túžbu ísť. Sestry Navštívenia Panny Márie, ktoré žijú v klauzúre , založila Jana de Chantal. Po celodennej ceste sme sa  dostali do  Trevisa, do príjemného kláštorného  prostredia, miesta neustálej modlitby a adorácie, miesta, kde je relikvia  srdca sv. Františka Saleského. V našom tíme bola aj pani  Jiřina, ktorá spolupracuje s don Jánom na preklade listov sv. Františka a ktorá nám sprostredkovala toto krásne miesto na vykonanie duchovných cvičení. Veľmi si to vážime a ďakujeme.

Privítanie v kláštore  bolo naozaj srdečné. „Duch svätý vedie vždy tam, kde je láska,“  aj nás doviedol na toto vymodlené miesto  práve v deň ich veľkého sviatku, 31.mája, kedy slávia sviatok Navštívenia Panny Márie, svoj odpust ( u nás sa slávi 2.júla). Ani sme to vopred nevedeli. V tento významný  deň sme teda začali naše duchovné cvičenia a to  návštevou  chrámu Najsvätejšieho Srdca Ježišovho. Na hlavnom oltári je zobrazené Srdce Ježišovo , sv. František  Saleský a Jana de Chantal spolu s Margitou Máriou Alacoque, ktorej sa zjavilo Srdce Ježišovo a ktorá patrila k reholi Navštívenia..   Na boku bola vystavená relikvia srdca Františka Saleského. Keď som vošla do kostola, zdalo sa mi, akoby sa tieto láskavé srdcia spojili v jedno so Srdcom Ježišovým.

Duchovné cvičenia, ktoré nám kázal don Ihnát,  boli cestou  spoznávania Františkovej  láskavosti   k ľuďom a k Bohu a to prostredníctvom jeho listov, ktoré sme si čítali a uvažovali nad nimi. Charakteristikou kongregácie  Navštívenia je umŕtvovanie srdca,  znakom je srdce  prebodnuté dvoma šípmi, uzatvorené vnútri  tŕňovej koruny. Umŕtvovať srdce znamená prebudiť v srdci lásku, každý deň nachádzať dôvody svojho rozhodnutia, objavovať tieto dôvody. Jediným jazykom Františka Saleského  je láska. Chceš byť dokonalý?  Nauč sa ticho zatvárať dvere, dôstojne sa prežehnať, všetko prijať s vierou, uč sa neznepokojovať sa nad ničím, pestovať v sebe radosť. Ide o to, aby nám srdce nezatvrdlo. Sv, František hovoril: „Ježišu, sprav srdce moje, podľa srdca Tvojho.“

Listy sv. Františka Jane de Chantal sú plné  lásky. Len ten, kto dostane veľa lásky, dokáže vykonať veľké  diela, lebo spoznal lásku. Sv. František dostal veľa lásky od svoje matky. Bol plný lásky,   vykonal veľké premeny v srdciach ľudí, hlavne nevercov. Jana de Chantal dostala veľa lásky od Františka a založila vyše osemdesiat kláštorov, veľké diela,  založené na láske.  Láska prináša ďalšiu, oveľa väčšiu lásku. Ten, kto dostáva veľa lásky, vykonáva veľké diela, preto sa  učme dávať lásku  a milovať.

V listoch František  píše o pokore, je to sila Ducha Svätého, berie z múdrosti to, čo je: vľúdnosť, trpezlivosť, umiernenosť. Pokora je uznať každý deň, že Pán Boh mi dáva vždy to , čo potrebujem. Kresťan by nemal mať pocit menejcennosti, strach.....  Pokorný človek by sa mal na svet dívať jasnými očami. Nič, ani zvonku, ani zvnútra, nás nesmie znepokojiť. Jeden smútok, ktorý by sme  mali mať, je len z toho, prečo nie sme svätí.  Pokorný človek  rešpektuje  ľudí a všetkým prejavuje úctu . Včela aj z horkého vytiahne  med, to dobro z kvetov, preto si máme všímať nielen tých,  z ktorých máme úžitok, ale stratiť slovíčko aj so starým,  chorým... Opakom lásky nie je teda nenávisť, ale ľahostajnosť. Začnime prejavovať lásku  najobyčajnejšími  vecami, začnime vyjadrovať  svoju blízkosť. „Pane ,zmeň naše srdce, naše skamenelé diela.“  Všetci, ktorí sa chcú zaoberať ľuďmi, musia sa vyrovnať so svojou minulosťou, inak sa stanú agresormi . Je potrebné hovoriť o kráse , že život s Bohom je radosť a veľká radosť. Snažiť sa každý deň urobiť niečo z lásky k Ježišovi. František bol fascinovaný Bohom.

Sv. František nádherne písal Jane de Chantal o nebi: “ Ach, dcéra moja, aké krásne je toto nebo, teraz, keď náš Spasiteľ sa stal slnkom a jeho hruď plameňom lásky, z ktorého blahoslavení pijú do sýtosti. Každý ho ide kontemplovať a vidí tam napísané vnútri svoje meno písmenom lásky, ktoré len láska vie čítať a ktoré len z lásky vytesal. Ach, moja drahá dcéra, naše mená tam nebudú? Ale, áno. Bez pochyby tam budú, pretože aj keď naše srdce nemá lásku, má však túžbu po láske a začiatok lásky. Sväté meno Ježišovo nie je  snáď zapísané v našom srdci? Som presvedčený, že by ho nič nemohlo vymazať. Musíme však  dúfať, že potom aj to naše bude napísané v Božom srdci. Aká to bude veľká radosť, keď uvidíme tie božské písmená, ukazovatele nášho večného šťastia!“

V prostredí kostola, kde sme mohli meditovať nad úžasnými myšlienkami,  zaznievali krásne spevy sestier, ktoré vzdávali Bohu chválu a dívali sa na srdce Ježišovo a srdce Františka Saleského, ako v nebi.... A tu, v tom prostredí,  sme mohli  aj snívať, snívať o dobrých veciach , ktoré Pán má pre nás pripravené. V tejto chvíli radosti som  ďakovala  za túto milosť, ktorú som dostala, byť tu a pýtala som sa, prečo práve ja? Veď tu mohol byť miesto mňa niekto iný.. neviem..., ale Pán má s tým určite nejaký plán... Veľmi ma prekvapilo  vyjadrenie, že František Saleský bol nežný, vedela som, že bol  láskavý,  ale nežný, som ešte nepočula. Je to ešte milšie vyjadrenie jeho charakteru,  akoby vonkajší prejav jeho láskavosti. Čo je vlastne neha? Je to správne  spracovanie všetkého trpkého, čo nás stretlo. Každý z nás by sa mal dať preniknúť touto nežnosťou a don Ihnát zvlášť apeloval na to, že každý salezián by mal  byť nežný,  lebo práve pre túto nehu  sv. Františka si ho don Bosco vybral.    

Každé povolanie má aj slabé stránky- suchopádnosť, jednotvárnosť. Keď máme niečo radi, tak prekonáme suchopádnosť. Prijímame aj útechu a trpkosť.  Prijímame to, čo je. Berieme z Božej ruky, to, čo je. Vieme žiť z hojnosti, vieme žiť z mála. Ale vždy musíme  zostať vernými. Nehľadať na prvom mieste citovú útechu. Urobiť to pre Pána. Pán Boh nám dá všetko, až sa od toho oslobodíme, odovzdáme to.. Dostaneme útechu, až keď budeme oslobodení od útechy.Pán nás  postavil na toto miesto a jedinou našou útechou nech nám je to, že nás vidí...Nad tými to myšlienkami sme každý jeden z nás mohli pouvažovať, či už v kostole, pri  Ježišovi,  pred srdcom  sv. Františka, pri Panne Márii, či v prostredí kláštora, kláštornej záhrady,  v tichu ,  osamote, len s Ním.....

Ďakujeme don Ihnátovi za každodennú sv. omšu, niekedy  spoločne s Talianmi v kostole Srdca Ježišovho , inokedy sami, v kaplnke svätého Ducha, v kláštornej záhrade.  Cítili sme veľké prijatie zo strany miestnych pomocníkov, ktorí sa o nás starali a obsluhovali nás. Láskavosť bolo cítiť  aj pri svätých omšiach. Miestni veriaci často ostávali v kláštore aj po  omši na malé aggape,  plné radosti.. Prichádzali tú rôzne zájazdy, dokonca zájazd vdov, ktoré prišli k Jane de Chantal, ako k vdove.  Zažili sme aj svätú omšu novokňaza a dostali jeho novokňazské požehnanie. Nezabudnuteľným zážitkom bolo stretnutie sa so sestrami Navštívenia, ktoré žijú  v klauzúre a ich Matkou predstavenou,  ktoré inak nevychádzajú, ale pre nás to spravili. Ich radosť, úsmev a pokoj sa dotkol všetkých nás. Odovzdali sme im naše prosby o modlitby. Mali sme milosť pobozkať relikviu Jany de Chantal aj  relikviu rozliatej krvi sv, Františka Saleského, ktorá bola na plátne. Relikviu, na ktorej bolo  Františkovým písmom napísané  slovo  „ pokora“  po latinsky,  toto slovo napísal sestričkám Navštívenia, ako svoj testament. No a záverečnou bodkou našich DC  bolo to, že sme odchádzali z Trevisa  na Slávnosť Ducha Svätého,  ako keby nás sv. František nasýtil svojou láskou a odovzdal nás  Duchu ...ísť domov, do svojich domovov, pracovísk.......a tam rozosievať dary a milosti, ktoré sme tu načerpali.

 

Vďaka don Ihnátovi za kázanie týchto DC, tiež aj pani Jiřine za jej  veľké vedomosti, ktoré nám podávala o Františkovi Saleskom,  za jej prácu pri preklade.Vytvorili sme pekné spoločenstvo, plné  radosti,  lásky. Vďaka všetkým zaň. Záleží len na nás, ako to všetko podáme ďalej, hlavne svojím životom.  

 

„Boh je múdry, každého vedie svojou cestou. Tam, kde je vaše srdce,  tam je váš poklad.“

 

                        Mária Odrobiňáková ASC
                          stredisko Námestovo

 

 

Po stopách svatého Františka

Letos je tomu 450 let od narození svatého Františka Saleského a 395 let od jeho úmrtí. Svatý František je zakladatelem třinácti výchovných kongregací, několika sdružení a sekulárních institutů. Je to dodnes uznávaný teolog, spisovatel a mystik. Nejznámější jsou jeho spisy „Úvod do zbožného života“, „Duchovní rozhovory“ a „Pojednání o Boží lásce“. Napsal též stovky dopisů. Nejpočetnější jsou ty, které psal ovdovělé Františce Frémiot de Chantal, která s Františkovou pomocí založila ženský řád Navštívení Panny Marie. A pro nás je důležité, že se stal vzorem našemu milému zakladateli, svatému Janu Boskovi.

Přijali jsme nabídku otce Jana Ihnáta, abychom se zúčastnili pouti do Annecy, kde bychom si památku na sv. Františka uctili. Byli jsme jen malá skupinka. Otec Jan Ihnát, otec Petr Košák, my dva a z Turína se k nám přidala paní Jiřina Giusio, která se chystala vstoupit k sestrám Navštívení Panny Marie v Annecy.

Vyjeli jsme o půlnoci z 6. Na 7. srpna z Kobylis. Hlavní tíhu řidiče nesl otec Petr. S četnými přestávkami jsme do Annecy dorazili o druhé hodině odpolední. Ubytovali jsme se v „Centre Jean XXIII“.

Náš program jsme zahájili mší svatou a po večeři jsme se šli projít k jezeru. Při procházce po nábřeží nás již zastihla večerní temnota a barevné osvětlení města vytvářelo půvabný odlesk na hladině. Fascinující zážitek nám pak poskytl měsíc vycházející nad vrcholky alpských hřebenů. Jeho téměř úplňkový kotouč rozzářil stříbřitou stopu po celé šíři čeřící se hladiny. To nám připomnělo Matku Markétu, která svou prostou teologií učila své kluky o Boží dobrotě a lásce, ukazujíc jim nádhery stvořené přírody.    

Během noci přišla bouřka a nový den nás uvítal deštivým počasím. Ráno jsme popřáli Jiřince Giusio k narozeninám a po snídani jsme vyjeli k bazilice Navštívení, kde jsme odsloužili mši svatou u hrobu svatého Františka. Je zde i hrob Františky Frémiot de Chantal. Následovala prohlídka chrámu, osobní modlitby a rozjímání v ústraní. Odpoledne pak jsme procházeli uličkami Annecy a navštívili různá místa a kostely, které měly nějakou spojitost se svatým Františkem. Opět modlitby, rozjímání a historický výklad, který nám fundovaně poskytovali oba naši milí otcové.

Další den ve středu už k nám počasí bylo přívětivější. Odjeli jsme do světcova rodiště Thorens, vzdáleného asi dvanáct kilometrů od Annecy. Prohlédli jsme si kostel sv. Vavřince, kde byl František pokřtěný, pročítali jsme si pasáže z jeho životopisu. Mši svatou jsme tentokrát slavili u kapličky, která je postavená na místě jeho narození, kam jsme došli pěší procházkou. Před odjezdem zpět do Annecy jsme ještě navštívili zámek Thorens.

Čtvrtek jsme celý věnovali návštěvě pevnosti Allinges u Thonon v kraji Chablais, kde od září roku 1594 začíná František plnit své misijní poslání mezi vyznavači Kalvínova učení. Je to úžasné místo, rozlehlá pevnost na vrchu tyčícím se nad Ženevským jezerem odkud je na ně nádherný výhled. Při našem příjezdu hustě a vydatně pršelo. Uchýlili jsme se do kaple, kde jsme opět slavili mši svatou a poté pod loubením provedli společné modlitby a přímluvy. Jakmile jsme tento soukromý program zakončili, přestalo pršet a hned se začaly trousit hloučky turistů. Nejprve řídce, postupně jich přibývalo. Opět nám náš milostivý Pán poskytl prostřednictvím počasí klidné a tiché prostředí pro naše modlitby a rozjímání. Potom jsme si opět každý samostatně prožívali v ústraní svoje meditace.

V pátek, v den našeho odjezdu, jsme nejprve odvezli naši spolucestovatelku Jiřinku ke klášteru sester Navštívení Panny Marie, kde jsme se s ní rozloučili a doprovodili k vratům kláštera. Jakmile nám zmizela za dveřmi, vyrazili jsme do Ženevy, kde jsme měli v záměru navštívit katedrálu svatého Petra, kterou Kalvínovi stoupenci vyplenili a násilně zabrali. Je to nádherná gotická stavba, jejíž holé stěny a sloupoví dnes asi plní hlavně funkci turistické atrakce a propagandistického stánku helvetismu. My jsme zde provedli mariánské modlitby.

A pak už jen cesta domů. V Praze-Kobylisích jsme byli před druhou hodinou ranní. V kapli jsme naši pouť zakončili mší svatou, nastalo loučení a požehnání a my dva jsme vyrazili k domovu. Otec Petr do Sebranic.

Naše vypravování nemůže zdaleka vyjádřit, co jsme za těch několik málo dní prožili, co jsme nově poznali, jak se prohloubil vztah k našemu vzácnému svatému Františkovi, ani nelze sdělit dojmy z nádhery alpské krajiny. Uvědomili jsme si ale jednu určitou záležitost, a to, že jeho osobnost a život je obecně mezi námi nedoceněná. Při naší přípravě na pouť jsme četli životopisy od Marie Holkové „Tvář plná světla“ a od Hanse Berghuise „Laskavý světec František Saleský“, které můžeme jen doporučit. Františkova „Filotea“ má i pro dnešní křesťanský praktický život velký význam. Nakonec pak osobní navštívení míst jeho působení by mohlo být pro každého z nás cílem k poznání. Vždyť naše spiritualita od svatého Františka pochází. Ne náhodou nám náš zakladatel svatý Jan Bosco přiřkl název „salesiáni“. Pro pochopení doby je též možné doporučit životopis svatého Vincence z Pauly, Františkova mladšího současníka, který si jej vzal též za vzor, „Misionář lásky“ od Viléma Hünermanna. A neméně důležitý je i životopis Jany de Chantal od André Raviera.

                  Hana a Milan Jandáčci  ASC