Cesta ... aktualizováno

Není to tak dlouho, co byla ustanovena strategická komise, která připravila a posléze spolu s provinciální radou vybrala několik témat (směrů), kterým bychom se jako salesiáni spolupracovníci mohli věnovat.

Cílem této aktivity by mělo být, abychom se na své Cestě salesiánů zase posunuli o kousek dopředu, společně duchovně hledali a neustrnuli.


 

Jana a Pepa Hesovi připravili možná trochu nestandartní duchovní cvičení, které s tématem Cesta úžasně korespondovalo - cyklo putování.
Těch několik dní jsme měli strávit v sedle kola a Cesta nás skutečně čekala. Trasa mezi Českými Budějovicemi a Prahou není sice dramaticky dlouhá, ale ze sedla kola to trochu úsilí potřebuje. A jako na Cestě životem se se i v sedle kola musíme připravit na vše.

Ale při těchto duchovních cvičeních jsme si jistě všichni znovu uvědomili, že když vedle sebe máme prima partu, Cesta (která se může zdát náročná) bude něčím, co pro nás bude dosažitelné a pro duchovní růst i přínosné. A protože cvíčka připravili Hesovi, exercitátor Michal Martínek byl nejen duchovní vůdce (který měl na každý den připraveny přednášky), ale současně často vůdce „peletonu“; nemohlo být těch několik dní jiných, než prostě perfektních.

Vždyť na Cestě se můžeme radovat z krásy stvoření; ze sluníčka a třeba z toho, že je sice zima, ale neprší; můžeme se sdělovat, ale i meditovat a mlčet (ono někdy ani mluvit nešlo) a mít radost z toho, že do cíle jsme dorazili bez využití nejrůznějších zkratek J

Díky všem za přípravu a organizaci, za zajímavé a poučné přednášky, za zázemí při zastávkách i za společenství všech zúčastněných.

 

                        Karel Kroupa

 

A jak to hodnotí ze svého pohledu Pepa Hes ?

 

Směřujeme odněkud někam – DC na kole

Zkusili jsme trošku neobvyklou formu – DC na kolech z Č. Budějovic do Prahy. Samozřejmě jsme riskovali počasí (vedro, déšť, kroupy), ale lidé se přihlásili. Abych si jejich účast pojistil, museli zaplatit předem 500 korun nevratné zálohy za účelem psychického ztížení odhlášení poslední den podle Alenky Zárybnické. Sice mi tvrdili, že by v nejhorším případě klidně to pětikilo obětovali, ale přesto se na start dostavili, ač byl hlášen celkem dost déšť.

Počasí vyšlo nakonec chladné (na kolo spíše příznivé) a přes den nikdy nepršelo. První noc u salesiánů České Budějovice, čtvrtek přes sedmdesát kilometrů a noc v Jistebnici na faře. Na té samé faře, na jejíž půdě byl nalezen „Jistebnický kancionál“. Pátek asi 40 km na Lipiny. All inklusive zajišťoval Jenda Koláčný, takže si asi představíte ty hody. V sobotu pak opět přes 70 km do Prahy a noc u salesiánů v Kobylisích.

To podstatné, přednášky na téma „duchovní život jako cesta“ (ráno a večer) a mše sv. + duchovní servis jistil P. Michael Martinek, SDB. Pochopitelně též šlapal s námi všechny ty kilometry. Obědy a pivo v hospůdkách na trase, mlčení většinou při šlapání do kopce. Nocování (kromě Lipin) na karimatkách či žíněnkách v tělocvičnách nebo farním sále. Jedno doprovodné vozidlo nám převáželo věci.
Co mě trošku zaujalo, že věkový průměr (odhadem) byl kolem padesátky (možná lehce 50+). Že by si mladší netroufli? Nebo jich ve sdružení až tak moc nemáme? Důvodem by neměly snad být děti, však viděno zvenku to byly "normální" DC – začátek ve středu večer, konec neděle dopoledne.

Jak se to líbilo účastníkům, to neposoudím. Třeba někdo něco připíše do komentáře nebo se jich zeptejte (jejich seznam je na doprovodném vozidle – doplněno virtuálně).

                                    Pepa Hes