Duchovní cvičení s hlídáním dětí ve Fryštáku

Být ředitelem duchovních cvičení dá docela práci.
Ale vzít si na bedra ředitelování „cvíček“ s hlídáním dětí účastníků, to je už opravdu pořádný oříšek. Vlaďka a Jenda Kapounkovi jsou ale naštěstí už profíci, takže je jen tak něco z míry nevyvede.

A po letech zkušeností mají již vychytaný každý detail, takže se vše dohromady snoubí v harmonii k oslavě Boží a občerstvení duší i těl účastníků.
V kombinaci s exercitátorem Zdeňkem Jančaříkem, který nás uvedl na cestu ke svatosti, jsme si opravdu letos nic lepšího přát nemohli.

Zkusím teď vyjmenovat několik věcí velikých, ale i drobností a drobnůstek v programu, které přispěly k „dokonalému“ průběhu DC. Tak předně hlídání dětí. Nikdy bych nevěřila, že se náš „mamánek“ tak rychle zapojí do veškerých akcí pro dětičky a postupně se na pečouny začne i těšit. Díky, Aničko, Vlaďko, Jano, Maruško a Zdeňku. Díky za srdíčko vyrobené pro maminky, kříž z přírodnin pro křížovou cestu, návštěvu zoologické zahrady, nádherná trička, která si děti s vaší pomocí mohly vytvořit, a za mnohé další. Jen díky vám jsme měli dost času na ústraní, setkání s naším Pánem a meditaci o salesiánských svatých, kteří nám mohou být v životě vzorem na naší cestě ke svatosti. Díky vyváženému programu, ve kterém nechyběl ani čas na dovádění s našimi dětmi, si pak naše ratolesti do života odnášejí slovní spojení „duchovní cvičení“ jako něco pozitivního, na co je možné se těšit, a snad jim to za pět, deset, či patnáct let pomůže, aby samy začaly na duchovní cvičení jezdit.

Z drobnůstek nemůžu zapomenout „welcome drink“ J, který nás čekal na pokojích – děti pitíčka moc ocenily a používali jsme je jako odměny, no a tatínek lahví dobrého piva nepohrdlJ. Dále také jídelníček převážně upravený i pro potřeby našich dětiček (díky do fryštácké kuchyně), fryštátckou zmrzlinu…A abych nezůstala tak přízemní: poštovní schránka ve tvaru srdce pro maminku, nesená Panně Marii s našimi díky a prosbami na svatý Hostýn, nebo křížová cesta s živými obrazy pečlivě nacvičenými skupinkou starších dětí, to jsou další duchovní zážitky, které jsem si z Fryštáku odvezla domů. Jsem také moc ráda, že jsme mohli navázat či prohloubit další přátelství se salesiány spolupracovníky. K zapamatování nových jmen nám posloužily nejen klasické jmenovky, ale i nádherná koláž z fotografií všech přítomných rodin vyrobená hned první večer, ke které jsem se v průběhu DC často vracela.

Třešničkou na dortu pak byl osobitý humor Jančího, kterým podtrhával důležité myšlenky na téma salesiánská svatost a salesiánští svatí. No, snad jsme se alespoň o trošičku blíže vlastní svatosti vrátili domů… Díky vám, Zdeňku, Vlaďko, Jendo, pečouni a všichni účastníci.

              Veronika Mokrejšová

 

A jak na tato duchovní cvičení vzpomíná další z účastníků ...

 

Ve dnech 13.7.-17.7.2016 jsme se zúčastnili duchovních cvičení pro rodiny s dětmi ve Fryštáku. Na akci se podíleli nejen salesiánští spolupracovníci, dobrovolníci na hlídání dětí, ale i SHM. Salesiánské hnutí mládeže se zúčastnilo nejen personálně, ale přispělo i finančně. Exercitátor  P. Zdeněk Jančařík se nás pokoušel ve svých přednáškách seznámit s méně známými členy salesiánské rodiny povýšenými k poctě oltáře. Seznámili jsme se s blahoslavenou  Alexandrinou, polským princem Augustinem Czatoryskim, synem indiánského náčelníka Zefyrinem z Argentiny nebo mučedníky z období španělské války a ještě dalšími svatými a blahoslavenými.

Salesiánští svatí mi však prominou, ve výsledném dojmu z duchovních cvičení nejsou na prvním místě. Před ně musím postavit skvělé společenství, které se ve Fryštáku sešlo a všudypřítomý humor P. Zdeňka. Vedoucí duchovních cvičení Vlaďka a Jenda Kapounkovi skvěle zorganizovali starost o všechny malé ratolesti. Všichni pečouni měli co dělat, starost o zhruba 20 dětí vyžadovala práci na plný úvazek. Naši nejmladší dosud neví, zda více vzpomínat na návštěvu ZOO Lešná, horolezeckou stěnu nebo večerní fotbálek. Dojem na děti zanechala i mše svatá, kde P. Zděněk v kázání vysvětloval, jak se hraje „dračák“.

Do celkové atmosféry dobře zapadla i celodenní pouť na Hostýn. Děti únavu zvládly, déšť počkal, než se vrátíme do Fryštáku a dokonce i zraněný exercitátor Zděněk dokulhal úspěšně do cíle k autu.

A co nás provázelo celými duchovními cvičeními? Místo silentia – smích. Ale i ten je určitým druhem vánku, nebo spíše větru, ve kterém se dá boží přítomnost zažít.

A ještě výzva k duchovním cvičením pro rodiny s dětmi. Spojení „Kapounkovi - Fryšták“ funguje skvěle. Ale kdyby se našlo ještě další spojení, bylo by to určitě užitečné. Vždyť my, salesiáni spolupracovníci děti máme a snad i nadále mívat budeme.
 

               Tomáš Racek