Duchovní cvičení v Sušici u kapucínů

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Duchovní cvičení, Vydáno dne: 29. 05. 2016


Letošní první exercicie se uskutečnily v kapucínském klášteře v Sušici. Vrcholem byla nedělní slavnost Seslání Ducha sv. a pak už vzhůru (nebo spíš sestup z hory) do všedních dnů (liturgické mezidobí).

Oficiální začátek byl sice ve středu večer, ale někteří přijeli už v pondělí, jiní v úterý a zbytek pak ve středu. Byl to vynikající čas na seznámení se s prostředím, okolím a také ostatními účastníky. Shodli jsme se, že příště bychom mohli zahájit rovnou o týden dopředu, nu uvidíme. V tomto přípravném mezičase jsme se rozhodli shlédnout dvoudílný vynikající film BAKHITA (šťastná), který pak navazoval na téma Boží milosrdenství.  




Přednášky byly krátké, ale hutné. Každý den jsme měli dvě dopoledne. Přestože je nebezpečné mluvit o negativních věcech, tak první přednáška byla o hříchu. Kdo našemu životu vládne: Bůh nebo ďábel, Bůh nebo já? Ale život není černobílý, hledáme, ale část si necháváme stejně pro sebe. Naučili jsme se žít s hříchem, je nenápadný, dá se s ním žít. Ale dívat se, hledat – skrz hřích, hledat Boha.

Druhá přednáška – symbol brány. Brána – změna místa, odděluje prostor. Změnit prostor, něco změnit, kam se potřebuji dostat. Co je pro mě tato brána? Zacheus byl vrchní celník a velký boháč. Ježíš sestupuje do Jericha (symbol města, kde vládne hřích). Ježíš přichází k těm, kteří žijí ve hříchu. Zacheus má touhu spatřit Ježíše, je zvědavý. Vyleze na moruši, je mu jedno, co si o něm pomyslí druzí. Být zvědavý na Ježíše, jak mě může proměnit. Zacheův dům, brána, kterou oba procházejí. Polovinu svého majetku dám chudým, a jestliže jsem koho ošidil, čtyřnásobně mu to vynahradím. Proměna – velký cit pro druhé, který předtím neměl. Komu to nabízí? Někomu, kdo to s ním myslí dobře, kdo ho má rád. Kam chci, aby mě Brána Božího milosrdenství mohla dovést, kam mohu?


Třetí přednáška se týkala svátosti smíření. Každá svátost je setkání s Kristem, s Kristem, který proměňuje. Musím se však před Hospodina postavit jako hříšník. Vidět se jako hříšník. Neomlouvat se. Neprojektovat svoje hříchy do těch druhých. Hledat podstatné věci, ne kraviny. Neutápět se v detailech. Modlitba pro mě není tak atraktivní jako třeba TV. Bůh je ten, který neustále ťuká na okénko a člověk dosti často odpovídá, dnes už ne, příště. Co chceš, abych pro Tebe udělal, ptá se Ježíš slepého, ochrnutého. Začíná dialog. Ježíš se chce setkat, proto ženu postiženou krvotokem jen tak nemíjí. Dřív nebo později Ježíš odpoví, jen ho nesmíme svázat hranicemi (už zemřela, už je tři dny v hrobě).

Každý den jsme začínali a končili v kostele před svatostánkem. Ráno půlhodinovým rozjímáním nad Písmem, večer pak dvacetiminutovou adorací beze slov. Od večerní adorace do oběda bylo zachováváno přísné silentium, ani ranní pozdravení nebylo dovoleno. Tématem prvního večerního programu (společné sdílení) jsme věnovali rozjímání, jak to komu jde, jaké kdo s tím má zkušenosti. Druhý večer pak byl věnován svátosti smíření. Jaké těžkosti, radosti mě s tím provázejí, zpovídám se rád?

V sobotu po obědě jsme si udělili malý výlet do tichého údolí Šumavy - Zhůř, ale vrátili jsme se tak, abychom ještě stihli pozdně odpolední kafíčko s jahodovým koláčem a přípravu k rozjímání nad Písmem. O duchovní stravu se nám staral páter Vojtěch Sivek – salesián, o materiální pak kapucín - bratr Ambrož. Obě byly výborný, oba byli výborní. Těch pár dní uteklo jako voda. Byly to pěkně prožité dny. Díky všem.

                Za účastníky Vojta Tošovský