Dřevo u Pešatů

Milí kamarádi,
opět máme plný dřevník, a to díky každoroční dřevové brigádě. Již čtrnácté jaro se u nás sešli spolupracovníci a ostatní naši přátelé, dokonce až z Havířova, kteří v potu tváře přemísťovali část lesa do našeho dřevníku. 
Moc si jejich pomoci vážíme a všichni se radujeme z Pánovy přítomnosti při závěrečné mši svaté, kterou již tradičně slouží P. Janko Ihnát. 
S každým přiloženým polínkem nelze nevzpomenout všech zúčastněných. 

Prosíme Pannu Marii Pomocnici o přímluvu za ně.
                        Pepa a Lenka  

Dne 7. května ve 20.20 vyvěsil Janko Ihnát na svém facebooku tuhle zprávu:

7. května bylo u Pešatů v Loužnici setkání těch, co jim chtěli pomoci s přípravou dřeva na zimu. Radek přijel až z Havířova a věrně jezdí každý rok. Únava a bolest pominou, ale díky Bohu za ty, co mají soucitné srdce a pomohou těm, co nemohou. Radostné srdce dodává tváři krásu, ztrápené srdce ducha ubíjí. (Přísloví 15:13) -To je úžasné, nemusím trávit spoustu času před zrcadlem, abych přikrášlila drahou kosmetikou svou tvář, protože radostné srdce dokáže víc než já a kosmetika. Kéž si to mohu každým pohledem do zrcadla připomenout a nenechat se nepřítelem obelhat a znechutit slovy typu: „No tobě už nepomůže nic!“ 

Co tomu, že všichni účastníci získali krásnou tvář - byť trochu opálenou - ale předcházelo. Především hodně organizování, mailování, telefonování. Petr Janžura, který je hybatelem této každoroční aktivity, k tomu řekl:
 

„Do Loužnice jezdíme Pepovi a Lence pomoct. A když se sejde pár lidí, bývá jich pravidelně 20 - 40, tak se už něco udělá. Dřou všichni, děti i dospělí, až jsou z toho často puchýře. Podstatné ale je, že jsme spolu a něco prožijeme. Každý rok je skvělá atmosféra, legrace. Domu si odvážíme nejen krásné dárky od Lenky, ale i povzbuzení ve víře a radost ze společenství. To Vám potvrdí každý, kdo tu alespoň jednou byl. Ať mladý nebo starý.“

Práce byla rozdělena do dvou skupin: hlavní pokácela stromy, pořezala je, přivezla k Pešatům a rozštípala, další řezala prkna složená u silnice. Lenka a spol. předem navařila guláš, ušila zástěrky – dárky pro holky, vyškvařila čerstvé škvarky a sádlo, pro kluky nachystala dárky - utopence, Evička napekla štrůdl, paní hraběnka připravila skvělou zelňačku. Pozitivní, sluncem prozářenou náladu, kterou zajišťoval Pepa, usnadňující nám hledání různých nástrojů v jejich dílně a domě. Když byla větší část práce udělána, Janko Ihnát slavil s přítomnými na zahradě mši svatou, na jejímž konci jsme mohli uctít ostatky svatého Františka Saleského.

Dík všem, kteří se zúčastnili, velký dík Petrovi, který každý rok obětavě akci připravuje a nelze nezmínit, že Radek, o kterém Janko píše, tedy Radovan Wilczek jel z Havířova vlastně celou noc, aby mohl pomoci na druhém konci republiky.

Doufám, že tenhle článek budete vnímat nejenom jako dík všem, kteří tam letos i dříve pomáhali, ale hlavně jako pozvání na příští rok.

Petr Janžura vás všechny takto zve:

„Je neuvěřitelné, že příští rok bude už 15. ročník. A tak zahájíme brigádu už v pátek večer u sudu a opečeného masa. Termín domlouváme s Pepou vždycky začátkem roku, tak dáme vědět.“

            Jarda Kopřiva