A ještě pár vzpomínek na oslavy na Velehradě

Přes mnohá varování od Jirky a velké problémy s dopravou jsem po cestě vlakem, kterou mě „zpříjemňoval“ veliký a dost páchnoucí pes v kupé, dorazila téměř zázračně na rozpálený Velehrad, na akci, kterou navigátoři na parkovišti nazvali Saharou.

A skutečně ji sluneční sálání připomínalo, ještě že poblíž byla bazilika. Mše svatá s tolika známými tvářemi uběhla, dá se říci v potu tváře, ale byla pěkná.

 

Oběd se vydařil a hlavně tolik známých a milých lidí na jednom místě.
Odpoledne jsem prožila v bazilice na koncertě rodiny Špačků, byl vynikající! Poté na přednášce o rodinnosti, myslím, že nad ní bychom se měli všichni zamyslet, nechybí nám občas? Odpolední káva mě postavila na nohy a ještě více mě potěšila zpráva, že domů se dostanu s Drobnými po večerním koncertě. Slunce pomalu ubíralo na intenzitě a blížil se galavečer.

Ten výborně konferoval Marek s Karolínou, nechyběla modlitba a upřímná slova našich představitelů, pozdravy z nebe od matky Markéty, scénický tanec... Ale nevtipnější byl přípitek s rumovou buchtou a svíčkou v malé krabičce pro každého diváka k narozeninové oslavě – to nemělo chybu. A také to množství pohodových, už méně zpocených a nadšených lidiček, koncert byl celý vynikající...

Prostě díky všem těm, kteří věnovali spoustu času těmto oslavám, díky za Dona Boska. Jirkovi jsem domů vezla narozeninové pivo a množství pozdravů od přátel, ve dvě v noci jsem spokojená vysedala z auta před domem.

                    Alena Pohorská.