Jako tenkrát v Turíně ...

          Milí přátelé,

rádi bychom se s vámi podělili o svůj nedávný nádherný zážitek. v době podzimních prázdnin jsme se spolu s naší nejmladší dcerou Ester vydali na dalekou cestu. Jak asi víte, salesiánští misionáři působí už 20 let v Bulharsku. My jsme se u nich poprvé zastavili cestou na dovolenou před sedmi lety a tak nás to oslovilo, že jsme to letos v létě zopakovali a nakonec se rozhodli přijet na tu velkou slávu teď v říjnu. 
 

Pro ty, kdo neměli dosud příležitost se s jejich dílem seznámit, jen krátce: První působiště českých salesiánů bylo v původně (někdy to tak vypadá, že nejen původně) komunistickém podhorském městě Kazanlaku pod známým průsmykem Šipka (bojiště Bulharů, kteří zde za pomoci Rusů bojovali v letech 1877-78 proti Turkům). Zde uprostřed městské zástavby na místě bývalé mateřské školky postavili dům, který slouží jako oratoř, pak krásný kostel a samozřejmě hřiště.

Do oratoře přicházejí (spíš přibíhají) především rómské děti. Když pak bylo vybudováno zázemí, mohou sem přijíždět i hosté, čehož jsme právě my využili. Letos v létě jsme zde byli účastni fotbalového turnaje mezi bulharskými salesiánskými středisky. v minulých letech totiž začali salesiáni budovat další středisko ve městě Stara Zagora. Budovat z ničeho je typicky "donboskovská" metoda, protože toto nové působiště se nachází  v obyčejném činžáku a oni zde  postavili i krásnou kapli.

Když tam přijdete na "dětskou" mši svatou, naskytne se vám pro nás nezvyklý pohled na několik (i malých) rómských dětí, které se zájmem diskutují s knězem při promluvě a s nadšením slouží u oltáře. (Dodatek naší Ester: Diskuze je toho rázu, že kněz něco vypráví, když tu ho někdo přeruší s dotazem na nějakou nejasnost, nebo s námitkou, že takhle to rozhodně nemohlo být atd. Kněz pak v rámci hudebního doprovodu vytahuje kytaru a s ostatními zpívá českým posluchačům známé melodie "kytarovek", avšak v bulharské variantě). Ve Staré Zagoře salesiáni teď začali budovat nové působiště přímo v rómské čtvrti. Další bude v nedaleké vsi Kalininovo. Kromě toho se někdy stávají zdejší čeští salesiáni rodinou v pravém slova smyslu pro některé děti (setkali jsme se tam s jedním chlapcem, kterému dali domov).

A jak probíhaly letošní oslavy? Hlavní sláva byla v sobotu 25. října. Za účasti všech (několika) zde působících salesiánů (rádi bychom jmenovali alespoň Petra Němce a Jirku Svobodu), místního biskupa, našeho biskupa Káji Herbsta a zástupce za českého provinciála Johnyho Komárka, hlavního rádce pro misie Basaňese (mluvícího plynně asi pěti jazyky), minulých i bývalých mladých dobrovolníků (a také bývalého slovenského velvyslance v Bulharsku) proběhla slavnostní bohoslužba v kazanlackém kostele.

Kdo jste nebyli nikdy na katolické bohoslužbě východního obřadu, někdy si tam zajeďte, stojí to za to.

Po bohoslužbě, mnoha proslovech a předávání darů byli všichni(!) zúčastnění (odhadem asi 200 lidí) pozváni do blízké restaurace na výborný oběd (asi něco jako rozmnožení chlebů).
Po něm následovala snad nejkrásnější část, malá salesiánská "akademie" - série vystoupení dětí i salesiánů plná humoru a radosti. Večer jsme strávili dlouhým povídáním se všemi aktéry i dalšími hosty.

 

A jak myslíte, že po tak náročném dni vypadá následující ráno?
V místním kostele o sedmé hodině ranní najdete milé salesiány v tichém rozjímání.

Ten den jsme se byli podívat ve Staré Zagoře a v rómské čtvrti, kde salesiánské dílo nedávno začalo. Cestou jsme ještě viděli pozemek (uprostřed polí), kde je plánována stavba kostela. Tak nějak si to představujeme, že to bylo kdysi v Turíně.
Chtěli bychom vzdát Bohu díky za vše, co jsme prožili, za naše "příbuzné", kteří zde vykonali s jeho pomocí tolik dobrého, a popřát jim stálost radosti a lásky, která z nich čiší.
A kdybyste neměli kam zajet na dovolenou nebo měli doma mladého nadšence, který by chtěl také něčím přispět k dílu jako dobrovolník, už víte, kam zajet.

                              Klára Novotná (za přispění dcery Ester)

 

(Fotografie dodal Vláďa Peterka a některé jsem si dovolila "ukrást" Sadbě.)
 

Jeho Excelence Mons. Karel Herbst
ve sněhové závěji v průsmyku Šipka