Na pozvánce Jany Vejtasové bylo psáno, že se máme těšit na neobvyklé duchovní cvičení.
Ale znáte to, když se na něco moc těšíte, tak se to obvykle divně semele a z potěšení bývá dílem i nadělení.
Porušil jsem toto ponaučení a na cvika jsem se těšil, byvše v poslední době životem drcen nad mírou obvyklou. Prostředí karmelitánského kláštera ve Vydří je dostatečně inspirativní samo o sobě a na to, že hlubšího prožitku docílíme meditací nad uměleckými díly a Písmem, jsem jako obvykle zapomněl.
Krásné místo na jihu vlasti nás počastovalo během našeho pobytu počasím všeho druhu (samozřejmě adekvátně ročnímu období) a bylo výborným prostředím, asi nejen pro nás Pražáky, pro příjemnou relaxaci a přepnutím z koloběhu či víru, jak chcete, našeho každodenního života. Potkali jsme se ve Vydří jak s človíčky, které jsme už znali, tak i, jak to tak na cvikách bývá, se zcela novými tvářemi. Bylo dílem radostné a dílem bolestné sdílet a poznávat naše životní příběhy a pokusit se společně v nich hledat viditelné i na první pohled přehlédnutelné Boží stopy.
Obrazy, nad kterými jsme meditovali, zapůjčil náš počernický spolufarník Jan Paul, zvaný Žán. Zasažen a inspirován umíráním své maminky se snažil zachytit a zobrazit těžko popsatelné Boží světlo, které nás provází životem a svítí nám v různých barevných odstínech na cestu. (Snad jsem jeho myšlenky příliš nepřekroutil.)
U každého ze tří obrazů nám náš exercitátor salesián Ondra Matula představil během celého dne po úvodní krátké úvaze biblické pasáže ze Starého i Nového zákona, které nabídly k danému tématu dostatek prostoru k přemítání a pro mnohé z nás i námět k novým pohledům na vnímání našich bolestí a životních peripetií. Myslím, že důležitým poselstvím bylo ujištění o Boží podpoře a připravenosti Stvořitele vzít naše osudy do svých rukou a přetvářet nás do nového člověka.
První dílo, Vír života, a k němu vybrané úvahy, vyvolaly mezi námi různé asociace a pocity. Jsme přec jeden každý originálem a víry našeho života se točí každému jinak. Vnímali jsme dynamiku obrazu zachycenou v jediném okamžiku a meditovali o tom odkud, kam a kterým směrem se symbolické „Já“ na výjevu pohybuje.
Téma druhého dne - Vír smrti - se zdálo na první pohled pochmurné. Výjev ležící mrtvé postavy v nás však vyvolal kupodivu pocity klidu a odpočinku.
Sobotní téma bylo přirozeným vyvrcholením našeho putování. Vzkříšené "Já" na plátně je evidentně jiný, nový člověk, který dostává shůry silné jasné světlo obnoveného života. Naší radosti z dobrého konce přidal rozhodně nový rozměr i večerní příjezd umělcův, příjemné posezení a vzájemné obohacení se.
V neděli jsme ještě "dotáhli" téma cvičení syntetickým spojením všech tří obrazů, tedy všech fází života i víry, jak to pěkně Ondřej popsal na svém webu.
Díky Bohu za krásné místo a čas, Ondrovi za trefné, inspirativní a lidsky podané úvahy, také organizátorům a všem dole i nahoře, kteří se o nás starali. A nakonec předáváme dál Ondrovo sice soukromé přání, ale myslím se o něj můžeme podělit a nezmenší se tím: " Mějte se rádi! ".
Jana a Standa Čihákovi
Fotografie najdete na stránce zde >> ( po zadání hesla donbosko )