Poslední duchovní cvičení, která však nebyla v tabulce...

    ... A tak ani nevíme, zda byla platná... :-)
Letošní rok jsme měli ředitelovat na zářijových duchovních cvičeních v Hoješíně u přehrady Seč v Železných horách. (Ale Hospodin měl pro nás jiný plán, o kterém jsme však nevěděli.) Oproti jiným termínům DC se ten „náš“ takřka nenaplňoval. Protože nám sestry v Hoješíně rezervovaly celý objekt, abychom měli na DC klid (mohla tam současně probíhat i jiná akce, kapacitu na to mají), DC jsme raději v předstihu zrušili. Možná by kvůli nám někoho odmítly a my bychom jim třeba dva týdny před konáním DC nakonec odřekli. Tak se stalo, že jsme byli bez naplánovaných duchovních cvičení.


    Naštěstí nabídka ostatních termínů je široká, a protože již nejsme kvůli dětem vázáni výlučně na prázdniny, zapsali jsme se na DC začátkem listopadu do Kostelního Vydří. A těšili jsme se na tamní kraj a karmelitánské prostředí poutního místa.
Ale Hospodin měl pro nás jiný plán, jak již bylo řečeno...

     Má jediná sestra nás na ten samý termín pozvala na oslavu padesátin, a to jsme nemohli odmítnout. Přitom jsme však zjistili, že se už na žádné DC nedostaneme, neboť to poslední, „svatomartinské“, bylo plně obsazené.
Ale Hospodin to tak nenechal...

    Již dvakrát jsme byli na DC v trapistickém klášteře v Novém Dvoře. A protože jsme na netu občasně sledovali vývoj druhého podobného kláštera – Kláštera Naší Paní nad Vltavou u Poličan – zkusili jsme do letos dostavěného kláštera napsat mail s objednávkou pobytu. A vyšlo to!!!




    Tak se stalo, že jsme se ve středu 14. listopadu odpoledne rozjeli směrem na Benešov, Neveklov, Poličany. Při zběžném pohledu na internetovou mapu se mi nezdálo, že je klášter mimo civilizaci, jak jsem se někde dočetl. Vždyť je kolem dosti osad a vsí. Ale když jsme za Neveklovem sjeli z hlavní silnice a dostali se na vozovku, kde bychom se nechtěli míjet s náklaďákem, začalo se ono tvrzení pomalu naplňovat. V Nahorubech jsme pak sjeli na silničku, kde bychom se nechtěli potkat už ani s osobákem. Nevím, jak se tam doprava praktikuje v zimě, detaily jsem nedomýšlel. Vjeli jsme do vísky Poličany a zkraje odbočili ke klášteru. Byli jsme na místě. Pomalu přicházel soumrak a po ubytování nás čekaly večerní chvály v chrámu u sester trapistek. Tak nám začalo naše soukromé duchovní cvičení, které se nedostalo do tabulky...

    Při objednávce pobytu si Bohdanka přála mít samostatné pokoje. Zprvu mně to bylo líto, ale pak jsem byl moc rád, že nám sólo pokoje vyšly. Každý jsme si žil svým rytmem a vzájemně jsme se nerušili. Potkávali jsme se v refektáři u jídla, v kostele při modlitbách, ale i při jiných příležitostech. A to stačilo.

    Navštěvovali jsme téměř všechny chórové modlitby (první jsou ve 4.00) a sestrám jsme nabídli své síly pro práci na zahradě. Místo přednášek jsme tedy několikrát oblékali modráky a pár dní zkoušeli žít mnišskou spiritualitu – modli se a pracuj. Došlo i na procházku po blízkém okolí. Zjistil jsem, že Poličany jsou víska o sedmi domech s hospodářskými budovami, ale zdálo se, že život v ní probíhá pouze rekreačně. To samé platilo o rekreačních oblastech kolem zátoky vodní nádrže Slapy. Zátoka má pěkný název – Mastník. Byla půlka listopadu, všední den, nikde ani živáčka. Dobře nám Hospodin ten termín naplánoval, říkal jsem si. A spolu s Ch. Ponsardovou jsem se modlil: „Pane, jsem tady pro tebe. Fyzicky tě nevidím ani neslyším, ale vím, že tu jsi. Tento čas věnuji tobě. Dělej si s ním, co sám chceš...“




    Vyptal jsem se na více informací ohledně domu pro hosty, abych vás případně navnadil také k několikadennímu pobytu. Může přijet kdokoliv – věřící, nevěřící, ženy, muži, skupiny, jednotlivci. Součástí domu pro hosty je i krámek, kde můžete zakoupit výrobky a produkty sester, jejichž prodejem si na sebe snaží vydělávat. Více informací či objednávky na e-mailu: sestrytrap@gmail.com

    Možná někoho napadne, že na trapistický řád jsou budovy až moc luxusní. Ale když se nový klášter staví, myslí se již na budoucí staletí, během kterých by měl klášter stále sloužit. Když jsme se byli loni podívat za dcerou u trapistek v Romontu ve Švýcarsku, také jsme bydleli v budově původního kláštera z 15. století, a jak dobře sloužil!

    Když jsme v neděli odpoledne odjížděli, těšili jsme se, že Hospodin dá, a zase se na nějaký duchovně-relaxační pobyt do této oázy klidu a modlitby dostaneme. A třeba se tam potkáme... :-)



            Vděčný František Jakubec


Galerie fotek – Klášter Naší Paní nad Vltavou.pdf »