V duchu tohoto hesla se začala naše DC v Kostelním Vydří. Sešlo se nás 19 účastníků: ze společenství v Moravských Budějovicích, Újezdu u Brna, Prahy středu, Prahy Botiče, Jihlavy, Brna Líšně a nejdále to měli Beránkovi ze Severních Čech.
Otcovský, neokázalý, humorně laděný přístup otce Pavla Krejčího nás provázel a objímal po celou dobu duchovních cvičení.
Vše probíhalo v rámci věty, uvedené hned úvodu, že duchovní cvičení mají za cíl obnovit tělo, ducha i vztahy.
Duši jsme obnovovali společnou modlitbou breviáře, mší svatou, dopolední a odpolední přednáškou, modlitbou růžence v kostele, v pátek křížovou cestou, individuálním rozjímáním. Dále byla všemi využita možnost svátosti smíření nejen u otce Pavla, ale i u bratří karmelitánů. Objevili jsme i kouzlo dvou kapliček, nalézajících se přímo v klášteře. Ve větší kapli sv. Eliáše jsme prožívali každý den mši svatou. Díky Mirku Málku za hudební doprovod na kytaru! Minikaplička sv. Terezie z Lisuex byla některými z nás využívána i k nočním soukromým adoracím.
Na obnovu vztahů také došlo. Příležitostí byla odpolední káva a zvláště pak večerní sdílení. Jelikož jsme měli štěstí, že se našich cvičení zúčastnili i Imlaufovi z Prahy, kteří mají bohaté zkušenosti z vedení lidí připravujících se na manželství, měli jsme možnost probírat i manželská témata a bolestné téma rozvedených v církvi. Došlo i na to, jak prožíváme život a setkání ve společenstvích, na úlohu delegátů. Ne vždy jsme se ve všech názorech shodli, ale to už je život. Díky všem za otevřenost a salesiánskou rodinnost!
V neděli po obědě naše poslední zbytky opustily toto požehnané poutní místo. Podařilo se nám nastartovat i stávkující auto Růženky. Díky všem, otci Pavlovi – mimo jiné i za pohádky na konci každé přednášky a večerníčky, za pestrost salesiánské rodiny, za navázání nových přátelství. Pánu za duchovní posilu do všedních dnů.