Ahoj všem spolupracovníkům.
Rád bych se s vámi podělil o nezapomenutelné zážitky z netradičních duchovních cvičení, nejen za
hranicemi našich všedních dnů. Minulou neděli jsme se vrátili z Colle Don Bosco. Jelo nás s Jankem
Ihnátem nakonec jen 9, ale o to měla duchovní cvičení silnější průběh i náplň. Něco úžasného. Začalo
to požehnáním na cestu v Kobylisích a po celonoční cestě jsme dvěma auty v ranních hodinách dorazili
společně do vytouženého místa.
      Než jsme se stihli rozkoukat a protřít unavené oči, Janko nás osvěžil prvním duchovním tématem. Záhy nám bylo jasné, že ta dlouhá cesta rozhodně nebyla a nebude zbytečná. Kde jinde by si člověk také mohl tak bezvadně, názorně a přesně dosadit své vyčtené znalosti ze životopisů Dona Bosca i pečlivě připravená témata a dosadit je do času a prostoru, než v místech kde Bosco žil a kudy chodil. Když pak sedíte a v tichu rozjímáte před domem, kde Don Bocso vyrůstal, nedá se ten pocit ani vypovědět, ale cítíte a vnímáte to prostředí tak, že se to už nedá zapomenout.
      Ve večerních hodinách nás čekala společná mše s italskými salesiánskými spolupracovníky a obnovou manželských slibů v kostele, kde se vdávala matka Markéta. Jeden hluboký zážitek střídal další a další. Po mši následovala prohlídka muzea matky Markéty a následně jsme byli pozváni na společnou večeři u bývalého starosty s desítkou již zmíněných salesiánských spolupracovníků. Čekalo nás asi 9 chodů místních specialit, sudy úžasného vína, krásné prostředí a skvělá společnost i nálada. Pak už jsme si jen plně užívali prostředí Boskova dětství, Turína – Valdoka, Castelnouva i okolí a v tichu a rozjímání nasávali tu krásnou atmosféru minulosti i současnosti a Salesiánského Ducha. Něco nezapomenutelného.
      Janko byl úžasný a úžasně trpělivý. Ukázal nám i to, kam se normálně lidé nedostanou. Díky tomu, že nás bylo tak málo, byli jsme v domech, kde žili nebo působili naši velcí Salesiáni, viděli jsme dům, kde žil Dominik Sávio, viděli jsme muzeum matky Markéty, vyhlíželi jsme k domu, odkud matka Markéta pocházela a těch míst, setkání a návštěv bylo opravdu mnoho a mnoho. Také jsme měli společnou mši v pokojích Dona Bosca, kde zemřel – ve Valdoku.
      Nakonec jsme byli i v továrně na zpracování vína, něco jsme ochutnali, něco nakoupili a plno vína jsme i dostali od italských spolupracovníků. Cesta tam i zpět byla skvělá a rychlá, střídali jsme se tři v řízení. Ujeli jsme z Cole Don Bosco do Prahy cca 1.200 km (spotřeba 5,2 - 5,6 litrů nafty na 100 km, průměrná rychlost 120 km/hod.). Ujeli jsme to za necelých 13 hodin i s přestávkami a celé DC zakončili poslední společnou mší sv. v kapli u salesiánů v Kobylisích. Nádherná tečka za tím vším.
      Člověk by řekl, že jsme absolvovali bohatý poznávací zájezd po stopách Dona Bosca. Nenechte se mýlit. Bohatá cesta to určitě byla, ale především plná duchovních zážitků, rozjímání, pohody, úvah, vnitřního zklidnění a úžasného odpočinku, kdy rychle zapomenete na všechny pomíjivé starosti a problémy všedních dnů. A co víc, už jsme sice týden doma, přesto se stále vracím v myšlenkách tam a pořád cítím a vnímám tu krásnou atmosféru, podtrženou fotografiemi na spořiči mého pracovního PC.
Bylo to úžasné, všem vřele doporučujeme. Díky tobě Janko.
           
Roman Barabáš
Přidávám odkaz na pár
fotek z DC ».
(Jméno i Heslo je Bosco)
Je to jen lehká ochutnávka, protože jich máme asi kolem 600.