Školní výlet, team building nebo pouť za Donem Boskem?

   Říkali jsme tomu „školní výlet“, i když někteří si následně stěžovali, že po něm by měly být prázdniny a ne naopak. Možná by výstižnější než výlet bylo označení „úlet“. Samozřejmě by se nabízelo i označení „Po stopách Dona Boska“, ale to úplně přesně nevystihuje situaci, protože kromě Turína a míst spjatých nejen s Donem Boskem ale i s Dominikem Saviem jsme se vyvalovali u Lago di Garda, stoupali pěšky z Malcesina na Monte Baldo (tedy jenom kousíček), posedávali v pizzeriích a cukrárnách a šmejdili po trzích.

   Zkrátka a dobře. Domluvili jsme se, že je na čase něco podniknout a že na to obětujeme uměle prodloužený víkend (pátek – pondělí). Tak jsme si půjčili mikrobus a v počtu sedm vyrazili přesně o půlnoci ze čtvrtka na pátek (na 14. 9.) směr Turín. Bydleli jsme přímo na Valdoku (pro zvědavější 10 Euro na osobu a noc). Kromě stop DB jsme naráželi i na stopy JI (Janka Ihnáta). Například spolupracovníci, kteří pečují o rodný domek Dominika Savia, tě –Janko - moc pozdravují.

   Z těch neplánovaných zážitků stojí za zmínku návštěva domku Dona Cafasa (Castelnuovo), který je skutečně nádherný a kněz tam bydlící (34 let působil v Brazílii přesvědčováním tamních biskupů o důležitosti užívání kondomů v boji proti AIDS) nesmírně ochotný. Z těch méně duchovních neplánovaných zážitků stojí za zmínku velká letecká show desítek historických letadel přímo u Colle DB (i když vlastně i letadla nás povznáší k výšinám), z plánovaných pak čepování vína do kanystrů a petek všeho druhu. Opět poznámka pro zvídavější – je to u vjezdu do Castelnuova, ale nejsou tam v neděli odpoledne a správně nejmenší kanystr, co čepují, je pětilitrový, ale dají se přemluvit. (Část vína jsme dva dni po návratu vypili na setkání k větší cti a slávě DB.)

V pondělí opět o půlnoci jsme byli doma.

          Pepa Hes