Jarní brigáda na Lipinách

Přátelé, zdravím z Poblanicka a přeji pokojné a radostné dny doby Velikonoční.
K velikonocům patří oběti. To všichni známe. Známe i ty naše malé každodenní oběti. Já budu psát o oběti, která určitě stoupala jako voňavé kadidlo k nebesům……

Na sobotu 14. dubna byla naplánovaná pro celé Podblanicko brigáda na Lipinách. Je to akce, která se vždy na jaře a na podzim opakuje a je moc potřebná. Protože Jendovi a Janě Koláčných chceme pomoci od břímě pečovat o chalupu na Lipinách. Je to na jeden manželský pár až až. Na tuto sobotu byly meteorologické předpovědi opravdu nepěkné, mělo pršet a pršet a pršet…

Přesto jsme se směrem na Lipiny ráno mnozí vydali. Mně se hlavou honila myšlenka: “No jestli bude celý den pršet, tak se v chalupě těmi košťaty při úklidu asi umlátíme“. Pro jistotu jsem s sebou vzala ještě svoje 7 leté dítě, jako náhradu za manžela, který si bloknul záda. Trochu jsem si nebyla jistá, jestli tam nebude spíš škodit, než dělat užitek, ale vidina vytopeného vejminku mě uklidnila.

Celou cestu na Lipiny jsem sledovala oblohu a čekala, kdy se začne zatahovat. Nic… Jakmile jsme vystoupily s Majdou před chalupou, už nebyl čas na žasnutí ani na další meteorologické úvahy. Pozdravy s přítomnými a už mi Jenda přidělil místnost, nastartovala jsem kyblík a už to jelo. Po očku jsem z okna zjišťovala jestli Majda neškodí. A hele, s ostatními dětmi poslušně sbírala klacíky pod stromy. Jo, takhle kdybych jí uměla motivovat doma…

Pravda z Podblanicka nás hodně chybělo. Zablokovaná záda, svatba v rodině, stěhování syna a další omluvenky.. Ale netrvalo dlouho a přijela posila z Prahy. Jako předvoj všeho dobrého dorazila Dana Ovečková s vnoučaty. Za ní se značnou časovou ztrátou i Marek – na motorce. Po nich další motorkáři – Frančeska a Pavel a nakonec mladí Bernardovi se svými malími pomocníčky. No nádherná sešlost z Botičky… Pohyb v domě byl pravda trochu omezen, protože Honza se rozhodl předělat schody do patra . Práce byla ve fázi, kdy původní už nebyly a nové také ne. Takže zkuste lézt do patra po hliníkových úzkých štaflích s kýblem horké vody…! No, pak už jsme si věci raději podávali, ale stejně…!? Zvládlo se to. Po obědě dorazil ještě řemeslník, který vlez do patra úplně ucpal, neboť bylo potřeba tam cosi naštukovat.. Ale myslím, že odcházel s hlavou zamotanou a nemohl se dopočítat, kolik lidí se tam kolem něj vyskytovalo.

No, ale zpátky k té oběti. …Nechtělo se mi tam. Doma bych tolik potřebovala umýt okna, vyklidit to a tamto,… nebyla jsem určitě sama, kdo by mohl tu sobotu prožít doma, šušňat se se svým vlastním nepořádkem, dělat potřebné věci kolem chalupy… Ale je třeba přinášet OBĚTI.
Význam slova oběť má v češtině hodně negativní zabarvení – jakoby z toho kouká, že to bude bolet, nebude to milé,. Ale v latině se místo slova oběť používá „sacrificium“ . Slovo to složeno jest totiž ze dvou slov: sacrum – svaté, a facere – konati; to jest dohromady: svatým čili posvěceným činiti. A když mi po té brigádě nějak probíhal celý ten den v hlavě, viděla jsem ty kýble, hadry, hromady věcí, které se kupily před chalupou, děti, které se dali rychle dohromady, pobíhaly sem a tam a sdělovaly, co kde objevily a kam se vydají. Viděla jsem usměvavé obličeje brigádníků, rozzářenou Janou Koláčnou, Jendu, který hned byl tam a hned zas tady…. Lidi dobrý, to byla prima sobota! Myslím, že všichni jsme museli doma něco opustit, něco obětovat, ale ono to nebolelo, bylo to milé, věk od 1,5 roku do 65 let a všichni jsme si vyhověli, každý dělal něco jiného, nikdo nekřičel, nenadával….

Snad to můžu říct, ale v mých očích nešlo o oběť, ale o posvěcování díla!!!. Tak jménem Koláčných děkuji všem zúčastněným za pomoc a všem přeji ať jim Bůh pomáhá v tom, co pak doma budou muset dohánět.


JANA DUFALOVÁ – Podblanicko