Víkend pro chlapy

Autor: František Jakubec <jakubec(at)ivysehrad.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 23. 03. 2012

„To, že i chlapi potřebují trávit nějaký čas jen mezi sebou, je známá věc. Víkend pro chlapy je skvělá příležitost na chvíli se zastavit, ztišit se, odpočinout si, povzbudit se i lépe porozumět sám sobě a svému mužství, abychom se pak s novým odhodláním vrátili do svých domovů, práce, a snažili se naplnit své poslání být mužem – manželem, otcem a hlavně opravdovým chlapem …“
Tato a další slova jsem si přečetl v mailové pozvánce na Víkend pro chlapy na téma Ideály ve službě moudrosti...

Pozvánky tohoto typu dostávám pravidelně z Centra pro rodinu Hradec Králové, protože jsem se před několika lety jednoho víkendu účastnil a od té doby jsem v jejich adresáři. Jenže času je tak málo! Zúčastnit se Víkendu pro chlapy se mi opět podařilo až letos. A neprohloupil jsem.
Akce proběhla v areálu Zámečku se zahradou v Hoješíně u Seče v Železných horách pod ochranou Školských sester sv. Františka. (Vřele doporučuji k pořádání duchovních obnov, různých setkání, táborů pro děti, i rodinných dovolených – http://hojesin.tym.cz) Svatý Petr táhne s chlapy za jeden provaz a tak nám pro lepší prožití víkendu poslal překrásné počasí. Při malých ranněrozcvičkových výletech po okolí jsem se nechal unášet pro mě fascinujícím tichem. Fascinujícím proto, že v Praze a okolí si klidu a ticha moc neužijeme (vlastně vůbec).
V sobotu během dne probíhala duchovní obnova na téma víkendu, program jsme završili mší svatou a nakonec korunovali společným večerem kolem grilu s pašíkem, s korbelem zlatavého moku a s nebem plným jasných hvězd.
Chci se s vámi podělit o jeden zážitek. Na onu sobotu připadlo čtení z Ozeáše 6,1–6: „Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít. Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“… Můj pohled utkvěl na ústřední vitráži v místní kapli. Tak mi to do sebe zapadlo! Sice neznám odborný popis a význam toho bolestného výjevu, ale já si vytvořil výklad svůj. Totiž, jak Otec drží kříž se svým Synem, tak jednu ruku má položenou na břevnu shora – jako že utrpení na kříži dopouští, a druhou rukou břevno podpírá (a zdá se, jakoby víc než ono „dopuštění“) – to je to „obvázání“ z Ozeáše. Že nás neopustí. Tvář Otce prozrazuje velké utrpení, jako by říkal: Synu, visím tam s tebou…, a se Synem je ve spojení skrze Ducha…
Myslím, že na ten okamžik dlouho nezapomenu. A doufám, že se do hoješínské kaple opět dostanu. Snad v září, kdy tam proběhne – dá-li Bůh – jedno z duchovních cvičení pro salesiány spolupracovníky.
Až někdy pojedete onou pahorkatinou, zkuste Hoješín navštívit. Stojí to za to!