I muži mají své dny...

To, že i chlapi potřebují trávit nějaký čas jen mezi sebou, je známá věc. Víkend pro chlapy je proto skvělá příležitost na chvíli se zastavit, ztišit se, odpočinout si, povzbudit se i lépe porozumět sám sobě a svému mužství, abychom se pak s novým odhodláním vrátili do svých domovů, práce a snažili se naplnit své poslání být mužem, manželem, otcem a hlavně opravdovým chlapem.

To není z mé hlavy, ale tyto věty jsem převzal od Františka R. a musím dodat, že má ten kluk pravdu. Já bych touto cestou navíc chtěl poděkovat P. Jaroslavovi a taky Pepovi Machů a všem chlapům a zvláště spolupracovníkům, kteří mi s přípravou obětavě a svědomitě pomáhají.
Ve dnech 22. až 24. května 2009 se sešla opět parta správných chlapů na víkendové akci kousek od Hradce Králové - v Bělči nad Orlicí. Tématem „pokání“ nás tentokrát provázel P. Miloš Kolovratník a přednáškový cyklus měl velmi pěkně zpracovaný. Nechyběl opět ani náš věrný „duchovní vůdce“ P. Jaroslav Mikeš. Rozhodně nescházela chlapská modlitba, zpěv, bubnování, sport či lehká ranní rozcvička. Ve volných chvílích jsme si vyzkoušeli i nějaké ty zapomenuté dovednosti a někteří poznali i něco zcela nového. Příjemné bylo i to, že nám po opravě hráze napustili i přilehlý rybníček a v době volna jsme se mohli nechat unášet na lodičkách po jeho hladině. Ti otužilejší rozčeřili časem i poklidnou hladinu rybníka několika tempy svých paží.
Ano, v životě jsou okamžiky, které lze pochopit pouze tehdy, když je sami prožijete. Stejně nemožné je popsat podstatu našeho chlapského setkání a průběh tohoto květnového víkendu. Ovšem i ty můžeš, společně s námi, přiložit polínko do společného ohně při grilování nebo opékání a občerstvit se douškem kvalitního českého piva. Přijď mezi nás. Příští setkání plánujeme již 30. října 2009 v Jeníkově u Hlinska.

Roman Barabáš
vedoucí Centra pro rodinu v Hradci Králové


REFLEXE:

Drazí čtenáři!

Touto cestou bych se rád s vámi podělil o zážitky a pocity z víkendového diecézního setkání mužů, které má název: „Víkend pro chlapy.“ Na tomto setkání jsem byl poprvé, i když proběhlo již několikrát. Dalo by se říci, že má již tradici. O naše duchovno se starali P. Miloš Kolovrátník a P. Jaroslav Mikeš, který celou akci zastřešoval po duchovní stránce. Organizační záležitosti /kde budeme spát, co budeme jíst a pít, no prostě, aby nám nic nescházelo/ležely na bedrech Romana Barabáše. Také nelze opominout „mazáky“ VPCH z Litomyšlska, kteří nám připravili přímo gurmánské orgie: „ Marinovaného opékaného divokého kance na grilu.“
Duchovním tématem bylo Pokání. Výkladu se ujal P. Miloš Kolovrátník. Nejprve bych Vás měl dostat do obrazu mích pocitů. Na setkáni jsem přijel značně unaven, především psychicky. S manželkou jsme se v té době starali o dvě maminky /88 a 85 roků/ . Ta starší byla zasažena Alzheimerovou chorobou. Dále si bereme na dva týdny v měsíci našeho mentálně postiženého syna /40 let/ do domácího opatrování. Po příjezdu do Bělče nad Orlicí, kde se VPCH konal, jsem se po krátkém čase uvedl do klidu a začal jsem si uvědomovat, jak jsem velice unavený. Tady je již první důvod významu VPCH.
Jedině při takovéto příležitosti se donutíme zastavit se. Začneme o sobě přemýšlet. Především nad smyslností našeho počínání. Je dobré do úpadu sloužit bližnímu svému, aniž naberu dalších sil, abych tuto činnost mohl dělat láskyplně a ne v křeči? Tato naše poznání a uznaní našich omylů můžeme konzultovat s duchovními a třeba i s jejich pomocí se vyznat Bohu. Slovy P. Miloše K.: „ U Pána Boha nemusíme žadonit. Ten nám již odpustil.
Pokání bylo rozděleno do tří etap:
1. Poznat.
2. Uznat.
3. Vyznat.
Děkuji všem, kteří věnovali mým neumělým řádkům svou pozornost. Pořádajícím přeji hodně Boží pomoci při realizaci takových akci. A tomu nejvyššímu za vnuknutí takových myšlenek.

S úctou k Vám všem Ladislav Fabián