O drogách spolu musíme mluvit

Strkat hlavu do písku před problémem zvaným droga bychom neměli. Téměř každý mladý člověk se v průběhu školní docházky s drogou setká. Nemusí ji okusit, ale bude se pohybovat v prostředí, kde je přítomna a nebo mu bude nabízena. Přitom víc než 80% mladistvých alespoň jednou drogu vyzkouší. To jsou důvody, proč drogy nesmějí být u nás doma tabu.

Před hrůzami drogové závislosti dnes nejsou v bezpečí ani malé děti. Významně se snížila věková hranice (10–12 let), kdy dítě nejen jednorázově vyzkouší, ale už opakovaně užívá měkké drogy – tj. kouří marihuanu. Je omyl domnívat se, že se jedná hlavně o děti ze sociálně slabých a rozvrácených rodin. Droga si nevybírá. Odborníci upozorňují, že děti pocházejí ze všech sociálních skupin bez rozdílu. A tak si jako rodiče právem klademe otázku, zda je v našich silách svého potomka ochránit.

Proč děti berou drogy?
Podle Michelle Eliotové drogová prevence začíná v rodině prakticky od narození dítěte. Víc než naše rady děti vnímají a učí se z toho, co kolem sebe vidí. A dospělí si dopřávají alkohol často proto, aby jim bylo dobře, aby něco oslavili, aby si vynahradili nějakou újmu, aby se zaradovali z právě dosaženého úspěchu, případně utápějí v alkoholu svůj žal. Polykají pilulky, aby se cítili lépe, ztratili nadváhu, lépe usínali, nebo mohli déle do noci bdít a pracovat, aby se jim dobře chodilo a aby utišili své bolesti. A tak odkazujeme dětem a mládeži poselství, že některé aspekty života se dají zastřít tím, že si vezmeme patřičný lék, protože nemáme zapotřebí se cítit špatně. Proto je nesmírně důležité učit děti naplňovat svá přání a řešit problémy jinými, méně nebezpečnými způsoby.
Už desetileté dvanáctileté děti se dnes vymaňují z vlivu rodiny a úměrně tomu narůstá vliv okolí. Dospívající dávají pubertálním chováním navenek najevo: O nikoho nestojím, nepotřebuji vás, dejte mi pokoj... Přitom ale potřebují vztahy, přijetí a ocenění. Rodiče se stáhnou, protože nechtějí dítě dráždit, a dítě pak hledá naplnění svých potřeb jinde. Velmi záleží na tom, v jakém kolektivu se ocitne. Může být konfrontováno s požadavkem: Chceš k nám patřit, tak si dej! Pak i mladý člověk, kterého by jinak nenapadlo vzít si drogu, ji často vyzkouší. S drogou „žije naplno“ a parta mu dává najevo: Jsi pro nás důležitý... Prvotním cílem tedy není brát drogu, ale existovat v prostředí, kde je užívání drogy normou. Alkohol a cigarety otevírají cestu k tvrdším drogám.

Nepropadat panice
Naše děti dospívají rychleji, úměrně nárokům, které na ně klademe. My přitom máme tendenci dál jim určovat, co smějí a co nesmějí. A to je počátek konfliktu. Podle zkušenosti psychologů, nesmíme přestat být rodiči s právem říci svému dospívajícímu potomkovi „tohle smíš a to už nesmíš“, ale ne direktivním způsobem. Měli bychom volit slova: „Myslím, že by bylo vhodnější..., ale nevím, co si o tom myslíš ty. Vysvětli mi svůj názor.“
Podstata zdravého fungování rodiny spočívá v tom, že se rodiče učí brát své děti vážně. Rodinný terapeut Michael Chytrý tvrdí: „Budeme-li respektovat svoje děti, budou respektovat i ony nás. Přijetí vytváří pocit jistoty: Musíme umět přijmout dítě úplně se vším, s čím domů přichází. Zároveň je ale nesmírně důležité zachovávat jasné postoje: S tímhle nikdy nemůžu souhlasit, ale je na tobě, jestli to uděláš nebo neuděláš.“
Máme-li podezření, že naše dítě experimentuje s drogami nebo že už je na nich závislé, je nutné zachovat si jasnou hlavu a nepropadat panice. Prosby, vyhrožování a tresty jsou neúčelné a zbytečné. Podle odborníků bychom neměli situaci vyhrotit výroky: „Buď toho necháš, nebo půjdeš z domu.“ Zázemí je to, co dítě nejvíc potřebuje. Pomoc odborníků dítěti i celé rodině je ale nezbytná.
Jako rodiče žijeme v naději, že právě našim dětem se drogy vyhnou a nebo budou dostatečně pevné, že obstojí. Rodič, který říká, že jemu se to stát nemůže, je ohroženější, než si myslí. Právě ve své sebejistotě. Musíme připustit, že v „moderním“ světě může takové nebezpečí postihnout každého. Budeme-li tedy více znát o tom, s čím se naše děti mohou v životě setkat, snad se nám podaří zabránit, aby se experimentování a touha po dobrodružství neproměnily v tragédii. Pro povzbuzení dodejme, že jakmile dítě drogu okusí, nemusí to hned znamenat konec. S každou situací se dá něco dělat.

Jana Šilhavá


Varovné signály

K nejzávažnějším nálezům patří:
- stopy po vpichu drogy, zanícené boláky
- podezřelý vzhled a chování jakoby opilého
- špendlíkově zúžené nebo rozšířené zorničky
Za pozornost stojí:
- změna přátel, bývalí se odvracejí a objevují se přátelé noví, starší děti nebo mladí dospělí
- nejlepší kamarád užívá drogy
- zhoršení zjevu a péče o sebe
- změna prospěchu ve škole
- změny v chování
- přecitlivělost a podrážděnost, závažné změny nálad, častá utlumenost, nebo naopak nepřiměřená živost
- ztráta zájmu o lidi a všeobecně uznávané hodnoty
- lhaní
- ztrácení peněz a drobných předmětů z domácnosti