Dopis od "Železného dědka"

Slávek, alias "Železný dědek", posílá otevřený dopis salesiánské rodině

Moje milá salesiánská rodino.
Chci vás informovat o svém zdravotním stavu, neboť jsem toto minimálně dlužen za velkou podporu vašeho zájmu a modliteb. Nejen že jsem to dlužen, ale chci vám sdělit své velké dojetí doprovázené i slzami, když jsem se dovídal o vašich modlitbách. Z toho pak plynula veliká vděčnost a radost za to, že patřím do salesiánské rodiny a smím užívat jejích duchovních dober.
Můj stav se pomalu lepší, se zlomenou nohou se mohu pohybovat a rehabilitovat. Zlomeninu mám totiž po operaci vyztuženou kusem kvalitní oceli.
A proto, že jsem už několikrát děda, někteří si neodpustili dodatek "železný dědek". No nevadí, třeba se té zátěže za čas zbavím. Po tu dobu však má prý Anička výhodu. Stačí jí mít v kapse magnet a nikam neuteču a kdo to neví, má z nás dobrý dojem, že nás k sobě stále přitahuje vzájemná láska. Jo, mládež potřebuje mít dobré vzory, tak nám to snad vydrží i potom, co mi to železo zase vytáhnou.
V nemocnicích (v Ostravě Porubě a Šumperku) jsem byl do 18. 2., od té doby o berlích doma.
Ještě jednou díky za modlitby. Zvláště velké díky mému ŠOPu (a vlastně nevím komu ještě) za účinnou pomoc materiální, která je teď v době mého marodění pro nás záchranou.
Deo gracias. Slávek

PS. Volal mi do nemocnice Pavel Kvapil: "Ahoj, jak ti je, to su rád, že jaks to tam zapich, žes to nezapich úplně".