Promluva Hlavního Koordinátora ASC na G26. Generální kapitule

Nejdražší bratří v salesiánském poslání

Přináším Vám pozdrav více než 30. 000 Salesiánů Spolupracovníků z celého světa, kteří vlastně nedávno - jak to dobře víte - uzavřeli první důležitou etapu na cestě své obnovy a to schválením – na zkoušku – nového Projektu apoštolského života.

Je to jedna etapa, ne cíl, protože v příštích letech bude proces obnovy pokračovat, protože Sdružení se bude i nadále snažit uvažovat a zvažovat o posledních úpravách a integraci Projektu, na kterém, jak se to ukazuje, široce podílelo.
Ale rozvažování o „společných záměrech“ a o „charismatické identitě“ existující v rámci Salesiánské rodiny a především mezi Salesiány Spolupracovníky a Salesiány Dona Boska, chtěl bych na to zaměřit Vaši pozornost, už začalo před několika léty. Snad to bylo díky impulzu pokoncilní obnovy celé církve. Tehdy se chápala nutnost, konkrétně praktikovat Komunione s různými složkami Salesiánské Rodiny a současně sledovat a vyžadovat také věští Autonomii.

Komunione, jako naše specifická charismaticko - existenční dimenze, komunione s a mezi salesiány laiky anebo sekulárními členy, ale také komunione s celou rodinou Dona Boska, v sile společného charismatu, který však vzhledem k Vám, má i svojí vlastní specifičnost v terminech jako je povolání, poslání, formace, každodenní život.

Autonomie: je vlastně proto, abychom rostli v naši charismatické specificitě, která musí plně odrážet běžnou dimenzi toho, že jsme skuteční salesiáni. Autonomie, domnívám se, že by měla být oceňovaná a chráněná jako společné dědictví všemi, protože v různosti jeho různých prvků, má sídlo velká část bohatství Salesiánské Rodiny. Největší důvod Autonomie je hledán a praktikován v samotném Sdružení. Domnívám se, že Autonomie nachází přiměřený prostor také v novém Projektu Apoštolského Života, v jeho Stanovách, v jeho pravidlech, v možnostech nabízených národní a místní situací, úpravou vlastních direktorii a s novými návrhy vzhledem k přeformulování na oblastní, regionální a provincionální situaci. V tomto pracovním období, jsme vždycky mohli počítat s plnou podporou Hlavního představeného Dona Pasquala Chaveze, našeho hlavního představeného, jeho vikáře Dona Adriano Bregolin a nepřetržitým a stálým povzbuzováním ze strany Hlavní představené Antonie Colombo. Měli jsme s nimi četná setkání, jak na úrovní výkonného sekretariátu či na osobní úrovni. Největší odpor však pocházel ze samotného Sdružení, z vrcholků Salesiánské Rodiny však přicházela jen silná a teplá slova povzbuzení.

Nechci to však teď připomínat, udělali jsme to vícekrát v uveřejněných dokumentech. O těchto aspektech můžeme konzultovat na našem Webu. Důvody, které nás vedly, pod impulzem Dona Vecchi, k tomu, abychom si zvolili cestu obnovy, cestu, které nás však nikdy nevedla k deviaci a zlomu toho, co načrtnul náš zakladatel. Chtěl bych se jenom krátce zastavit u důležitosti, získat větší vědomí“ našeho sekulárního charismatu a především našeho příslibu (nabídnout život pro dobro mládeže), přát si, aby všichni naši členové Sdružení pocítili v těchto letech nutnost takové reflexe, vlastně tím, že budou mít účast na procesu obnovy.

Slib: je v podstatě společný všem salesiánům a salesiánkám, slib je věcí hrozně vážnou, která nás musí zavazovat, když dáváme konkrétní odpověď na nejšlehavější potřeby mladých lidi. Máme hlásat zkušenost služby ve prospěch mládeže, činnost a výchovnou přítomnost Dona Boska mezi chlapci naši doby. Nesmíme zapomenout, že jsme přijali od Pána veliký dar, snad nejkrásnější odměnu za nehodnou službu, kterou poskytujeme v církvi tím, že Ho umíme poznat mezi mladými lidmi, zvláště mezi těmi posledním, chudými, opuštěnými.
Je to mimořádné charisma, těší to, ale zároveň umí také držet člověka pevně přibitého na dřevo kříže, protože způsobuje, že utrpení druhých je i tvým utrpením. Je to charisma, v kterého sile člověk pochopí, že mystický prostor jeho přítomnosti není jenom proměněné víno a chleba (které jsou naší základní duchovní výživou) anebo kde dva anebo tři jsou shromáždění v jeho jménu, ale také bolest těla.

Je však to něco mnohem víc. Protože zkušenost bolesti je prvek, který nelze vyloučit z lidské přirozenosti, je to přechod z naší pozemské existence, kde jsme všichni povolání pobývat, více anebo méně dlouho. Tady každý člověk je skrytým Kristem, nezjeveným, ale živým, kterého musíme poznat a musíme mu být ochotní pomoci. Také v hédonistické společnosti, jako je naše, dušené egoismem a bohatstvím, každý člověk, který kolem nás prochází, je Kristem, který nás míjí.
„…… byl jsem chudým, byl jsem hladovým, byl jsem ve vězení, byl jsem přespolním, byl jsem nemocným“. Umíme dnes poznat Pána (jak nás k tomu vyzýval Don Bosko) pokaždé když nám ukazuje svojí tvář? Nežádá se po mne, abych odpověděl, ale bojím se, že bychom mohli mít vážné těžkosti identifikovat ho jasně, jednak proto, že On když chce tak se umí dobře ukryt, jednak proto, že je tam hodně předsudků, které nám brání, abychom ho jasně uznali. Dnes, snad by to nám řekl On, „byl jsem bezdomovcem a nepřijali jste mně, byl jsem mohamedánem a nepoznali jste, že jsem bratr, byl jsem mladým a drogově závislým člověkem, anebo nemocným na AIDS a neléčil jste mě, byl jsem homosexuálem a odsunul jste mě na okraj, byl jsem rozvedený anebo oddělený od manželky a vzdálil jsi mě od Otcova stolu …..“.

Z těchto otázek, myslím si, že se jeví všem jasně, jak se to dnes jeví nám salesiánům laikům a žijícím ve světě, nutnost snažit se stále o obnovu sebe sama, silněji v praxi prožívat chudobu a evangelní „prostotu“, evangelizovat nová prostředí a sektory společenského života, s odvahou se otevřít prostor novým hranicím našeho působení a salesiánsky působit ve světě.

Tato obnova, musí se především převést do nových způsobů seznámeni se se světem mladých, jeho spletitou problematikou. Musíme vycházet z pozorné analýzy společenského a kulturního kontextu, do kterého jsou dnes mladí lidé začleněni (a zasáhnout mnoho „mladých“ dospělých, kteří se pořád později začleňují do světa práce a do možnosti vytvořit si vlastní rodinu). Tento kontext je často charakterizován procesy hlubokého rozpadu a materiální a morální degradace, které zasahují, neodkladným způsobem, kvůli pohlaví, citové chudobě, duchovní chudobě, kulturní chudobě lidské či materiální.

Jsme povolání, domnívám se víc než všichni ostatní, abychom udělali hráz krizi velikých výchovných agentur (škola, rodina, politické strany) a odňali moc mediím (především televizi a internetu). Media jsou často jenom protagonisté obludného, celý svět řídícího a hodnoty určujícího procesu, který zaplavuje miliony mladých lidi na celém světě. Mladým lidem, kteří přímo trpí důsledky tohoto velikého procesu probíhající proměny v „globalizované“ společnosti, měl bych pokušení říct, a to všem dnešním mladým lidem, že tady jde o to, abychom šli vlastně vstříc se svým vlastním bohatstvím výchovné zkušeností a charismatu Salesiánské Rodiny se všemi jeho odstíny, se všem jeho prvky, vždycky se inspirujíce naukou a příkladem Dona Boska. Proto, abychom aktualizovali a učinili dnešním, způsob našeho bytí jako skuteční salesiáni ve světě, musíme se taky snažit první praktikovat jednotu a komunione s druhými členy Salesiánské Rodiny. Musíme téměř závodit mezi sebou, abychom viděli, kdo chce víc dobro jiným členům Rodiny, pomoci této Rodině, aby rostla celá a zakořeňovala se v církvi a ve světě s její charismatickou a misionářskou specificitou.

Proto, abychom se dali společně a odvážně do služby mladých lidi, s vědomím, že sloužit jim znamená opravdu sloužit Ježíši, musíme mít také odvahu osvobodit se od toho, co patří starému člověku. Máme se obléci v člověka nového, jít dál na cestě obnovy a to až „nerozvážně“ jak by nás k tomu určitě vyzval sám Don Bosko. Není to lehký proces. Vyzývám však všechny, aby neměli strach směřovat na otevřené moře, neměli strach z novinek, neměli ani strach z toho, že budeme oplakávat minulost, že objevíme to, že jsme „konzervativní“, protože Izraelité taky před obtížemi z exodu a hladem na pouští, oplakávali výtečná jídla, které se podávali u faraonova stolu, ale to jim nezabránilo, aby dospěli do zaslíbené země.

Na závěr, bych zdůraznil důležitost, kterou pro nás představuje vaše přítomnost po našem boku, v této nutné činnosti doprovázení a usměrňování v našem růstu. Chci, aby se k vám dostalo naše upřímné blahopřání, aby ve vaší hrudi jako i v nitru všech salesiánů světa, bilo jediné srdce, srdce dona Boska s „Da mihi naimas cetera tolle“, a že už můžeme zakoušet v této pozemské skutečnosti „společenství svatých“, které jsme povolání prožívat v nebeské vlasti.

Všechno nejlepší! Ciťte, že jsme po vašem boku.

Rosario Maiorano
Světový koordinátor Salesiánů Spolupracovníků