Je třeba být při tom!

Čím to je, že jsou velikonoční svátky tak jedinečné? Středem naší pozornosti bude opět náš Pán Ježíš Kristus. A všechno, co se bude odehrávat před našima očima v kostele, mělo by se nás osobně dotýkat – děje se to totiž kvůli nám. Pán Ježíš bojuje o naši záchranu. Umírá, protože všichni lidé umírají. Vstává z mrtvých, aby každý z nás pochopil, že smrt nebude mít ani v našem životě poslední slovo. Vždyť Ježíšovo „Kdo ve mne věří, živ bude navěky“ zní jako zvon. Je to Boží zaslíbení, Bůh plní svá slova.

Liturgie Svatého týdne je tak dynamická, že činí z těchto svátků mimořádný zážitek. Je škoda, když někdo přijde na bohoslužby až na Boží hod velikonoční, aby vyslechl radostné velikonoční aleluja, ale prožitek Velkého pátku a zvláště pak velikonoční vigilie nezakusil. Je třeba být při tom! Je třeba nadechnout se té zvláštní atmosféry, která začíná o Květné neděli. Je třeba být v těch dnech v důvěrné blízkosti našeho Pána, abychom porozuměli všemu tomu, co podstoupil před dvěma tisíci let z lásky k nám a pro nás.
K tomu všemu patří zajisté radost učedníků, kteří v Emauzích napřed pozvali Pána Ježíše k sobě a pak ho také poznali! Prohlédnutí, pochopení souvislostí a nakonec i dostatek dobré vůle činí z každého z nás věrné učedníky našeho Pána. Víra apoštolů se probouzela postupně ze zklamání a rozpaků k naději, od naděje k pevné víře. Je to dar, a přece tušíme, že i s darem je třeba zacházet náležitě. Proto vám přeji, aby vaše víra o Velikonocích oživla a aby velikonoční Gloria bylo důvodem k jásotu: Děkuji ti Pane Ježíši, že patřím k tobě a tobě! Aleluja!

Mons. Karel Herbst, pomocný biskup pražský