Dominik Savio

Dnes 9. 3. 2007, večer před 150 léty zemřel Dominik Savio. Mám před sebou svědectví patnácti lidi, kteří ho znali a prožili s nim alespoň kousek jeho života. Tomuto chlapci do patnácti let scházelo pouhých dvacetčtyři dnů.

Na svém konci povzbuzoval svou matku a jak radostně žil tak i radostně umíral. Je zajímavé jedno svědectví, které říká: Byl to největší dar od Boha Oratoři. Proces jeho blahořečení se táhnul dlouho, protože někteří podezírali Dona Boska, že mu nadržuje. Asi byli zatížení negativními zkušenostmi a nemohli uvěřit, že by chlapec už v tak mladém věku mohl být svatým. Papež Pius XI. Musel ustanovit historickou komisi, které závěr byl, že Don Bosko viděl objektivně a nepřeháněl. Givanni Roda byl úplný sirotek, bez výchovy, kterého Dominik v Oratoři dostal na starost a který se dožil 97. let (zemřel v roce 1939) a tak mohl svoji zkušenost osobně vyprávět papeži Piu XI., v roce 1931 když Dominik byl prohlášen za „venerabilis“. Ten příběh vypráví papeži takto:
„Svatosti Don Bosko měl ve zvyku vedle největších rošťáků postavit ty nejlepší. Musel jsem musel být velice špatný když v kostele, ve škole všude, postavil po mém boku Dominika, který jako Anděl strážný mě sledoval, pomáhal mi a napomínal mě. Měl na nás tak veliký vliv, že jsme ho poslouchali jako by byl představeným: byl to opravdový apoštol. Všichni ho měli rádi a byli jeho dlužnici za to dobro, co pro nás vykonal. Jednou během rekreace, promiňte mi Svatý otče, mi vyšlo z úst velice ošklivé slovo. Kamarádi to slyšeli. Dominik se ke mně přiblížil a řekl: „Zapomněl jsi na naše předsevzetí? Jdi ihned k Donu Boskovi, řekni mu o neštěstí, které se ti stalo. Je velice dobrý a uvidíš, že všechno dá do pořádku. Já se mezitím jdu za tebe modlit. Neudělal jsem grimasu, poslušně jsem odešel. Kde však najit Dona Boska? Byl v hovorně obklopen několika pány. Já nevychovaný jsem nemohl čekat a vrazil jsem do toho hloučku. Don Bosko byl překvapen a řekl mi: „Podívej se, jsem zaměstnán, nemohl bys chvíli počkat? Tito lide se domnívali, že mám něco strašně naléhavého a tak poodešli stranou. „Vyslechnete ho Done Bosko my počkáme“. Tehdy jsem stoupil na špičky a řekl do ucha dobrému otci: „Dominik Savio mě posílá protože jsem zaklel“. Chvěl jsem se jako list ve větru. Don Bosko mě neokřikl, ale viděl v mé tváři výraz hrozného utrpení. Pochopil tíhu mé viny. Pohled jeho oči pronikal do srdce. „Nedělej to už drahý synku, už to nedělej. Je to urážka Boha, víš? Pán by ti nežehnal. Jdi do kostela a pomodlí se tolik a tolik otčenášů a udělej třikrát znamení kříže jazykem na podlahu.“. Běžel jsem před oltář, odstranil jsem prach z podlahy, podíval jsem se kolem sebe a pak hbitě jsem jazykem udělal tři kříže na podlahu. Rychle jsem zmizel, lehký jako kdyby mi spadl kamen ze srdce, Zapomněl jsem na počet Otčenášů, ale tři kříže a pohled Dona Boska nikdy. Mohu Vás ujistit o jednom Svatý Otče: Měl jsem dvanáct děti a mnoho vnuků, ale v mém domě se nikdy neklelo“.