Oslava svátku Dona Boska v Kuklenách – 30.1.2007
Autor: Milan Jandáček <jandmil(at)seznam.cz>, Téma: Salesiánská rodina, Vydáno dne: 01. 02. 2007Letos poprvé nám nebylo dopřáno zúčastnit se oslavy svátku našeho zakladatele Jana Boska v Trutnově. Je nám to moc líto a proto se těšíme, že někdo z těch, kdo to štěstí měli, napíše svoje dojmy, aby se s námi o svoji radost podělil a tím ji rozmnožil.
Na již tradiční slavnostní setkání spolupracovníků, přátel a podpůrců Domu Matky Markéty v Kuklenách jsme už příležitost přijet měli. A tak jsme se s mnohými, nám již známými i některými novými tvářemi, setkali v úterní podvečer v domácí kapli na modlitbu šťastné smrti, kterou také už tradičně vedla Majka Šimonová.
Ve stejném čase, kdy přijížděli naši otcové, kteří byli pozváni k celebrování mše svaté, do domu vešel mně povědomý muž. V duchu jsem uvažoval: „Tohohle faráře jsem už někde viděl, ale kam ho jen zařadit?“ Ten člověk se s námi zúčastnil modliteb a všiml jsem si, že během mše zůstal mezi námi laiky. Jeho podoba už mi byla povědomější: „Pořád nevím, kde jsme se viděli, ale čím dál víc mi připomíná toho imitátora Faltuse!“
Po mši nás sestry pozvaly na pohoštění, které připravily svěřenkyně internátu a jenž bylo připravené na routových stolech na chodbě.
Za krátkou dobu se, jak to už bývá, rozproudilo hlučné sdílení. Vždy je spousta novinek, které je potřeba říci přátelům a naopak, dozvědět se, co nového se událo u nich. Vždyť je tak málo příležitostí k setkávání a kdo ví, kdy se zase někde uvidíme.
Do toho všeho hučení a šumu náhle…
Pronikavý zvuk zvonku a hlas sestry Jany ohlašoval, abychom se všichni odebrali do společenské místnosti na program, který je pro nás připravený.
Nejdřív jsme si s děvčaty zazpívali při kytaře a pak nám sestra Jana uvedla známého umělce, který nás přijel trochu pobavit, rozveselit a humorem rozptýlit naše všednodenní chmury. Tím populárním bavičem nebyl nikdo jiný, než sám letohradský rodák, pan Faltus.
Všichni jsme se dobře bavili. V přestávkách, které pan Faltus dělal, aby si osvěžil hlasivky, jsme si znovu při kytaře zazpívali naše lidové písničky.
Nakonec nám dvě dívky společně se sestrou Janou předvedly zdramatizovanou povídku našeho hlavního představeného Dona Pascuala Chaveze Villanuevy „Žlutý deštník“.
Po programu jsme někteří ještě pobyli v klidnějších hovorech v menších skupinkách. I přišel čas loučení. Postupně jsme se rozjížděli do svých domovů, ke svým blízkým, kteří nemohli přijet s námi. Byl to skutečně milý a srdečný večer, ze kterého jsme mohli načerpat tolik milostí, že nám jich přebývalo, abychom mohli vypravováním potěšit ostatní.
Milan
Na již tradiční slavnostní setkání spolupracovníků, přátel a podpůrců Domu Matky Markéty v Kuklenách jsme už příležitost přijet měli. A tak jsme se s mnohými, nám již známými i některými novými tvářemi, setkali v úterní podvečer v domácí kapli na modlitbu šťastné smrti, kterou také už tradičně vedla Majka Šimonová.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Po mši nás sestry pozvaly na pohoštění, které připravily svěřenkyně internátu a jenž bylo připravené na routových stolech na chodbě.
Za krátkou dobu se, jak to už bývá, rozproudilo hlučné sdílení. Vždy je spousta novinek, které je potřeba říci přátelům a naopak, dozvědět se, co nového se událo u nich. Vždyť je tak málo příležitostí k setkávání a kdo ví, kdy se zase někde uvidíme.
Do toho všeho hučení a šumu náhle…
Pronikavý zvuk zvonku a hlas sestry Jany ohlašoval, abychom se všichni odebrali do společenské místnosti na program, který je pro nás připravený.
Nejdřív jsme si s děvčaty zazpívali při kytaře a pak nám sestra Jana uvedla známého umělce, který nás přijel trochu pobavit, rozveselit a humorem rozptýlit naše všednodenní chmury. Tím populárním bavičem nebyl nikdo jiný, než sám letohradský rodák, pan Faltus.
Všichni jsme se dobře bavili. V přestávkách, které pan Faltus dělal, aby si osvěžil hlasivky, jsme si znovu při kytaře zazpívali naše lidové písničky.
Nakonec nám dvě dívky společně se sestrou Janou předvedly zdramatizovanou povídku našeho hlavního představeného Dona Pascuala Chaveze Villanuevy „Žlutý deštník“.
Po programu jsme někteří ještě pobyli v klidnějších hovorech v menších skupinkách. I přišel čas loučení. Postupně jsme se rozjížděli do svých domovů, ke svým blízkým, kteří nemohli přijet s námi. Byl to skutečně milý a srdečný večer, ze kterého jsme mohli načerpat tolik milostí, že nám jich přebývalo, abychom mohli vypravováním potěšit ostatní.
Milan