Vzpomínka na exercicie v Kuklenách
Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>,
Téma: Duchovní cvičení,
Vydáno dne: 24. 09. 2006
Chceme se ještě vrátit několika slovy ke dnům Duchovních cvičení. Byli jsme s Jirkem loni a letos v Kuklenách v Hradci Králové. Tyto dny nám byly darem.
Myslím, že to není jen naše zkušenost, že dny před , během a po D.C. patří k těm, které nejsou jednoduché. Snad je to o tom, že chvíle ticha na nás mohou mluvit opravdu silným hlasem...uvnitř v nás.
Hlas je to tak zřetelný, že se můžeme cítit podobně jako Eliáš na hoře Choreb ( 1.Kr,19).
Víme, že máme za sebou dlouhou cestu, kterou jsme mohli projít jen silou darovanou a dostali jsme se na místo, kde Bůh mluví. Pokud máme za sebou silný vítr, zemětřesení, oheň...pak je to ta pravá chvíle naslouchat hlasu v tichu.
Bůh dává lidem svobodu, nějak mi je jasné, že je to ten největší dar jeho lásky...nemůže jinak.
Záleží mu na nás a jeho věrnost je na rozdíl od té naší naprosto pravdivá. Nebere nám svobodu...to nikdy, ale bere nás za slovo. Pokud naše volání je upřímně o tom: „ Buď jediným Pánem mého života, nechci uctívat modly, ty jsi pro mne tím, kdo mi dává život,...“ buďme si jistí, že nám Bůh ukáže, co všechno a jakým způsobem nám vládne. Není vždy lehké odpovědět na lásku láskou. Jan Bosko miloval správným způsobem život i všechny, které potkával . Také proto asi věděl, proč svým spolupracovníkům doporučuje duchovní cvičení.. Díky za to, že exercicie jsou o možnosti před Bohem obnovit naše srdce...nechat uzdravit rozličná zranění, srovnat naše jistoty a naše očekávání.
V Kuklenách bylo setkání už třetí ve třech letech po sobě. D.C. byly o den delší a prostor ticha mnohem větší než jsme zvyklí. Hana a Milan Jandáčkovi na sebe vzali službu ředitelů po všechny tři roky- díky! Exercitátorem byl o. Jenda Vyhnálek, který pravdivým a hlubokým způsobem provázel účastníky také celou dobu. Jeho slovo oživilo Slovo v nás...nastoupená cesta může být darem nejen pro nás, ale pro všechny, kteří patří do našich životů. Cesty duchovního života na ty nejvyšší hory v nás musíme vystoupat sami, přesto na našich cestách jdeme společně. Díky za společenství přátel.
Lída Tauchmanová