Růže z duchovek

„To je poprvé co jsem na duchovních cvičeních dostala růži a ještě k tomu od kněze.“
Těmito slovy se hodnotili někteří účastníci (nebo spíše účastnice ) duchovní cvičení která pro nás připravil p. Jaroslav Mikeš na Mendryce u Litomyšle.

Byly skutečně jedinečné a to na nich bylo to krásné. Silentium i když dobrovolné přesto dodržované, každý den nové překvapení od otce Jaroslava, každá bohoslužba oživená něčím nečekaným. Téma spojující těch několik dnů prožitých na Mendryce, byla po vzoru hlavního představeného věnována rodině. Ale pohled na rodinu byl poskytnut z různých ( možná nových ) úhlů. Ono totiž navrhnout a namalovat rodinný erb,což byl také jeden z úkolů které na nás čekali, není zase tak snadné. Musíte si promluvit a ujasnit hodnoty ve své rodině a potom se sjednotit na tom jak je na erbu znázornit. No a při tom musíte spolu hovořit a o to právě šlo. Podobných překvapení na nás čekalo více a i když byli někteří z počátku trochu zaskočeni. A co ty růže? Představte si že jdete na mši a kostele na oltáři leží polovina špalku a zněj se tyčí nádherné růže. Při kázání se dozvíte že i ze suchého špalku, kdo by to asi mohl být… , může s pomocí Ducha sv. vyrůst krásná růže. Na konci mše každý pár, rukou žen, přijal jeden květ který jsme si potom odvezli domů. Zkrátka a dobře díky otci Jaroslavovi, našim ředitelům Štanclovým, sestřičkám a vůbec všem kdo na Mendryce byli.
Standa Větrovský