Výzva k následování…

Je prázdninová sobota (26. 8.), svátek má Luděk, svítí sluníčko, přehnala se i bouřka… Je takový obyčejný den. Ale ne pro salesiánskou rodinu. Pro nás je den další slavnosti!!!

Sešli a sjeli jsme se do Kobylis ke sv. Terezičce, abychom svou přítomností a modlitbami projevili Bohu vděčnost za další čtyři salesiány – Jiřího Baláše, Jaroslava Fogla, Martina Poláčka a Michala Svobodu. Kostel se naplnil lidmi všech věkových kategorií i různých řeholí (i nesalesiánských). Při pohledu na tu hojnou mládež mě naplňovala naděje, že nezhyne rod, jenž věřit neustane… V kněžišti nechyběl náš pan provinciál František ani otec biskup Kája. Z kůru nás celými obřady profesionálně provázela skupina Třetí poločas, která se přitrmácela se svou bohatou technikou a mnoha nástroji (i bicími) až z dálného východu, ze Zlína. Napočítal jsem osm účinkujících a jednu duši u mixážního pultu.
Slibující se nám krátce představili… Také se nechali zlákat příslibem Dona Boska: „Zajistím vám chleba, práci a nebe.“ (Kéž se tam všici sejdeme!) Když pak Jarda s Michalem zpívali žalm: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…“, nemohl jsem nezpytovat své svědomí, jak že je to se mou. Jak si často stěžuji na to a ono, to a toto se mi nedostává…, ale teprve až se bezmezně svěřím do Jeho vedení, pak už opravdu nebudu nic postrádat. Kdy to nastane…? Kája pak v homílii připomínal, že vše opustit a jít za Ním, to není nic snadného a zcela to dokáže jen málokdo. K tomuto ideálu se všichni snažíme dorůst. Pojď za mnou… S křížem na Golgotu, kde se obětuji za své bližní… Pojď za mnou… Za Kristem štědře dávajícím…, ví, že od nás toho moc nedostane… Když pak slibující od paškálu zapálili svíci jako symbol Krista – Cesty, kapela nám krásně přiblížila jednu epizodu ze slavného muzikálu Jesus Christ Superstar Světlo tvé mi svítí: Někdy se to vážně stává, / ztrácí se ve tmě otisky tvých šlépějí. / Zas se připozdívá / a na cestu mou / světlo tvé mi svítí. // Svou lásku dál mi dáváš, / prázdno mé přítomnosti plníš nadějí. / Venku už se stmívá, / nocí bezesnou / světlo tvé mi svítí… (Světlo tvé mi svítí… To jsou úžasné modlitby!!!)
Pak nastaly vlastní sliby. Trochu mě mrazilo při slovech: „… že všechny síly dám těm, ke kterým mě pošleš…“ Uvědomoval jsem si, jak i mne Pán posílá ke službě Jemu samému ve svých bližních… Ach, jak velké mám rezervy a kolik síly promrhám zbytečně… Nějak mě ten hluboký okamžik slibů dostal a když jsme pak od srdce pěli krásnou píseň Tobě patří chvála (… vždyť ty jsi Pán, ty jediný, ty jsi Král, ty jsi tolik nádherný…), pro radostné dojetí jsem píseň ani nemohl dozpívat… A když pak Kája spolu s ostatními spolubratry proměňoval Krista, cítil jsem v srdci velkou radost a vděčnost za celé dílo Dona Boska i když je jasné, že to není procházka růžovým sadem a že to je často bolest a kříž. Nedokážu vám své pocity popsat, ale jaksi hmatatelně jsem cítil vanutí Duch Svatého a byl jsem si jist, že toto dílo není výtvor lidí a že překoná věky…
Při závěrečných děkovačkách a legráckách pro nové salesiány jsme se tradičně od srdce zasmáli. A v podsálí a kolem zahrady jsme měli možnost duchovní pokrm doplnit i pokrmem tělesným, velmi rozličným a velmi chutným. Děkujeme všem, kteří nám dobroty připravili!!! Dorazili i ti, kdo se drželi Kalendáře akcí ze Zpravodaje a přišli na 14. hodinu. :-( :-) §;-) Děkujeme všem za milé společenství!!!
Děkujeme Hospodinu za SALESIÁNSKOU RODINU!!!

Vděčný František Jakubec