Výměna manželek, pouť na Svatý Hostýn a bomba na závěr
Autor: Jan Kapounek <jan.kapounek(at)seznam.cz>, Téma: Duchovní cvičení, Vydáno dne: 24. 07. 2006Že tato tři hesla nepřipomínají perličky z duchovního cvičení? Tak to se mýlíte!
Začátkem července jsme totiž strávili nádherné duchovní cvičení s Františkem Bezděkem SDB a řediteli Jožkou a Ivou Pospíšilíkovými ve fryštáckém DISu a všechno bylo pravdou!
Určitě by se slušelo vše vysvětlit, tak tedy: své protějšky jsme si vyměnili hned první večer (pro zvídavé: jen asi na půl hodiny) a touto netradiční formou jsme se navzájem představili a seznámili. Měli jsme o svém vypůjčeném manželovi / manželce povědět co nejvíce informací. Neotřelé a vtipné, viďte? Však jsme se také notně pobavili…
Naše duchovno jsme osvěžili při opravdu na míru šitých přednáškách a hojném soukromém ústraní. Nabízíme aspoň pár myšlenek, které nás oslovily: Chci se stát a být tím, kdo je milován a miluje. – Kdo žije jenom pro sebe, ošidí jiné o sebe; kdo žije jenom pro sebe, zakrní a zahyne. - Modlit se znamená vnímat a přijmout otcovský pohled Boží. – Každý z nás je určitým způsobem zlomen. Naše zlomení jsou vysoce osobní, důvěrné a jedinečné. Každý člověk trpí svým vlastním způsobem, jímž netrpí nikdo jiný. Jan Pavel II. říká: „Ten kříž, který nesete, je zdrojem požehnání pro vás i pro vaše blízké, které se nedá žádným jiným způsobem nahradit.“ - Největší dar, který mohu nabídnout, je moje vlastní radost ze života, můj vlastní vnitřní klid, mé vlastní ticho a samota, má vlastní pohoda. – Jako milované děti Boží jsme povoláni učinit svou smrt tím největším darem.
Když bychom měli vše shrnout do jedné věty: Jsme vyvoleni, požehnáni a zlomeni, abychom byli darováni – nejen v životě, ale i ve smrti.
Pokud byla řeč o zlomení, to fyzické jsme mohli otestovat také při 35 km pouti na Svatý Hostýn, která byla bezesporu velkolepým zážitkem. A jakou bombu jsme zažili závěrem? Popravdě řečeno, očekávali jsme všechno možné, protože celé duchovní cvičení se neslo v duchu šprýmů a vtipkování. Co přišlo, byla ovšem opravdová b-o-m-b-a!!! Mohli jsme nahlédnout a vlastníma rukama nechat projít části Staříčkova šatníku. No, uznejte, kdy se komu z nás podobná věc poštěstí?
Velký dík tedy patří našim ředitelům za dokonalou organizaci a samozřejmě Františkovi za nakažlivou chuť do života pro Boha.
Začátkem července jsme totiž strávili nádherné duchovní cvičení s Františkem Bezděkem SDB a řediteli Jožkou a Ivou Pospíšilíkovými ve fryštáckém DISu a všechno bylo pravdou!
Určitě by se slušelo vše vysvětlit, tak tedy: své protějšky jsme si vyměnili hned první večer (pro zvídavé: jen asi na půl hodiny) a touto netradiční formou jsme se navzájem představili a seznámili. Měli jsme o svém vypůjčeném manželovi / manželce povědět co nejvíce informací. Neotřelé a vtipné, viďte? Však jsme se také notně pobavili…Naše duchovno jsme osvěžili při opravdu na míru šitých přednáškách a hojném soukromém ústraní. Nabízíme aspoň pár myšlenek, které nás oslovily: Chci se stát a být tím, kdo je milován a miluje. – Kdo žije jenom pro sebe, ošidí jiné o sebe; kdo žije jenom pro sebe, zakrní a zahyne. - Modlit se znamená vnímat a přijmout otcovský pohled Boží. – Každý z nás je určitým způsobem zlomen. Naše zlomení jsou vysoce osobní, důvěrné a jedinečné. Každý člověk trpí svým vlastním způsobem, jímž netrpí nikdo jiný. Jan Pavel II. říká: „Ten kříž, který nesete, je zdrojem požehnání pro vás i pro vaše blízké, které se nedá žádným jiným způsobem nahradit.“ - Největší dar, který mohu nabídnout, je moje vlastní radost ze života, můj vlastní vnitřní klid, mé vlastní ticho a samota, má vlastní pohoda. – Jako milované děti Boží jsme povoláni učinit svou smrt tím největším darem.
Když bychom měli vše shrnout do jedné věty: Jsme vyvoleni, požehnáni a zlomeni, abychom byli darováni – nejen v životě, ale i ve smrti.
Pokud byla řeč o zlomení, to fyzické jsme mohli otestovat také při 35 km pouti na Svatý Hostýn, která byla bezesporu velkolepým zážitkem. A jakou bombu jsme zažili závěrem? Popravdě řečeno, očekávali jsme všechno možné, protože celé duchovní cvičení se neslo v duchu šprýmů a vtipkování. Co přišlo, byla ovšem opravdová b-o-m-b-a!!! Mohli jsme nahlédnout a vlastníma rukama nechat projít části Staříčkova šatníku. No, uznejte, kdy se komu z nás podobná věc poštěstí?
Velký dík tedy patří našim ředitelům za dokonalou organizaci a samozřejmě Františkovi za nakažlivou chuť do života pro Boha.