…(ohlédnutí za jedním trmínem DC), nebo si aspoň začnu kupovat jeho knížky. Proč?
No proto, že jsme společně s manželkou Martinou prožili nádherná duchovní cvičení ve Fryštáku, která vedl Zdeněk Jančařík SDB. Pokud Zdenka neznáte, tak jako my jsme jej do té doby neznali, tak určitě využijte nějaké blízké příležitosti k seznámení. Stojí to za to.
Po příjezdu do Fryštáku, kolébky salesiánského díla v naší republice, jsme byli Zdeňkem postupně uváděni do jednotlivých témat duchovního cvičení. Zde je pár myšlenek, které nás oslovily: Náš cíl je Ježíš Kristus, k němu vedou různé cesty. Začít vnímat Boha znamená omezit vnější podněty, ale i vydržet pokušení nudy, Bůh si nedělá statistiky – normohodiny. Ježíš je schopen uzdravit naplno. Křesťanství se snaží hlásat sexualitu dvou subjektů. Radujme se i z malých věcí, mohu být šťastný, mohu děkovat. Je za co. Je třeba žít samostatný život před Bohem a mít svou spiritualitu. Na kříži je mnoho odpovědí na naše otázky, na naše proč. Dívat se na kříž a číst v něm. Ke zdravé spiritualitě patří denní řád a k tomu opatří modlitba. Tak je jen pár myšlenek z bohaté pokladnice, kterou nám Zdenek postupně otevíral. Úžasné bylo slavení mše svaté, modlitba růžence, i křížová cesta. Také večerní debaty nad palčivými otázkami, o kterých se málo mluví, a na které potřebujeme znát odpovědi. Vytvořilo se zde nádherné společenství. A když došlo na ochutnávku vína z jižní Moravy a lidové zpěvy, tak si snad přáli, aby tato cvika trvala co nejdéle. Ale vše má svůj konec a v nejlepším se má přestat. Tak i já končím a chci poděkovat Bohu, Duchu svatému, Panně Marii, Donu Boskovi i Zdeňkovi za tato duchovní cvičení.
Jindřich Honěk ml. ACS