Název: Na faře dnes slaví devadesátiny
Autor: Irena Pilíková <Irena.Pilikova(at)nkp.cz>,
Téma: Převzato z tisku,
Zdroj: Zdroj: Pavel Kovář, Deník Směr, 17. 12. 2004, s. 20, Vydáno dne: 07. 01. 2005
Teplice - Na faře římskokatolického děkanství v Teplicích dnes působí sedm zasvěcených otců, takže mnozí tento svatostánek s oblibou nazývají "U sedmi statečných."
Není to tak přehnané, když si uvědomíme, že mnozí z nich, zejména ti dříve narození, prošli v padesátých letech "očistcem" zvůle tehdejší státní moci. Namísto svého původního poslání byli posíláni do PTF a k těžké namáhavé práci nádeníků, mnozí pak i do kriminálu.
Takovému osudu se nevyhnul ani nejstarší z členů teplických salesiánů - otec Jan Rob, který se 17. prosince dožívá rovné devadesátky. Jeho požehnaný věk ani pohnuté životní chvíle mu neubraly nic na jeho přesvědčení, vitalitě, elánu, soudnosti a smyslu pro humor.
U příležitosti jeho významného životního jubilea jsme se za otcem Janem Robem vydali na faru teplického děkanství s několika otázkami.
Odkud pocházíte?
Narodil jsem se v Příbrami, odkud pocházeli i moji rodiče české národnosti. V jedné vesničce na Příbramsku můj otec učil. I o mně tedy platí: "Radujte se Příbramáci, neseme vám buchty v ranci." Pokud jde o buchty, mohu říct, že mi je pan doktor v devadesáti letech nezakázal.
Kdy jste vstoupil do služeb církve?
V Praze jsem vystudoval techniku a stal se původně elektroinženýrem. Ale co se nestalo? Zamiloval jsem si práci mezi mládeží a ta mě přivedla k salesiánům. Ti totiž od rána do noci jsou pořád s mladými - prostě pro ně žijí.
Jak jste prožíval období po roce 1948, kdy docházelo k pronásledování církevních představitelů?
V roce 1950 nám byla naše práce znemožněna. A protože jsem se stále stýkal s mladými, byl jsem odsouzen na tři roky do vězení. Potom jsem pracoval jako dělník v továrně. Nosil jsem pytle - a tím se chlubím! Tenkrát padesátikilový pytel nebyl pro mě žádný problém. Dnes to už nezkouším. Odnesla by to moje kolena.
Jaký je váš vztah k Teplicím a okolí?
Mám rád Teplice a Krušné hory. Začalo to v Oseku, kde salesiánští bohoslovci studovali teologii. Chodíval jsem na Moldavu. V létě tam nádherně hřeje slunko a v zimě jsou tam krásné rampouchy. Nyní bydlím na Zámeckém náměstí. Jsem si vědom, že je to krásný koutek Teplic. A říkám, že po opravě fasády dům našeho děkanství je nejhezčí na celém náměstí.
Jak dlouho už působíte na děkanství v Teplicích?
Na děkanství jsem 14 let jako důchodce. Léta tady jsou, ale zdá se mi, že v mé práci člověk nestárne. Ti mladší se na mě usmívají a já se usmívám na ně.
Váš názor na současné dění ve světě i u nás?
Říkám si někdy - kam to všechno směřuje? Jak to dopadne? Lidově řečeno - vše je ve hvězdách. Já se dívám ještě dál, až k Tomu, který řídí hvězdy, svět i každého z nás.
Co byste vzkázal budoucím generacím?
Nebojte se otevřít srdce Kristu.