ZPRAVODAJ 56 / 16.10.2000

Optimistické vykročení do nového školního roku.

Drazí spolupracovníci,

zdravím vás zase všechny po delší prázdninové odmlce a po akcích posledního období, ať už světských (např. aktivity globalizace) nebo celocírkevních (setkání mládeže s papežem) nebo salesiánsko-spolupracovnických (kongres v Krakově, setkání české a slovenské provinciální rady). K ničemu bychom se neměli stavět lhostejně, protože se nás všechno dotýká. Zde bych se však chtěl omezit jen na to salesiánské.

Kongres salesiánských spolupracovníků střední Evropy, který se konal koncem září v Krakově, byl vyjádřením jednoty v mnohosti odlišných poměrů a situací. Účast všech zastoupených zemí byla poměrně hojná (vyjma naší a severoněmecké provincie). Jednota v mnohosti se projevila i v houževnatém překonávání jazykových bariér (9 různých jazyků).

Kromě vzájemných informací o situaci v jednotlivých provinciích bylo předneseno a následně v malých skupinách prohovořeno několik základních referátů na téma: autonomie (v rámci salesiánské rodiny), budování pevných a funkčních společenství v duchu Dona Boska, zapálených pro spásu mládeže a lidových vrstev a k tomu nutné rozvíjení vzájemné komunikace uvnitř i vně společenství, nutnost komunikace s celou Salesiánskou rodinou, zvláště s SDB a FMA, praktické rozvíjení vědomí, že celá Salesiánská rodina, zvláště však SDB, FMA a ACS mají stejné poslání, a že odlišný způsob realizace tohoto poslání umožňuje vzájemné doplňování a obohacování, atd. Je snaha důležité referáty přeložit a dát k dispozici.

Už tradičně povzbudivé a obohacující bylo setkání se slovenskou provinciální radou ACS, i se shromážděním zástupců jednotlivých místních společenství, při oslavě dvacátého výročí slibů prvních slovenských spolupracovníků.

Závěrem bych chtěl povzbudit k využití růžencového měsíce, k oživení této modlitby, kterou můžeme velmi účinně prohlubovat svůj vztah k naší nebeské Matce i k našemu Pánu.

Všechny vás zdraví

P.S.: Kongresu v Krakově se vedle Don Martinelliho (hlavní rádce pro Salesiánskou rodinu) a Dr. Rádla (regionální sekretář ACS), zúčastnil též Don Olarte (celým jménem: Julio Humberto Olarte Franco), který je novým světovým delegátem pro VDB a CDB (po Don Bettigovi) a zároveň též pro ACS (po Don Patrickovi Lawsovi). Don Olarte navštíví naší republiku začátkem listopadu 2000.

Na kongresu byla též za náš region zvolena nová kandidátka světové rady ACS. Mirjana Vucica (Split - Chorvatsko). Volbu vyhrála těsně před kandidátem Vilo Benem (bývalý provinciální sekretář slovenských spolupracovníků).

Milí spolupracovníci,

rádi bychom vás všechny po prázdninách pozdravili.

Začal nový školní rok a s tím přibylo další nové práce.

Znovu se "rozjely" pravidelné činnosti jako je výuka náboženství, vedení různých kroužků a skupinek, příprava dvojic na manželství aj.

Mnozí máte doma děti-školáky, kteří potřebují trpělivost a pomoc s učením.

Mnohé z vás pohltily či střídavě pohlcují pracovní starosti, které nelze v práci odložit.

Každý z nás známe a často zažíváme důsledky uspěchané doby - kolotoče všedního dne.

Nenechejme se vtáhnout do tohoto uspěchaného způsobu života!

I přes tyto obtíže zůstávejme radostní!

Je spousta věcí i v našem každodenním životě, ze kterých se můžeme radovat. Svým přístupem k životu ovlivňujme i jiné. Nedovedu si představit, že by byl Don Bosko nějaký morous a oslovil tolik lidí. V laskavosti se musel také cvičit.

Vzpomínám si na jednu epizodku: Stál jsem ve frontě před novinovým stánkem. Paní prodavačka se asi špatně vyspala. Sekýrovala všechny stojící ve frontě, protože neměli přesně připravené peníze. Lidé ve frontě ji to řádně slovně vraceli. Dovedete si představit, jak to jiskřilo. Stál jsem ve frontě a rozmýšlel se, jestli mám vydržet nebo odejít. Jestli mě ta nasupená paní vyhodí a pošle do..., když chci jen rozměnit peníze. Vydržel jsem a když jsem přišel na řadu, pěkně jsem ji pozdravil a snažil se vykouzlit ten nejhezčí úsměv, co jsem uměl. Paní "roztála", peníze mi proměnila a další lidi ve frontě obsluhovala již vlídná paní.

Vím, v životě to není tak jednoduché.

Jednou z viditelných projevů vnitřní radosti člověka je úsměv. Úsměv může pohladit, povzbudit, rozveselit. Nezapomínejme na úsměv pro své partnery a své děti.

To ovšem předpokládá i čisté srdce. Využívejme svátosti smíření. Don Bosko ji velice doporučoval, že je to zámek, vedoucí ke svatosti. Nenechejme se ovlivnit západním světem, který nečerpá z darů této svátosti. Využijme služby bratrů-salesiánů v našich společenstvích při měsíčních setkáních, během duchovních obnov, při individuální návštěvě ap.

A na závěr vám přejeme, aby jste často zažili tuto zkušenost, že i úsměvem se dá šířit dobro.

A o to dobro nám přece jde!

1.1. Slovenští spolupracovníci slavili

V sobotu 30. září 2000 se v Kováčové u Zvolena konala oslava 20. výročí prvních spolupracovnických slibů na Slovensku spojená s konferencí. Na tuto akci byla pozvána i naše provinciální rada. Naše osmičlenná delegace (J. Kopecký, P. Dvořák, I. Pilíková, M. Jansa, J. Šerý, J. + A. Pohorští, P. Hanák) vyrazila v sobotu brzy ráno ze Zlína, kde jsme v pátek večer měli zasedání provinciální rady. Mimochodem - ve Zlíně se o nás vzorně postarali Blechovi a spol. (Čechovi, H. Chrastinová, aj.). Děkujeme za pohostinství.

Vedoucí výpravy Pavel Dvořák určil trasu a stanovil pořadí vozidel a s modlitbou za šťastnou cestu jsme vyjeli. Přechod státní hranice nečinil problém ani nám, ani celníkům. Pohyb po slovenské dálnici (který je mnohem příjemnější než po naší - povrch vozovky je totiž rovný), soustředěná modlitba, jedno špatné odbočení, druhé nedohodnuté odbočení a do místa určení doráží naše posádky s hodinovým zpožděním nezávisle na sobě a v úplně opačném pořadí než bylo stanoveno. A nechte si někdy vyprávět od J. Šerého, co následovalo po jeho radostném výkřiku: "Čau, tak jsme tady!", po kterém zjistil, že se nalézá v objektu ministerstva vnitra situovaném vedle budovy, která byla naším cílem.

V Kováčové je již připraven uvítací výbor v čele s Rafaelom Ambrosom - hlavným kooperátorom (sekretářem), kterému zdatně sekunduje Pavol Kotula (který je takovým slovenským Jiřím - Dědkem Flídrem). Po nutných formalitách - panák režné a bratrské objetí, jsme přivítáni bouřlivým potleskem v jednacím sále okamžitě po vstupu do dveří. Po větě P. Kotuly: "Tak toto je typická slovenská vlastnosť. Tlieskajú a nevia komu!" jsme oficiálně představeni.

Úvod dopoledního programu patřil vzpomínkám prvních spolupracovníků, o které jsme dík zpoždění přišli. Další část tvořila práce ve skupinách, které jsme se již aktivně zúčastnili. Úkolem bylo označit a popsat pozitivní zkušenosti uplynulých dvaceti let, které v současnosti nejsou již tak patrné. Nejčastěji se uvádí: silné prožívání rodinnosti, dík menším skupinám osobnější vztahy, více času na duchovní věci a práci pro společenství, větší ochota k oběti, větší kontakt s bratry SDB, zkušenost dobrého přijetí.

Po slavnostním obědě pokračuje diskuse ve skupinkách, na téma: "Co z minulých dob je možno použít jako stavební a nosný materiál pro budoucnost". Většinou byly jako nosné označovány pozitivní zkušenosti o kterých byla řeč v dopoledním bloku. S tím, že byl důraz kladen na osobní duchovní život spolupracovníka a na vztahy ve společenství.

V podvečer se pak konalo společné shrnutí, které pro nás bylo podnětné hned v několika směrech. Jednak bylo přehledné a konkrétní dík pracovním listům ( nebude problém s vypracováním závěrů) a bylo pružné díky Pało Kotulovi, který velmi humorným způsobem hlídal čas jednotlivých mluvčích.

Večer patřil společenskému pořadu pod názvem "Až do rána bílého", v průběhu něhož jsme se nejen bavili, ale též získávali informace o spolupracovnících na Slovensku. Odvaha mnohých vystupovat i bez předchozí přípravy byla obdivuhodná. J. Šerý se stal nedobrovolným účastníkem jedné "vtipné" hry (s ukončením zábavným pro všechny okolo, pro něj už méně), když zaskakoval za indisponovaného slovenského účastníka. Situaci však zvládl s nadhledem a humorem, takže se do programu zapsal zlatým písmem. Naše delegace pak zapěla českou a moravskou píseň.

Velmi zapůsobily (a inspirovaly nás) neotřelé nápady v programu, např. hudbou podbarvené rozjímání ve formě "lectio divina"( vzpomínka na zemřelé spolupracovníky za zvuků písně "Dobytí ráje" - s citací jejich jmen a našima spojenýma zdviženýma (i když umdlévajícíma) rukama nebo půlnoční oheň zapálený společně třemi pochodněmi představitelů třech salesiánských větví, ohňostroj a po dnu společné práce a hovoru překvapivá výzva ke komunikaci ve dvojici s kýmkoliv, kterou však mnozí využili.

Zajímavé a podnětné pro nás bylo listování v kronikách jednotlivých společenství. Nebylo by marné tuto praxi zavést i u nás, neboť nikdo tu není na věky a časy se mění. Z kronik bylo možno vysledovat, jak které společenství pracuje a čím žije. Aneb jak prohlásil jeden z účastníků: "Až nás budou svatořečit, aby měli z čeho čerpat". Dalším překvapením byl poměrně velký počet mladých svobodných spolupracovníků na Slovensku.

Popíjel se " čaj zo Senca" (mimořádně kvalitní víno) a taktéž nechybělo tekuté "formační maximum" (autorem názvu je Jožka Kopecký) v podobě typicky velkého panáka režné, které nám udělil sám koordinátor. Bujaré veselí pokračovalo až do neděle.

Nedělní dopoledne již patřilo společnému setkání České a Slovenské provinciální rady, v jehož průběhu se hovořilo o konkrétních otázkách spolupráce mimo jiné o možnosti účasti našich spolupracovníků na slovenských duchovních cvičeních a naopak, o výměně exercitátorů, o výměně formačních materiálů ( nikoli v tekuté podobě) a o další vzájemné spolupráci.

Po srdečném rozloučení následoval návrat.

Mám-li hodnotit, pak nezbývá než konstatovat, že jsme vztahy se slovenskými spolupracovníky zase o něco více upevnili, že oboustranný zájem o další spolupráci roste a nabývá na konkrétnosti a vzájemné setkávání je obohacující pro obě strany.

1.2. Konference ACS 2000. Provinciální rada zpracovává materiály, které vyjdou jako příloha prosincového Zpravodaje.

Konference byla hodnocena jako přínosná. Nedostatek vidíme v neúčasti některých místních společenství.

1.3. Provinciální rada vítá rozběhlá jednání o vzniku nového samostatného místního společenství na Jihlavsku.

1.4. Se vznikem nových místních společenství v posledním roce vyvstala potřeba dalších delegátů. Postup (dohodnutý s p. provinciálem) by měl být následující: místní společenství osloví vyhlédnutého bratra salesiána blízkého jejich srdci i místu a po jeho souhlasu nahlásí jméno Pavlu Dvořákovi, který za provinciální radu oficiálně požádá p. provinciála o souhlas a jmenování delegáta.

1.5. Regionálního kongresu v Krakově ve dnech 19.-23. září se nakonec zúčastnilo pouze 1,5 delegáta. Polovinou delegáta (ovšem pouze co se týče délky pobytu kvůli nemoci - jinak reprezentovala za dva) - byla Tereza Šuláková. Tím celým byl p. J. Kopecký st., který nás reprezentoval na jednáních i při volbách. Sestra Ludmila Němcová se nemohla kongresu zúčastnit vůbec. Tímto počtem účastníků jsme společně s Němci byli nejméně zastoupenou provincií, o zemi nemluvě. Například Polsko má provincie tři a všechny byly zastoupeny hojně. Také ze Slovenska přijelo osm delegátů. Zdá se, že jsme z finančních i jiných důvodů tuto akci poněkud podcenili. Berme to jako zkušenost pro příště, kdy bychom měli účasti věnovat větší pozornost.

A nyní k průběhu: Zúčastnili se: Rakousko, Belgie, Německo, Holandsko, Česko, Maďarsko, Polsko, Chorvatsko, Slovensko, Slovinsko, Rusko. Referát o ACS v naší provincii připravila a přednesla Tereza Šuláková.

Diskutovalo se o identitě a autonomii ACS, komunikaci s církví, o zapojení ve světě. Přínosem byly také hloučky hovořících slovanských skupinek po chodbách. Mezinárodní liturgie byla prý úchvatným zážitkem.

Volby byly do poslední chvíle dramatické. Jak už psal Jožka v úvodníku, rozhodovalo se mezi slovenským kandidátem a Mirjanou Vucicou ze Splitu, která byla nakonec zvolena delegátkou za střední Evropu do Světové rady ACS. Mysleme na ni v modlitbách.

Všechny materiály z kongresu má k dispozici Tereza Šuláková - ovšem v jiných jazycích než v češtině. Bude je postupně překládat a všechny budou vycházet v následujících Zpravodajích.

1.6. Dne 5. 1. 2000 proběhne v Brně-Žabovřeskách setkání provinciální rady s Donem Olartem - novým celosvětovým delegátem pro ACS a VDB.

2.1. Formační skupina provinciální rady připravuje na základě příznivých ohlasů z loňska formační plán na rok 2001, který bude nabídkou pro rozjímání při cvičeních šťastné smrti. Bude zaměřen na odvahu a důvěru. Je třeba odblokovat zábrany a otevřít schopnosti všech.

2.2. Formační rádci z místních rad kontaktujte, prosíme, Zdeňka Mrázka! On i celá formační skupina provinciální rady se s vámi chtějí domluvit na pravidelné spolupráci!

2.3. Jožka Kopecký připomněl závěry ze setkání delegátů o naprosté nezbytnosti svátosti smíření, komunikaci s delegáty a péči o povolání pro naši úspěšnou formaci.

Hodnocení dopadlo dobře. Podle ohlasů se zlepšila komunikace s řediteli a kázeň v odhlašování. Velmi se osvědčily noční adorace.

Úspěšně proběhly rovněž experimentální týdenní exercicie v Králíkách (Novotní+J.Ihnát).

Na četné dotazy provinciální rada sděluje, že povinnost zúčastnit se exercicií se datuje od předaspirantátu. Zvažuje se možnost pořádat exercicie pro přátele salesiánské rodiny. Účast nespolupracovníků je možná i nyní za předpokladu, že účastník je seznámen s náplní exercicií předem.

Z důvodu dohodnuté spolupráce se slovenskými spolupracovníky je letos nutné nahlásit termíny do 1. 12. 2000!!! Sekretáři místních společenství nahlásí termín, místo konání a počet účastníků hlašte P. Hanákovi do 1. 12. 2000.

Téma: "Kristus je darem pro všechny( jako ovoce jubilejního roku obnovujeme misionářského ducha a ducha solidarity."

3.2. Znovu vyzýváme, aby se přihlásil náhradník za J. Remeše. Registr ACS je hotový, jde o údržbu! Nenecháme se přece zahanbit tak, že bychom tento úkol museli svěřit někomu mimo naše řady!

3.3. Je opravdu třeba, abychom se naučili o sobě informovat okolní svět.

O prázdninách se to mnohým z nás podařilo nepřehlédnutelným atakem na média. 2. srpna jsme viděli Janu Vohralíkovou v pořadu Posezení s Janem Burianem, pak jsme 5. srpna vyslechli hodinový rozhovor Evy Hůlkové s Jaroslavem Kopřivou v rozhlasovém pořadu Doteky víry (volající posluchač říkal: "Nemohu uvěřit, že v Čechách je možné, aby náměstek ministra šel pracovat do charitativní organizace a ne někam, kde by měl vystaráno s penězi do smrti). Imlaufovi reprezentovali v pořadu Na hraně v ČST 11. září. Jen tak dál!

Jistě jste také všichni zaznamenali, že 38. číslo katolického týdeníku bylo celé věnováno salesiánům.

A ještě něco z Rádia Vatikán (vysíláno 20. července 2000).

Zasměj se každý den

Říká se: Smích, dobrý vtip jsou solí země, kdo se často směje, déle vydrží. Před časem jsme vám, naší milí posluchači vatikánského rozhlasu, pověděli o jedné drobné a milé knížce, kterou uspořádal Otec salesián Jan Ihnát, a dal jí název "Zasměj se každý den". Nuže, nyní vyšel druhý díl odposlechnutých dobrých vtipů a legrací, které byly nasbírány nejen po vlastech českých, ale i cizích.Otec Ihnát je pěkně uspořádal do 366 dílků, prostě na každý den v roce jedno pousmání, vždyť radost a smích jsou darem lásky a výsadou ducha. Aspoň jeden z těch úsměvných vtipů vám předvedu. Tak poslouchejte: "Potkaly se šedá a bílá myš. Chvíli na sebe koukaly a pak povídá ta šedá! ‚Ty jsi určitě laboratorní myš, že?' A bílá ji odpoví: Ne, já jsem lední medvěd po úspěšné ekonomické transformaci!". Zasmáli jste se? To je dobře. A napište si o tu veselou brožurku -zcela jistě jí upotřebíte nejen pro vlastní potěšení, ale také pro úsměvy svých bližních třeba u táboráku, při různých setkáních nebo oslavách v rodinném kruhu. Knížečku "Zasměj se každý den" dostanete na Salesiánské provincii v Praze, Kobyliské náměstí 1, Praha 8 - Kobylisy, poštovní směrovací číslo 182 00.

Nemáte tušení, co to dá za práci uklízet informační dálnici...

Bylo by skvělé, kdybychom se už rozhoupali k záznamům našich činností a mapování naší historie. Na Slovensku jsme viděli, že každé místní společenství vede svou kroniku s velkým nasazením. A informace o nás - hlavně na našich webových stránkách by uvítal i p. Klement v Koreji. Jak sdělil v dopise, byla by to pro něj velmi vítaná forma kontaktu s námi. Takže: Vy, kdo jste mocni počítačové komunikace, ukažte mu, že je pro nás radost mu vyhovět!

Zatím na webových stranách figuruje jen společenství ŠOP. František Hynek dychtivě očekává příspěvky od dalších!

4.1. Pojeďte s námi do Svaté země

Pepa Hes se svou ženou Janou (Č. Budějovice) zvou i ostatní spolupracovníky: pojeďte s námi do Svaté země. Jistě, stojí to hodně (cca 22 000 Kč) a nabídek je spousty. Ale proč jezdit jednotlivě často se skupinami, s kterými nás nic moc nespojuje a s duchovním programem, který nám často až tak vlastní není.

Riskli jsme to a objednali termín 18.-25. 3. 2001 (to je dle odborníků počasím velice vhodný termín) a věříme, že se zájemci najdou. Začněte přemýšlet a šetřit. A ozvěte se (dopisem, telefonem, faxem či e-mailem). Třeba se připojí i někdo z bráchů nebo dcer (nebo zcela utajeně VDB). Organizaci akce máme ve svých rukou a můžeme tam zabudovat vaše připomínky a náměty.

Těšíme se na setkání v Jeruzalémě. Jana a Pepa Hesovi Kontakt: Pepa Hes, Puchmajerova 2, 370 06 Č. Budějovice, tel. 038/7451490 (privat), tel/fax 038/6102335 (zam.), e-mail: biskup.cb@volny.cz nebo Pepa_Hes@seznam.cz

4.2. V letošním roce jsem navštívil s částí své rodiny poutní místo Medžugorie. Byli jsme ubytováni u jedné věřící paní asi 500 m od centra. Ubytování se mi osobně velmi líbilo i pohostinnost té paní. Proto předávám případným zájemcům informaci o možnosti ubytování.

Je možné si zamluvit pokoj nebo i celý pension (např. pro společenství více rodin apod.). Kapacita 11 osob - postelí (4 pokoje) s možností spát na zemi na karimatce. Společná kuchyně (s lednicí) a jídelna uvnitř či posezení venku. Vlastní vaření. Koupelna, WC a sprcha na pokoji.

Cena v letošním roce byla 10 DM na osobu a den (postel), 5 DM (na zemi). Kontakt: paní Bernadica Ostojic, Pension v ul. Bijakovici, 882 66 Meďugorje, Bosna i Hercegovina, tel: 387(0)36651-656 (telefon je z vizitky, osobně nevyzkoušený) Roman Farion

je chalupa u Budislavi, jak již víte, kterou spravuje společenství Sebranicko pod svědomitým vedením manželů Štanclových. I přesto, že již je v našem podvědomí zapsána dovolte za nás ještě několik slov. Provoz se daří realizovat velice utěšeně, zájem je neutuchající, prostředí nádherné, problémy nemalé. Nejméně snadné je asi se přenést přes skutečnost, že objekt je víceméně darem, kterého dodnes někteří litují a dávají to najevo a my se přesto musíme chovat jako vlastníci a správci, kdy naše možnosti jsou mnohdy odlišné od představ okolí. Technická údržba objektu je též velice náročná na čas a finance (úprava podkrovní místnosti, oprava 50 metrů plotu, zabezpečení objektu okenicemi, pravidelné otrhávání 300 keřů rybízu, sekání trávy apod.). Sečteno podtrženo. Držte nám palce, ať toto dílo zvládáme, ať v něm dokážeme společně růst coby parta a dokážeme Vám všem v něm nabídnout kus oddechu a pohody. Chceme poděkovat Pepovi a Dáše Štanclovým, kteří jsou vzorem obětavosti a nemají naprosto žádnou potřebu se na tomto díle zviditelňovat.

4.4. Kalendář salesiánské rodiny na rok 2001

Pokoj Vám, přátelé salesiánské rodiny, nevím, jestli se k Vám dostala nabídka kalendáříku salesiánské rodiny na rok 2001. Pokud byste o ně měli zájem pro sebe nebo pro své známé, ozvěte se, zatím ještě jsou k dispozici. Podrobnější informace jsou v přiloženém letáčku.

Přeji Vám pěkné dny!

4.5. Salesiánské středisko mládeže Teplice:

4.6. Inzerát na vychovatelku

Kongregace sester salesiánek (FMA) hledá pro Církevní dívčí internát v Hradci Králové vychovatelku.

Naše výchovné působení vychází z preventivního systému sv. Jana Boska, který je založen především na rozumu, náboženství a laskavosti.

4.7. Večerní misijní škole komunity Emmanuel.

4.8.

5. OHLASY NAD TÍM, CO SE STALO

5.1. Výlet do Teplických skal

V neděli 18.6. salesiánští spolupracovníci ze společenství Náchodsko uspořádali výlet do Teplických skal. Pozvání pro rodiny s dětmi z farností bylo vyvěšeno na nástěnkách, kdo chtěl, mohl se zúčastnit.

Počasí nám přálo a tak jsme s dětmi příjemnou jízdou vlakem při písničce s kytarou - některé děti jely vlakem poprvé - vystoupili ve stanici Teplice Skály. Tam nás již čekali další poutníci. Trasa začínala ve Vlčí rokli, kde jsme za Stříbrným pramenem odbočili do málo známého úseku procházejícího obdivuhodným terénem plným krásných scenérií tvořených různými výstupy, sestupy a skalními prolézačkami kde hlavně děti měly příležitost vybít svou energii, ti nejmenší za pomoci dospělých. Zpestření výletu způsobily i dozrávající borůvky, po kterých byla většina dětských účastníků zmalována po tvářích jak indiáni na válečné stezce. Naskytla se příležitost pozorovat rojící se mravence, což bylo i pro některé dospělé mimořádným zážitkem.

Výlet jsme zakončili mší svatou v překrásném kostelíku Panny Marie Pomocné v Teplicích. Protože ze salesiánských duchovních se o této neděli žádný nemohl uvolnit pro tuto naši pouť, požádali jsme otce Jana Uhlíře - kaplana v Novém Městě nad Metují, zda by se obětoval a tuto službu nám poskytl. K naší radosti se tohoto úkolu ujal s velkou obětavostí a láskou, přestože musel kvůli nám urazit 80 km.

Poděkování patří hlavním organizátorům celé pouti Helence a Láďovi Šikutovým, kteří připravili vše od výběru trasy, výroby medailí a holubiček, až po varhanní doprovod mše svaté.

Hana a Milan Jandáčkovi

5.2. Od 21.6. do 25.6. jsme se stali obyvateli "Domu rodin" ve Smečně, kde jsme prožili díky pohostinnosti zmíněného zařízení - příjemné prostředí, vynikající kuchyně i hezké okolí - skvělá cvíčka. Lída a Petr jsou skvělými řiditeli takže denní řád klapal zcela bez zaskřípání. Ještě po dlouhou dobu budeme čerpat z přednášek i osobních rad Jožky Kopeckého. Jeho vzpomínkový večer nás obohatil o znalosti historie salesiánů v Čechách.

Hana a Milan Jandáčkovi

5.3. Milí kamarádi,

už je konec prázdnin a my stále ještě žijeme z duchovních cvičení, která jsme prožili v Želivi 5. - 9. 7. Chtěli bychom i touto cestou poděkovat sestře Andreině Fraga (FCSmn) a její spolusestře Jiřině Němcové, ale i Ireně Pilíkové a P. Jankovi Ihnátovi, kteří se za ta duchovní cvičení předem modlili a provázeli nás na nich.

Víme, že o tato duchovní cvičení byl velký zájem, proto bychom se s Vámi chtěli podělit o pár myšlenek. (Kdo by měl zájem, můžeme mu poslat podrobný zápis přednášek přepsaný na počítači.)

Organizátorky přečkaly dost těžké chvíle, když nás místo tichého kláštera přivítalo šedesát pištců Žilkova flétničkového souboru. Podařilo se vyjednat pro naše exercicie refektář kláštera pro přednášky i společné jídlo.

Sestra Andreina z kontemplativní fraternity Marie z Nazareta nám postavila před oči ikonu Andreje Rubleva: Trojice znázorněná třemi anděly, kteří navštívili Abraháma a Sáru. Daniel Ange o ní napsal celou knihu. A tak jsme nad touto ikonou první den kontemplovali (obdivovali) lásku Otce, který z lásky, kterou "přetéká", tvoří celý svět a člověka. Druhý den patřil Synu, snažili jsme se konfrontovat s jeho láskou - odevzdal všechno, nic si nenechal pro sebe. I my se máme darovat, odevzdat všechno (věci, myšlenky, vztahy), abychom nežili už my, ale aby v nás mohl žít Kristus. Poslední den jsme věnovali Duchu svatému, vzývali jsme ho a prosili, aby v nás upevnil vnitřního člověka, aby v nás rostla láska. Ten den byl věnován tzv. "poušti". Je to prvek typický pro exercicie kontemplativní fraternity (mohli bychom jím obohatit aspoň některé spolupracovnické exercicie). Dostali jsme instrukce, jak prožít správně ten čas, na osamělém místě v tichu, kde jsme se každý sám nechali najít Pánem.

Na stěně v obýváku nám přibyl nový obraz ikona Trojice - tři místa okolo stolu jsou obsazena, čtvrté místo je volné jako pozvání pro někoho, aby vstoupil. Většina z nás se shodla, že nám to bylo zpočátku cizí sedět hodiny před ikonou, je nám spíš vlastní "kliknout na ikonu", ke konci exercicií jsme změnili názor, dnes ty chvíle vyhledáváme.

A ještě něco. V závěru exercicií jsme se dozvěděli o tříletém děvčátku, které se několik minut topilo a bylo v bezvědomí. Domluvili jsme se, že se za ně budeme společně modlit novénu. Během prázdnin pak přišel pozdrav od Hanky Rechnerové, že Vendulka už je zdravá a bez následků a podle některých je to zázrak.

Přejeme i Vám vědomí lásky a péče Boží - to je pramen, ze kterého pak můžeme dávat druhým.

(Jana a Jan Šilhaví)

5.4. Moje první duchovní obnova u ACS

Byla středa 19. července. Na záda jsem si dala krosnu a s trochou nejistoty vyrazila na nádraží. Když jsem seděla ve vlaku, který mě odvážel směr Strážnice, mé obavy se zvětšovaly. Ve Strážnici mě již čekal pan Popelka. Viděla jsem ho jen jednou v životě, ale tričko Staré páky mi prozradilo, že se mám u toho vousatého pána "hlásit".

Večer jsme se všichni zabydleli, někteří na faře, jiní rozložili stany - jeden pro Mojžíše, druhý pro Eliáše..., seznámili se a přivítali "velkého" Káju Herbsta. Pak přišly na řadu krásné dny plné přednášek, ticha, povídání si nad tématy... Dědek zvesela prodával své portálové knihy, P. Kája se staral o naše duše a o naše žaludky se staral Lojza - učitel hudby, estetiky, slušného chování a zdravení ve čtyřech světových jazycích.

Sobotní den jsme strávili výletem do slováckého okolí. Večer byl plný děkování, dojetí, smíchu a taky dárků. Největší radost jsme měli při pohledu na Dědka a pana Popelku, kteří dostali od Lojzy dva krásné kloboučky na své misijní cesty. Očividně spokojen byl také Kája, který zvesela pálil... (samozřejmě jednu větev s listím za druhou) při našem táboráku. Nechyběla kytara, zpěv, radost i únava...

V neděli jsme vyndali z kapes šátky a kapesníky a přišlo loučení. Dědek sbalil portálové knihy...

A já osobně jsem ukončila duchovní obnovu návštěvou u Popelků s báječným obědem v Holešově.

Takže o lásce a svobodě...

Všem velké díky

Martina Kuře Sýkorová

5.5. Manželská setkání
5.5.1 Milí přátelé, oznamujeme, že od 1. do 8. 7. 2000 proběhl úspěšně kurs Manželských setkání pořádaný v Poslově Mlýně u Doks manžely Ivou a Františkem Růžičkovými ACS za mohutné pomoci Ireny a Mirka Březinových. Tento kurs byl již po osmé pořádán pod hlavičkou občanského sdružení - Centrum pro rodinu Liberec. Kurs čítal 140 účastníků ve složení 39 manželských párů, 41 dětí,18 pečovatelů, 3 kněží a to jmenovitě p. Michal Kaplánek SDB, p. Oldřich Macík SDB a p. Jan Pobuda.

Náplní kursu byly přednášky týkající se vzájemných vztahů muže a ženy v manželství, doplněné o skupinovou práci. V deseti skupinkách jsme se společně zamýšleli nad obsahem přednášek a poznatky se nyní snažíme promítnout do své současné životní situace. Vzájemně jsme se obohatili o své zkušenosti a sdělili si své úspěchy i neúspěchy v partnerském soužití manželů. Celý kurs se nesl v duchu modlitby a důvěry v Boží přítomnost i milost.

Obsahem přednášek byla tato témata: Krize v manželství, Priority, Zdravé sebevědomí, Odpuštění, Rozdíly mezi mužem a ženou, Základy komunikace, Vzájemné porozumění, Vyjadřování pocitů, Naplňování potřeb, Pozornosti a Sexualita. Přednášejí manželské páry, které pomocí příkladů z vlastního života demonstrovaly jak využít daných možností v praxi, sklidily veliký ohlas účastníků. Mezi těmito přednášejícími bylo i 5 párů z řad ACS a další páry z našich řad se zapojily do práce vedoucích párů skupin.

František a Iva Růžičkovi ACS, Bohosudov

Hlavní organizátoři: Iva a František Růžičkovi, Dukelských hrdinů 282, 417 42 Krupka - Bohosudov, tel.: 0417/861003, e-mail: frantisek.ruzicka@mukrupka.cz

5.5.2 V týdnu od 1. do 8. července jsme se účastnili manželských setkání pro severní a východní Čechy v Poslově Mlýně u Doks. Nutno předeslat, že jsme se k tomu chystali již dva roky předtím, nikdy k tomu z nějakého důvodu nedošlo až letos. Sám jsem tam jel víceméně s nedůvěrou a očekáváním a tak trochu Marušce pro radost.

Má nedůvěra byla velice rychle rozptýlena a očekávání velice rychle naplňována.

Proč? Dovolil bych si malý příměr. Život v manželství a práci na partnerském vztahu bych přirovnal ke střelbě. Za normálních okolností v běžném životě, bych to srovnal se střelbou z malorážky na cíl, kdy zbraň má malou údernou sílu a do terče se strefím sporadicky. Na manželských setkáních dostanu do ruky rychlopalnou pušku velkého kalibru a trefy do černého jsou velice časté. Další věcí, kterou musíme nesmírně ocenit, je postoj severočeského spolupracovnického společenství, kde odvedli obrovský kus společného apoštolátu. Záměrně nechceme jmenovat konkrétně, neboť oni sami vědí, co to každého stálo a nejhezčí je jednotný tah na branku. Děkujeme tudíž všem, kdo nám dvěma pomohli na sebe pohlédnout jinýma očima. Jak s tím my sami do budoucna naložíme, záleží jen na nás.

5.6. Spolupracovnické sliby

Dne 7. května jsme skládali na Chlumku sliby salesiánských spolupracovníků. Pro nás to znamenalo více věcí. Jednak jakési zúročení toho, co do nás salesiáni od mládí vkládali, jednak to, že v rámci Církve patříme někam trochu více a poctivěji, že jsme obklopeni velkým množstvím správných lidí o které se můžeme opřít a na ně se spolehnout. Dále je to přijetí zodpovědnosti za dílo, které tvoří společenství již výše jmenovaných lidí, je to smíření se se skutečností, že se budeme setkávat s problémy, o těchto budeme otevřeně a nezaujatě hovořit, je to o vztazích, toleranci, otevřenosti, vlastní slabosti atd. Děkujeme, že jste nás mezi sebe přijali a berte nás, prosíme, takové, jací jsme.

5.7. Touto cestou moc děkujeme Lídě a Petrovi Janžurovým i ostatním jejich spolupracovníkům v Domě rodin. Zúčastnili jsme se oslavy 5. výročí jeho působnosti a bylo to výborné. Maminky měly samostatný program (v úvodu přednášku pana psychiatra Cimického, který si jich málem několik hned odvedl( pak skupinky( výborný oběd v krásné restauraci( odpoledne bazén( vystoupení pana Faltuse - imitátora, a opět skvělou večeři). Tatínkové s dětmi při úspěšných hrách i pro naše puberťáky zdolali Říp a pak dokonce létali v balónu. Když jsme se po celodenním oddělení setkali, hned jsme se měli radši. Nás to stálo velice málo angažovanosti a ještě míň peněz, děti s tatínky kromě stravy dostali i dárky, zato pořadatelé to všechno zajistili skvěle. Že to Janžurovi nemají vždy jednoduché, jako každý, kdo se o něco snaží, asi víme - tak alespoň ještě jednou - DÍKY!

5.8. Kazanlak
5.8.1 O slovo se hlásí KAZANLAK

Byl začátek července. Pro někoho začaly prázdniny, pro jiné zasloužená dovolená. Spolu s rodinou Havlíčkovou (ACS), Cábovou, s Dubi a v čele se salesiánem Jaromírem Zádrapou jsme vyrazili do bulharského Burgasu. Naplno jsme si vychutnávali mořské vlny, slunce i bulharské pivo Zagorku.

Také jsme navštívili naše brášky salesiány v Kazanlaku. Seznámili nás s jejich činností. Bulharské děti mají možnost navštěvovat oratoř a v létě se účastnit táborů. Salesiánům se podařilo zrekonstruovat budovu, která nyní slouží jako kaple, jídelna a herna pro děti. Vybudovali sociální zařízení a pokoje pro spolubratry. Byl zakoupen pozemek pro výstavbu hřiště.

Přes to všechno je čeká ještě spousta práce. Při této návštěvě jsme byli P. Petrem Němcem požádáni o konkrétní pomoc. Pro činnost s dětmi je důležité sehnat tyto věci: batohy - kletry (obsah 75 l), stan Jurek pro 3-4 osoby, běžky s botami (čísla 41-44).

Máte-li někdo z vás možnost některé z těchto levně zakoupit, neváhejte a obraťte se, prosím vás, na Marušku Havlíčkovou (N.Frýda 1, 370 05 Č.Budějovice, tel. 038/45247).

5.8.2 Píší nám bratři z Bulharského Kazanlaku

Bratři z Kazanlaku velmi děkují všem spolupracovníkům a spolupracovnicím za podporu v jejich činnosti (finanční i duchovní). Váží si všech, kteří se podíleli na organizaci a propagaci výstavy "Děti v ohrožení". Všem spolupracovníkům zasílají mnoho pozdravů.

5.9. Po stopách Dona Boska

Vážení přátelé,

Chceme vám napsat o jedné nevšední duchovní výpravě. Jednoho krásného květnového dne nám P. Janko Ihnát nabídl, jestli s ním nechceme jet do Itálie na sliby jedné sestry a pak dál pokračovat po stopách Dona Boska.

Lze na tuto nabídku odpovědět záporně?

Naše putování začalo 23. srpna, kdy jsme se my, Růžičky z Bohosudova, Kroupovi z Domašína, Dvořáci z Kroměříže a Janko Ihnát z Prahy, vydali přes Alpy Tyrolské do Alp Savojských. Přestože jsme dorazili pozdě večer, dostalo se nám vřelého přivítání od italských rodin v horském městečku CRISSOLO.

Čekala nás tu i Jiřka Němcová, která druhý den při dopolední mši svaté skládala slib do rukou své představené Andrei. Mši jsme slavili s ostatními italskými rodinami, které zde byly na dovolené.

Protože jsme byli u krásných horských velikánů, rozhodli jsme se podívat se jim zpříma do očí. Vyjeli jsme do sedla, odkud byl nádherný výhled do krajiny a kousek nad námi pramenil Pád. Byla velká škoda, že výlet v horách musel být krátký, neboť nás tlačil čas.

Navečer jsme se přesunuli na Colle Don Bosco. "Colle", přeloženo do češtiny "kopec", ležel nad osadou BECCHI, rodištěm Dona Boska. Na kopci vyrostl ohromný dvojpodlažní chrám a domov mládeže s učňovským střediskem, kde jsme našli velepříjemný azyl i my.

V areálu je zřízeno muzeum zemědělských prací v domě, který postavil Josef, bratr Dona Boska. Je tu ještě chudý dům Dona Boska, kde žil od svých dvou let a etnologické muzeum, ve kterém jsou shromážděny denní potřeby národů, ve kterých působí salesiánští misionáři.

V okolí Becchi leží rodiště Dominika Savia i vesnička, kde zemřel. Prohlédli jsme též Castelnuovo, kam oba světci chodili do školy. Kraj Piemontu je znám dobrým vínem, proto jsme neodolali ani my a v Castelnuovu koupili víno, kterým maminka Markéta vyléčila Jana, když byl nemocný. (Láhev jsme poctivě vyprázdnili až do dna a dodnes čekáme, co zázračného se nám stane.)

Naše putování vedlo i do Turína na Valdoko, kde Jan Bosko začal uskutečňovat svůj sen. Zde teprve člověk více chápe to, co jen doma v příjemném obýváku při dobrém vínku čte o Donu Boskovi, matce Markétě a jejich obětavé práci pro chudé kluky. Na Valdoku jsme si prohlédli Pinardiho kapli, kostel svatého Františka Saleského, chrám Panny Marie Pomocnice, kde jsou pohřbeni Don Bosko, Dominik Savio a Marie Mazzarelová. Dále jsme navštívili světničky Dona Boska, to jsou dva malé pokojíčky a kaplička, ve kterých žil, zpovídal a vedl důležitá jednání. Chtěl-li Don Bosko udělat někomu radost, utrhl z okna svého pokojíku hrozen vína, které se pnulo po stěně domu. Mezi těmito obdarovanými jsme byli i my, neboť stařičký slovenský koadjuktor pan Minár obdaroval hrstí hroznů i naši expedici.

Díky tomu, že naše expedice byla promodlená a díky internetovému spojení jsme měli možnost na vlastní oči vidět i Turínské plátno. Jeho výstava se konala u příležitosti Jubilejního roku 2000.

Krajina Piemontu nám přiblížila těžké životní podmínky zdejších lidí, kteří s velikou dřinou získávali denní chléb. Měli jsme tak možnost nahlédnout do prostředí, kterým byli formováni zdejší lidé.

Nejen historické postavy z doby života Dona Boska jsou pozoruhodné, ale i dnešní piemonťané stojí za pozornost. Například v Turíně je naprosto běžné, že uprostřed hlavní široké ulice na dvojité čáře parkují vozy. Také semafory jsou pro řidiče pouze orientační záležitostí.

Naši výpravu neustále sužovaly teploty kolem čtyřiceti stupňů ve stínu. Jednoho dne Jana Dvořáková prohlásila: "Tady je takový horko, že mi z něj už měkne mozek". Její manžel Pavel hbitě prohlásil: "To chce v pravidelných dávkách šňupat cement". Od domorodců jsme se dozvěděli, že za volantem našeho vozu nesedí řidič, ale "autista". Dík tomu, že byl Janko vybaven mobilním telefonem a neustále jej používal, usoudili jsme, že Janko je "telefonista".

Celá expedice se nesla v srdečném rodinném duchu a doposud v nás doznívají jedinečné zážitky z ní. Nám se dílo Dona Boska více přiblížilo, stalo se konkrétnějším a díky těmto zážitkům v nás některé myšlenky dozrály. Je těžké vyprávět o duchovních zážitcích, protože slovy nelze vystihnout obsah myšlenek, ale přesto jsme vám o všem chtěli dát vědět. Každému z vás přejeme, aby se na tato místa mohl alespoň jednou v životě podívat a zažít zdejší atmosféru na vlastní kůži, protože to je to pravé ořechové.

Touto cestou chceme poděkovat celé naší výpravě za pohodu, Jiřině Němcové a Jankovi za vzorné opatrování po celý čas naší expedice nazvané "Po stopách Dona Boska 2000".

5.10. V Českých Budějovicích proběhla diecézní pouť. A tak jsem nostalgicky zavzpomínal na diecézní pout v roce 1995, kde se představila jednotlivá hnutí diecéze - tedy i my - ACS.

Zatímco někteří říkali "zkušenost", my jsme zazpívali píseň, jejíž text přikládám. Ještě teď jsem v šoku, jak jsme byli drzí.

Až se zavede ve Zpravodaji rubrika "Staří spolupracovnici vzpomínají", prosil bych i o otištění této písně. Děkuji.

My jsme se u toho nasmáli skutečně moc a moc, lidi (laici) se smáli míň, církevní představitelé vůbec. I s odstupem z té drzosti běhá lehce mráz po zádech.

Poznámka redakce: nám běhá také, ale otiskujeme jako první vlaštovku, která by mohla dobře načít dokumentování činností a historie našich místních společenství (viz bod 3.3).

5.11. Pohádkový hrad

Už po nějakou dobu jsme si pohrávali s myšlenkou uskutečnit v našem městě akci pro děti, typu Pohádkový les. Víme, že pro děti je to akce velmi vhodná, rozvíjející jejich (pozitivní) vnímání, ale i představivost a tvořivost. V každém případě je to i dobrá zábava a může se tak sejít spousta dětí a společně s rodiči prožít něco hezkého. Pro podobnou akci však je potřeba najít spoustu nadšenců, kteří jsou ochotni pomoci, nešetřit časem a obětovat ho pro nějakou tu přípravu a vůbec organizaci chodu celé akce.

Až nedávno přišla nabídka ze strany místních skautů, uskutečnit podobnou akci. Místem nejpříhodnějším se jednostranně nabízel náš brumovský hrad, který se dívá na město z lesního hřbetu.

S velkou chutí a nadšením jsme se pustili do přípravy. V mnohém jsme se nechali inspirovat zkušenostmi spolupracovníků ze Strážnice, kde pohádkový les pořádají již po několik let, a ti nám také u nás hodně pomohli osobně, za což jim patří dík.

S druhou hodinou nedělního odpoledne se náš hrad proměnil skutečně v pohádkový. Na děti čekala Popelka, které pomáhaly přebírat hrách a čočku, Šmoulové kterým děti plnili úkol s dětskými kolečky. Smolíčka Pacholíčka zachraňovaly ze spárů Jezinek a indiánská moudrost prověřila dětské znalosti přírody a věcí kolem nás. Dále kromě stanoviště se Sultánem, či Princem a Večernicí, měly možnost si uloupnout skutečný perníček ze střechy opravdové perníkové chaloupky, či zachránit princeznu ze spárů zlého černokněžníka. Pokud ještě zvládly Červenou Karkulku, Otesánka a rýžování zlata u zlatokopů, zbývalo ulovit rybičku z Vodníkova rybníčku, vylézt na pec za Líným Honzou k tomu, aby získaly možnost projížďky na koních a odměnu, kterou si vytočily na kole štěstí.

Pro rodiče a ostatní účastníky zde taky probíhal doprovodný program v podobě různých soutěží zručnosti, za doprovodu živé hudby v country stylu. Nechyběla ani střelba ze vzduchovek a samozřejmě občerstvení.Vrcholem doprovodného programu byla vystoupení našich předních populárních zpěvaček, jako jsou Lucie Bílá a Iveta Bartošová a neméně známá zahraniční skupina Spice Girls - to vše v podání mladých (nadějných) statistů. (Nemělo chybu)

Přesto, že počasí nám příliš nepřálo (ale byla i duha) je třeba říct, že jsme se setkali s účastí větší než jsme očekávali.

Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se osobně zasloužili o zdárný průběh celé akce. Především skautům z Brumova - Bylnice a členům společenství Vsetín - Brumov. Dále bych rád poděkoval přátelům ze Strážnice, za všechny alespoň Blažce a Víťovi Bučkovým a také našemu skvělém konferenciérovi v osobě Jožky Šarfa. Těším se s nimi na další spolupráci.

S radostí v srdci oznamujeme, že dne 10. července 2000 v 10.15 se nám narodila dcerka Liduška (3,15 kg a 50 cm). Liduška i maminka (po komplikované operaci) jsou v pořádku. Děkujeme Bohu a všem, kteří na nás mysleli v modlitbách.

Milí přátelé,

v některých místních společenstvích se při modlitbě brevíře přidávají další prosby za potřeby Církve, za představitele veřejného života, za nevěřící, za místní společenství, apod. Některé prosby se tradují ještě z dob totality, jiné jsou nové. Určitě je dobré být při modlitbě aktuální. Proto se provinciální rada rozhodla nabídnout tyto prosby v jednotném znění všem místním společenstvím.

Všichni členové Sdružení je obdrží prostřednictvím svých rádců. Je pak na vás, zda je budete zahrnovat do svých modliteb. Rozhodně nejde o povinnost, ale možnost.

Prosby také mohou být dalším prostředkem pro naši jednotu.

Narodil se 1. 8. 1931 v Ostravě. Tatínek byl horníkem. Měl dva sourozence, sestru Marii a bratra Karla. Se salesiány se seznámil v ostravské salesiánské oratoři "Don Bosko", kam si od dětství chodíval hrát, když doprovázel svého tatínka, který chodíval denně do oratoře pomáhat. Salesiánem se stal po noviciátu v roce 1948.

Po uchopení moci komunisty se mu podařilo v roce 1952 podle vůle představených dostat do Itálie. Tam vystudoval v Turíně a v Římě bohosloví a církevní právo.

Od roku 1959 byl 6 let zástupcem knihovníka na Papežské salesiánské univerzitě v Římě. V roce 1965 odešel do Messiny na Salesiánský teologický institut jako profesor církevního práva a liturgie. Od roku 1972 působil 12 let na právním oddělení v ústředí salesiánského díla v Římě. V roce 1984 se stává sekretářem "Českého náboženského střediska Velehrad" v Římě, které vydávalo náboženskou literaturu, tehdy komunistickým režimem zakázanou, a rozesílalo ji do Československa.

Po ukončení totalitního režimu se otec Jan vrací do republiky, ale se silně narušeným zdravím. Teprve zde se objevily skryté nemoci, které zčásti zapříčinila jeho obětavá misijní práce.

Po příjezdu do vlasti pracoval na sekretariátu Apoštolské nunciatury v Praze. Za celoživotní zásluhy pro církev byl odměněn papežským vyznamenáním "Pro Ecclesia et Pontifice". Mimo práci na nunciatuře překládal do češtiny pro spolubratry salesiánskou literaturu a pomáhal ve formaci noviců.

S přibývajícím věkem se jeho nemoci zhoršovaly a byl vícekrát hospitalizován v nemocnici, kde nakonec odevzdal svou duši Pánu.

Byl právníkem "tělem i duší" a snažil se užitím práva pomáhat v denním životě, ale nebyl chladným právníkem a ve svém nitru byl jemným a citlivým člověkem.

Ať odpočívá v pokoji.

Naše provincie má skrze svou přítomnost na Východě - dnes už zjevně i před světem - také účast na úsilí současného Petrova nástupce, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř. Ta nemohla být lépe vyjádřena než tím, že byla zástupně potvrzena několikanásobně zvětšeným naším ikonovým křížem z Kazanlaku, vytištěným na krvavě červeném plátnu, které dominovalo na mohutném zdivu Kolossea. To je něco neuvěřitelného! Dosud se mně ještě nepodařilo zjistit, kdo je otcem onoho nápadu. Protože něco takového by nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, může to být pro nás jistým potvrzením toho, že jdeme dobře a vpřed. Pod touto ikonou je vidět shromáždění čelných představitelů křesťanských církví jak východních tak západních. Podle bulharského tisku jich bylo zastoupeno 19. Uprostřed shromážděných je Jan Pavel II. Ten záběr neboli skutečnost sama je hluboce výmluvná. Zda je už dnes jeden ovčinec a jeden Pastýř, si nedovoluji z hlediska našeho omezeného vidění světa a jeho dějin tvrdit. Že jsme však k tomuto jednomu ovčinci a jednomu Pastýři dnes blíž, než tomu bylo do včerejška, o tom už není žádná pochybnost. Vždyť tradiční církve, které vyšly z rozdělení jak východního tak západního, také věří v UNA SANCTA CATHOLICA ET APOSTOLICA ECCLESIA, jenže ve výkladech se různí. Jak už několikrát tak i nedávno - tentokrát během své návštěvy v Egyptě - Jan Pavel II. vyzval biskupy a teology pravoslavných církví, aby mu pomohli přetvářet Petrovu službu tak, aby už dále nebyla překážkou na cestě k jednotě.

Událost "Kolossea" 7. května 2000 má i pro naši misii v Bulharsku velký význam nejen z hlediska náboženského ale též politického. Současný ekumenický vývoj totiž není jen záležitostí pouze vnitřně náboženskou, ale též záležitostí po výtce politickou. To budou také salesiáni prožívat v příštím období své přítomnosti na Balkáně. Dokázat to dnes ještě nemohu, jsem však o tom přesvědčen na základě současného společenského vývoje na Balkánu a v Evropě a na základě společných snah jak našich spolubratrů v Bulharsku a v Česku, tak i lidí dobré vůle, kteří nám pomáhají.

*** 5.8.2000 odpoví novicka Pavla Geršlová na velký dar Boží lásky a skrze první sliby se odevzdá Bohu a daruje se mladým při mši svaté v kostele Narození Panny Marie na Vranově u Brna v 15.00.
* V měsíci září složily věčné sliby dvě naše sestry: 2. Sr. Marie Kučerová a 16. Sr. Hana Gennertová.
* Dne 11. 8. 2000 kolem 7.00 ráno zemřel pan Josef Zyka, tatínek naší Markéty Zykové. Pohřeb byl 18. 8. 2000 v 11.00 hod v Bílině. Prosíme o společenství modlitby. Jan Stuchlík (segretario) Salesiánská provincie

VYBRALI JSME Z TISKU:

*** V ČELE CHARITY STANUL NOVÝ GENERÁLNÍ SEKRETÁŘ Praha: Funkce generálního sekretáře Sdružení Česká katolická charita (SČKCH) se ujal Ing. Jaroslav Kopřiva (1961), bývalý náměstek ministra vnitra. V sobotu 1.7. tak vystřídal svého předchůdce Dr. Jiřího Stejskala, který je současně ředitelem Diecézní charity Hradec Králové. Generální sekretář je spolu s prezidentem SČKCH statutárním zástupcem organizace. "Chci vybudovat ze sekretariátu Sdružení ČKCH národní centrálu Charity, která by byla dobrým partnerem sesterským charitám ve světě", uvedl Kopřiva v rozhovoru pro Katolický týdeník. V rámci České republiky by měl být pražský sekretariát servisem pro diecézní Charity zvláště v oblasti zdravotnické, sociální a na poli vzdělávání. Dalším úkolem bude zejména humanitární pomoc doma i v zahraničí a komunikace s médii. Jaroslav Kopřiva se narodil 27.2.1961 v Šumperku. Po absolvování Stavební fakulty ČVUT v Praze pracoval jako projektant. V roce 1990 byl zvolen místopředsedou ONV v Šumperku a v témž roce ho vláda jmenovala přednostou okresního úřadu. Od roku 1992 do dubna letošního roku byl náměstkem ministra vnitra ČR. V této funkci se Jaroslav Kopřiva podílel na poskytnutí dočasného útočiště pro tisíce bosenských uprchlíků, později měl na starosti záležitosti spojené s péčí o uprchlíky z Kosova. Charita pomáhá ve více než 200 pobočkách v celé ČR lidem, kteří se o sebe nemohou nebo nedokáží postarat sami: matkám s dětmi v tísni, tělesně i mentálně postiženým, bezdomovcům, drogově závislým, sociálně slabým, starým lidem, vězňům, nemocným a umírajícím. Charita pomáhá také uprchlíkům a obětem válečných konfliktů a přírodních katastrof v zahraničí i u nás.

*** TISKOVÁ KONFERENCE S NOVÝM GENERÁLNÍM SEKRETÁŘEM CHARITY Praha: Tisková konference (TK) se koná ve čtvrtek 29. 6. od 10.00 hodin v místnosti č. 251 v sídle Charity (Vladislavova 12, Praha 1). Ing. Jaroslav Kopřiva (39), nový generální sekretář Sdružení Česká katolická charita (SČKCH) a bývalý náměstek ministra vnitra, seznámí novináře s koncepcí dalšího rozvoje Charity, s novými projekty poskytování humanitární pomoci v Čečensku a s projekty na posílení finančních zdrojů Charity.TK se zúčastní rovněž prezident SČKCH P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem.

Salesiáni si u Hadovky medili
Zdroj: Plzeňský deník.

Byla tma jak v ranci, noční ticho sem tam přerušil hlas sýčka, v lese praskla větev. Stačila malá únava, hlídka usnula a nastalo drama - neznámí návštěvníci přepadli tábor! Ze stanů se ozýval křik vyděšených spáčů, zmatení táborníci vylézali ze spacáků do tmy a nechápali, co se děje. "Přepadli nás, no," komentoval tuto událost s úsměvem a klidem sobě vlastním hlavní vedoucí Josef Wenzl, všemi po anglicku zvaný Joseph. Nepříjemnost vidí jasně: "Zdenda a Pavel měli hlídku, ale klidně zalezli do spacáků a usnuli. Tábor nikdo nehlídal, a tak měli nezvaní hosté příležitost." Je to jasné - žádné drama, ale předem domluvená akce, která měla prověřit bdělost strážců klidného spánku. Přepadové komando bylo objednáno ze sousedního tábora.Výletníci na kolech. Tábor pořádalo Salesiánské hnutí mládeže - klub Plzeň, což je křesťanská organizace, která se orientuje na smysluplné využití volného času dětí. Celý pobyt se tedy nesl v poklidu a jak se vyjádřil jeden z účastníků: "Hrozně ladně". Což neznamená, že by byla nouze o dobrodružství a romantiku. Všichni měli s sebou kola, a tak více než dvacítka "jezdců" sedlala své bicykly a vyjížděla nejen do Stříbra, ale i do nádherného prostředí potoka Hadovky, kroutícího se podél hradů Gutštejn a Krasíkov i poblíž sídla lidí z doby bronzové - na Hradišťském vrchu. Do malebných Konstantinových Lázní to bylo, co by kamenem dohodil, stejně tak na slavný Ovčí vrch, kde v roce 1680 oddíl kyrysníků pobil 49 vzbouřených sedláků.

Spokojení strávníci

Počasí přálo i nepřálo, ale v rozměrném vojenském stanu bylo příjemně i při zachmuřené obloze. Pod velkou plachtou se ukryla i polní kuchyně. Věřte nebo nevěřte, ruce šikovné šéfkuchařky Ireny Kubalíkové tu dokázaly vykouzlit i nefalšované vdolky a další lahůdky. "Hrozná práce byla s bramboráky, pekli jsme je skoro celý den," posteskla si ta dobrá víla.

Za poznáním a odvahou

Legendární Jaroslav Foglar by se divil, kdyby ze svého skautského nebe pozoroval táborníky, lovící slavné bobříky. Nevyšel čas na všechny, ale nechyběl ten obligátní - bobřík odvahy. Joseph k tomu aktuálně přidal další - bobříka žravosti. Kdo snědl nejrychleji vybranou směs pochutin, byl vítězem. Pro uklidnění rodičů - všechny "lahůdky" byly jedlé a zdraví nezávadné. Zbyl také čas na ruční výrobu papíru, poznávání rostlin, zvířat a kviz znalostí z kultury a spoustu dalších aktivit. Úplným šlágrem mezi táborníky byla návštěva nedalekého vepřína. Městské děti se nemohly nabažit pohledu na malá selata. Vepříci šli z ruky do ruky a blesky fotoaparátu osvětlovaly celou halu. Ale ten zápach z těl táborníků se podařilo odstranit až při večerním mytí v teplé vodě.

Pramen lásky nevoněl

Smradlavkou mnozí nazvali minerální pramen, vyvěrající v těsné blízkosti tábora. Oficiálně se jmenuje Pramen lásky a chodí si ho sem čepovat desítky lidí i ze vzdáleného okolí. "Kdo to má pít?!" podivoval se jedenáctiletý Zdenda. Sirnatým zápachem voda skutečně nepůsobí dvakrát příjemně - ale, přátelé - ty účinky!!! Kdo se napije, do roka a do dne se prý stoprocentně zamiluje. Tak uvidíme.

Láskou a pohodou však dýchaly všechny dny spokojených táborníků. Salesiáni jsou křesťanskou organizací, ale ta pohoda a vzájemná slušnost byly jediné atributy víry, které vedoucí šířili mezi dětmi. "Modlení na programu nebylo, přátelství a slušné chování ano", udělal tečku za vydařeným pobytem vždy usměvavý Joseph.

Salesiánky se chystají na děti

Poslední přípravy před zahájením pravidelného školního provozu probíhají u sester salesiánek ve Skvrňanech. Při dni otevřených dveří 25. září tak přivítá děti plzeňský klub Salesiánského hnutí mládeže nově vymalovaný a vyzdobený.

"Den otevřených dveří je současně dnem zápisu do jednotlivých kroužků. Od 13 do 19 hodin se mohou rodiče informovat o našich aktivitách, popovídat si s jednotlivými vedoucími a domluvit se, jaké termíny se dětem hodí," řekla sestra Markéta Hanáková. Většina kroužků totiž běží pro velký zájem vícekrát týdně. "Pro keramiku, která je asi nejžádanější, je vyhrazeno několik hodin každý den. Možnost vybrat si je také u hry na klavír, klávesy, kytaru nebo flétnu," vysvětluje M. Hanáková. Nabídka střediska zahrnuje kroužek vaření, oddílovka se skautskou výchovou, logopedie, klub náboženské výchovy Slovíčko a několik druhů sportu. Roční poplatek pro děti činí 300 Kč, o sto korun víc zaplatí za libovolný kroužek dospělí. "Díky tomu, že s dětmi pracují dobrovolníci a že dostáváme na projekty granty, můžeme držet ceny poměrně nízko a zpřístupnit kroužky také dětem, kterým by to jinak rodiče nemohli umožnit," tvrdí sestra Markéta.

Letošní novinkou je "čajovna", jakýsi klub, kam může každou středu odpoledne přijít kdokoliv, kdo bude mít chuť si jen tak popovídat s kamarády, zahrát si stolní hry a podobně. "Uvidíme, jestli o ni budou mít děti zájem," dodala Markéta Hanáková.

*** Esperantisté - katolíci z Čech stále spolupracují se slovenskými přáteli. Na kongresu IKUE (Mezinárodní katolické jednoty esperantistů) před třemi lety v Římě se účastníci dohodli na společných setkáních v obou zemích.

Loni proběhlo setkání v Kroměříži, letos se stala cílem esperantistů Žilina - Salesiánský dům. Pětatřicet lidí z obou zemí a jeden esperantista z Německa společně prožili tři dny na konci srpna. Nescházeli ani zástupci esperantského kroužku Amikeco z České Třebové.

Večer jsme se zúčastnili mše svaté v salesiánském kostele, který byl pro nás nezvyklý. Jeho druhou část tvoří tělocvična. Pokud se sejde více lidí, sedí i na židlích v tělocvičně. Pokud je potřeba využít tělocvičnu ke cvičení, židle odnesou a zavřou dřevěnou stěnu mezi ní a kostelem. Další část večera jsme přezpívali hodně esperantských písniček a popovídali si.

*** Vydají salesiáni Havlíčka?

Žurnál Perspektivy 2000, který vychází jako příloha Katolického týdeníku, se v krátké, nikým nepodepsané glose, pozastavil nad skutečností, že církevní nakladatelství Portál vydalo docentu teologie Ivanu Štampachovi knihu. Aby ji Perspektivy ani perspektivně nepropagovaly, její název raději tají. Co kdyby si zvědavý čtenář pro ni běžel do knihkupectví provinilého Portálu v pražské Jindřišské ulici? (Jde o knihu A nahoře nic...) Jisté části římskokatolického kléru je doc. Ivan O. Štampach už několik měsíců solí v očích, neboť veřejně vystoupil z římskokatolické církve a přešel ke starokatolickému náboženství, v němž vidí větší svobodu a širší prostor pro naplnění duchovního poslání. Štampach zůstává knězem, ale Perspektivy tvrdí, že poslední knihu již napsal "zjevně z jiných pozic než křesťanských". Ne dost na tom: podle anonymního autora glosy "skutečný problém" vzniká teprve položením otázky, zda Portál ještě je katolickým nakladatelstvím. Otázka je to vskutku zajímavá, protože Portál vlastní Vatikánem vysoce ceněný řád salesiánů Dona Bosca. Pražští salesiáni se však v tržním světě dopustili těžkého hříchu, neboť knihy vydávají způsobem, který Perspektivy přirovnávají k čepování piva či nalévání kořalky do hospodských žejdlíků. Vydávaní knih v Portálu prý přijde na stejno, "jako kdyby si salesiáni otevřeli hospodu". "Zdá se, že řehole ve světě nepřežijí, nebudou-li podnikat (v dávné době žily z mecenátu a z pozemkové renty). Některé komunity už zřizují turistické ubytovny, hospody, výrobny a nakladatelství. Jejich ediční politika se řídí běžnou podnikatelskou praxí: např. ‚čtivý' titul vydělá na ty, co jdou na odbyt méně. Má takové nakladatelství vydat např. Bolzana, Karla Havlíčka Borovského, Masaryka, bude-li čtenářský zájem? Má vydat Štampacha, který nedávno okázale vystoupil z církve?" - ptá se příloha Katolického týdeníku a posteskne si, že "dnes mu (rozuměj nakladatelství Portál) to u nás už prochází". Podle Perspektiv je třeba sdílet "obavu z rozkladných tendencí (rozuměj v římskokatolické církvi), z lhostejnosti a z vlády svévole nepřesně nazývané autonomií svědomí". Věru, koncil v Kostnici by to neformuloval lépe. Nad dokonaným pokusem mnichů vytisknout bývalému římskokatolickému a dnes starokatolickému knězi jakýsi náboženský spis tiskový orgán kardinála Vlka a českých biskupů varovně zvedá prst. Pokud by se Portál přece jen opovážil vydat vzpomenutého Bolzana, K. H. Borovského či Masaryka, salesiány by nejspíš čekaly tělesné tresty, jaké potkávaly čtenáře evangelické literatury. Eva Vejmulková je popsala v knize Patent zvaný toleranční, nedávno vydané Mladou frontou. Šéfredaktorem Katolického týdeníku je člen jezuitské komunity. Knižní recenze pod jeho dohledem vskutku vycházejí z pobělohorských tradic tohoto řádu.

Příloha : Mládež a církev

Zpráva ze setkání iniciativy Starost a naděje

Základní poslání církve ve vztahu k mládeži vychází ze samotného evangelia: podobně jako Kristus jít k "chudým", k těm, jejichž možnosti jsou v nějakém směru omezeny. Toto poslání - služba lidem "na okraji" - zůstává stejné i dnes, ačkoliv se obsah těchto slov proměnil.

Základní problémy, s nimiž se mladí lidé nejvíce potýkají a s nimiž se obracejí na odborníky, se týkají čtyř oblastí: osobní vztahy (zejména partnerství), problémy související s původní rodinou, otázky studia, zaměstnání a seberealizace, hledání osobní identity a smyslu života. Lze předpokládat, že při řešení těchto problémů mají svá očekávání také vzhledem k církvi. Ta jim však na prvním místě vysvětluje, jak má vypadat ideál křesťana, a jako cestu k jeho dosažení nabízí prostředky duchovního života: modlitbu, svátosti, návštěvu bohoslužeb, v lepším případě také duchovní vedení a společenství. Mladí lidé však od církve očekávají především vstřícnost, otevřenost vůči svým potřebám a přijetí bez nějakých nároků nebo podmínek. Touží po tom, aby je církev doprovázela na jejich vlastní cestě, aby respektovala jejich svobodu a spolu s nimi odkrývala jejich osobní povolání. Očekávají, že církev je ještě před nabídkou víry a svátostí povede k celkovému osobnímu rozvoji, bude jim ukazovat plnost života a spolu s nimi objevovat přirozené hodnoty lidství. V těchto svých očekáváních jsou často zklamáváni, neboť církev jim místo spoluúčasti na jejich životě nabízí ideologii. Hovoří o Kristu slovy dogmatiky a poukazuje na morální normy, místo aby jim jej zpřítomňovala jako toho, který s nimi kráčí po jejich cestě (viz Ježíš provázející učedníky do Emauz).

Chce-li církev brát touhy a očekávání mladých lidí vážně, měla by se na prvním místě snažit pravdivě poznat realitu jejich života a porozumět jejich světu. Měla by své kněze i laiky pečlivě a systematicky připravovat k tomu, aby byli schopni osobního doprovázení mladých. Přitom by se měla zvláště zaměřit na nově se formující skupinu tzv. mladých dospělých ve věku od 18 do 30 let - tedy od skončení školy do zakotvení ve vlastní rodině, neboť právě tito lidé se potýkají se složitými otázkami, jejichž řešení může ovlivnit celý jejich další život. Tato priorita by se měla odrazit také v hospodaření s finančními prostředky církve. Dalším konkrétním krokem by mohlo být zakládání dalších domů pro pastoraci mládeže, v nichž jsou tyto myšlenky vtěleny do myslí lidí, kteří v nich žijí a pracují, a do atmosféry, která v nich panuje.

Tyto víceméně obecné zásady pastorace mládeže je třeba aplikovat na práci s mládeží v církvi. Důležité postavení ve službě pastorace mládeže mají farnosti, kde zvláštní roli v pastoraci zaujímá zajištění volnočasových aktivit pro mladé lidi. Současný systém školství a obecný trend soutěživosti mezi lidmi nevede ve své většině k rozvíjení plně zralé osobnosti mladého křesťana. Církev tak získává šanci nabídnout atmosféru pochopení a akceptování každého člověka. Zájmová činnost v křesťanských kruzích by neměla být cílem sama o sobě, ale měla by být prostředkem k vytváření plnohodnotných vztahů a osobnostního růstu, formovaným křesťanskými hodnotami. V možnosti suplovat či nabízet alternativu k volnočasovým střediskům se tak vytváří šance pro místní církve k zajištění nastupující generace mladých, sebevědomých a rozvinutých lidí s křesťanským morálním základem.

Formace mladých není jen otázkou volného času, ale i zaměstnání a pracovní aktivity jsou prostředkem ke vzájemnému obohacení. Zejména při práci s malými dětmi mají mladí lidé šanci být bráni jako rovnocenní dospělí, takovýmito akcemi lze získat i dobrovolníky ze strany nevěřících, čímž se otevírá prostor pro další práci s nimi. Nicméně však není vhodné využívat aktivit mladých a práce s nimi prvoplánovitě a jednostranně pro pastoraci a křečovitou evangelizaci. Samotné sportovní a kulturní aktivity jsou významné již samy o sobě jako důležité kroky preevangelizace, a proto k nim velmi často není nutné cokoli dodávat.

Specifická je situace farností menších měst a obcí. Jsou znevýhodněny tím, že zde je reprezentována pouze jediná spiritualita, která je zosobněna většinou knězem do farnosti dosazeným. Zde nastupuje faktor osobnosti kněze, který bývá velmi často řídícím prvkem pastorační činnosti farnosti. Nelze se divit, že jsou časté případy, kdy se farnost formuje podle změny na farářském postu a nezřídka se tyto změny projevují spíše negativně, protože kněží, považovaní za jediné kompetentní lidi oprávněné mluvit do fungování farnosti, nemusí být schopni akceptovat všechny věkové a názorové složky členů své farnosti. Považujeme proto za důležité zřizování farních pastoračních rad, kde by měl být zastoupen člověk, věnující se pastoraci mládeže a zajišťující její kontinuitu. Farnosti by měly v případech reálné nemožnosti samostatné pastorace mládeže dbát na širokou propagaci a nabídku volnočasových aktivit, z které by si mládež mohla svobodně a bez předsudků vybrat.

Všechny tyto možnosti však vyžadují atmosféru, která by odpovídala na potřeby a požadavky mladých lidí. Obecně lze říci, že základem je otevřenost vůči novému, co do světa přichází skrze mladé lidi, tolerance světa, v němž žijí, a akceptování mladých jako rovnocenných partnerů. Podobně by se měla církev oprostit od apriorního předsudku, že mládež je vůči ní zaujatá. Současná mládež totiž stále intenzivněji hledá svůj spirituální rozměr, do jisté míry očekává i od církve, že jí v tomto směru bude nápomocná. Zde se tedy otevírá církvi široký prostor k nabídce preevangelizace a různým formám pastorace mládeže. Mládež byla, je a bude pro společnost i pro církev starostí, ale zároveň i velikou nadějí do budoucna.

Tento materiál je zprávou a informací z II. letničního fóra iniciativy "Starost a naděje", které se uskutečnilo ve Fryštáku 9. - 11. června 2000. Diskuse a hledání možných východisek vycházely z vlastní ankety mezi mládeží, z diskuse s pracovníky Okresního úřadu Zlín, kteří pracují na poli prevence s mládeží, a z vlastních zkušeností.

Fryšták 11. června 2000

KALENDÁŘ:

23. 10. 2000	Slavnostní otevření zrekonstruovaného kostela sv. Terezie z Lisieux v Praze - Kobylisích
5. 11. 2000	Setkání provinciální rady s novým světovým delegátem pro ACS a VDB d. Olartem v Brně-Žabovřeskách
9. 12. 2000	Provinciální rada v Českých Budějovicích
26. 5. 2001	Provinciální pouť Brno-Žabovřesky

Zpravodaj Sdružení salesiánských spolupracovníků, Mezi lysinami 5, 147 00 Praha 4, tel. a fax 02/4022282,

e-mail: acscz@czn.cz, Internet: http://www.acsczech.cz

Určeno pro informaci členů ACS

Vydává: provinciální rada ACS

Příspěvky zasílejte: Pavla a Jan Macounovi, V domově 57, 130 00 Praha 3,
tel. 02/66314255, e-mail: macoun@chmi.cz

Počítačová sazba a tato WWW stránka: Michal Syrový, Modrá 1977, 155 00 Praha 5 - Lužiny,
tel. 02/6510486, e-mail: syrovy@seznam.cz

Změny adres: Eva a Jiří Remešovi, Pirinská 3248, 143 00 Praha 4,
tel. 02/4015086, e-mail: jiri.remes@cnb.cz

Uzávěrka dalšího čísla je 8. 12. 2000.

Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. NP 1644/1994 ze dne 21.7.1994

Obecný:	Aby do senátu a krajských zastupitelstev byli zvoleni moudří lidé.
Konkrétní:	Za nově zvolenou delegátku světové rady ACS za region střední Evropy Mirjanu Vucicu z Chorvatska. Za nemocnou spolupracovnici Marii Frkalovou z Ostravy.

1. INFORMACE O STAVU SDRUŽENÍ SALESIÁNSKÝCH SPOLUPRACOVNÍKU

2. FORMAČNÍ ZÁLEŽITOSTI

3. ORGANIZAČNÍ ZÁLEŽITOSTI

4. RŮZNÉ

5. OHLASY NAD TÍM, CO SE STALO

6. OSOBNÍ ZPRÁVY

7. ÚMYSL MODLITBY

ZPRÁVY ZE SALESIÁNSKÉ RODINY

Z Vnitřních zpráv SDB:

Z Vnitřních zpráv FMA:

VYBRALI JSME Z TISKU:

Příloha : Mládež a církev

KALENDÁŘ:

***	Závěry z provinciální konference se zpracovávají.
***	Průběh exercicií byl uspokojivý. Na příští rok se chystá spolupráce se slovenskými spolupracovníky!
***	Provinciální rada pobývala na Slovensku.
***	Proběhl regionální kongres v Krakově. Máme novou delegátku za náš region do světové rady ACS!
***	Na Jihlavsku vzniká další místní společenství.
***	Léto bylo poznamenáno nepřehlédnutelným nástupem spolupracovníků do médií.
***	Naši provincii navštíví nový světový delegát pro ACS a VDB don Olarte!