Společenství ASC106 PRAHA-BOTIČ a ASC107 PRAHA-BOTIČKA se představují

Pokud pozorně čtete tuto rubriku, tak jste se ve Zpravodaji číslo 107 dočetli, jak a kdy vzniklo naše společenství. Oddělilo se po Podblanicku od společenství Praha –Jih v roce 2002. V loňském roce přibyl do našeho společenství ještě jeden nový pár, a to Farionovi z Vlašimi.

Tak takhle na fotce vypadalo společenství Praha – Botič ke konci roku 2007. Jak vidíte, mávají vám (zleva doprava od spodní řady) Reumannovi, Imlaufovi, Bernardovi (starší, tj. Ivana a Pepík), Fuchsovi, Mátlovi, Jarka Šmídová, Pasekovi a Ovečkovi. Chybí tu výjimečně Petr Imlauf a náš delegát Pepík Šplíchal.



Kdybych měla charakterizovat toto společenství, řekla bych, že se skládá z lidí velice angažovaných: ve svých farnostech, kde pomáhají s liturgií, s katechezemi, hudbou, (dokonce toto společenství mělo tři jáhny); v SHM; v přípravě snoubenců; v neposlední řadě ve vedení formačního společenství; spousta přednášek a mimopracovních aktivit o víkendech pro rodiny, děti, snoubence, mládež; dobrovolnictví v domácím hospici; angažovanost v komunální politice a v dalších aktivitách.

A tím jsme u vzniku společenství Botička.
Letos v říjnu pět párů z formačního společenství, vedeného Imlaufovými a Podvalovými, složilo své spolupracovnické sliby a čtyři z těchto párů projevily přání vstoupit do Botičky. To je velice radostná zpráva, že nás je víc. A abychom zachovali rodinnost, rozdělili jsme náš Botič na dvě nová společenství. Jedno si ponechalo původní název Praha-Botič a tam nyní patří Bernardovi starší, Fuchsovi, Imlaufovi, Mátlovi a z nových spolupracovníků Svobodovi a Kavenovi. Delegátem zůstal Pepík Šplíchal. Do Prahy-Botičky patří Reumannovi, Pasekovi, Ovečkovi a Jarka Šmídová a z nových Bernardovi mladší (Anežka a Lukáš) a Kolářovi. Naším delegátem je Josef Kopecký mladší.

Výčtem našich aktivit jsem chtěla zdůvodnit mou charakteristiku našeho společenství, že jsme společenství lidiček velmi angažovaných, což je moc dobře na jednu stranu, na druhou stranu chyběl čas a energie vytvářet další akce pro podporu jen nás samých. Ale co nic nestojí, za nic nestojí. A tak jsme vděční i za občasné společné grilování nebo společné oslavy nějakých narozenin.

Jak říká Don Bosko: Lepší je nepřítelem dobrého. Tak se radujme ze všech dober, která jsme dostali a která jsme pomohli vytvořit.

Za obě společenství – Dana Ovečková
(Zpravodaj č. 111, 12/2010)