Po čtyřiceti dnech postu padesát dnů radosti

Padesát dní od neděle Zmrtvýchvstání Páně do neděle Seslání Ducha svatého se slaví s radostným jásotem jako jeden sváteční den, jako „Veliký den Páně.“ Jsou to dny, v nichž především se zpívá Aleluja. Neděle této doby jsou označovány jako neděle velikonoční.Po neděli Zmrtvýchvstání Páně následují: 2., 3., 4., 5., 6., 7. neděle velikonoční. A doba těchto posvátných padesáti dnů končí nedělí Seslání Ducha svatého.

Prvních osm dnů velikonoční doby tvoří velikonoční oktáv a slaví se jako slavnosti Páně. Čtyřicátý den po Zmrtvýchvstání Páně se slaví Nanebevstoupení Páně; tam, kde tato slavnost není předepsána jako zasvěcený svátek, může se přesunout na 7. neděli velikonoční. Všední dny po Nanebevstoupení Páně, až do soboty před Sesláním Ducha svatého včetně, připravují na příchod Utěšitele, Ducha svatého.

 V křesťanství jsou Velikonoce coby slavnost Kristova vítězství nad smrtí největším svátkem, a proto samotný den slavnosti je jakoby prodloužen do osmi dní, kdy si věřící má uvědomit velikost a význam Kristova vzkříšení pro svůj život.

V dějinách církve probíhaly v tomto týdnu katecheze neofytů, kteří nosívali po celý týden bílé roucho na znamení toho, "že oblékli Krista". Oktáv je charakterizován radostí z vykoupení člověka Ježíšem Kristem, který v člověku působí skrze křest, ostatní svátosti a dalšími způsoby.

Každý den velikonočního oktávu má v liturgii vlastní mešní formulář. V bohoslužbě slova se čtou Skutky apoštolů a evangelia o Kristově vzkříšení a odpovědi učedníků na tuto událost. V dnešní době je běžné, že se slavnostnost velikonočního oktávu odráží pouze v druhém z těchto dní, totiž ve Velikonočním pondělí, které je dnem pracovního klidu a kdy se též dopoledne slaví slavnostní liturgie.