Advent a zamyšlení o ČASE

Stará řečtina má pro čas dva výrazy. Chronos měří čas (kolik je hodin) a kairos  ukazuje na to, jestli je teď ten správný čas.  (Pro rozhovor, pro sklizeň, jestli koupit dítěti mobil nebo ho přihlásit do výuky na hudební nástroj)

Chronos a kairos si nekonkurují. Jsou to spíše dva bratři, z nich do popředí vystupuje jednou jeden jindy zase druhý. Chronos nám říká, že v 7 hod. nám jede autobus, ve 13. hod. máme důležitou schůzku, 1. července začínají prázdniny a končí 31. srpna. Kairos nám zase radí, že si nemůžeme v lednu naplánovat, že budeme 10. září sklízet ovoce. Spíš máme počkat na příhodný čas, až ovoce dozraje.

Chronos nám slouží tím, že nám přesně odměřuje čas. Kairos nás s určitou naléhavostí upozorňuje, abychom dobře využili čas. 

Hle nyní je čas příhodný, nyní je čas spásy!  (2. Kor. 6,2)

Jedno přísloví říká, že nikdo nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Přesnější je do stejné vody v řece. Když přebrodíme, nebo přeplaveme řeku a hned se budeme vracet, voda v řece nebude ta stejná, ale jiná. Voda neustále proudí, a ta co tady byla před chvílí, je o kus dál a je tady zase další. Je to výstižný obraz našeho života, který také neustále běží. Ne nadarmo se říká, že život utíká jako voda.

V adventu a na konci roku, když se dělají různá předsevzetí, nebo při důležitém rozhodování by bylo možná dobré stoupnout si na most řeky nebo potůčku, či na jeho břeh a pozorovat nějakou chvíli neustále tekoucí vodu, která symbolizuje to, jak nám život neustále utíká. Rozjímat při tom o vztahu k Bohu, k manželce, manželovi, dětem, rodičům, o své práci, společenství, využívání času a vůbec o svém životě. Možná pak naše předsevzetí půjdou více do hloubky, pod kůži. Naše rozhodování získá větší odstup a nadhled. Rozliší se věci důležité od méně důležitých a nepodstatných.

                Miloš Jansa

Svatá Faustyna  napsala:

Ach, živote šedý a monotónní, kolik je v tobě pokladů.
Každá hodina je jiná, takže šeď a monotónnost mizí, 
když se na vše dívám očima víry. Milost, kterou mám v tuto
hodinu, se v další hodinu už nezopakuje. Bude mi dána
další hodinu, ale ne už ta samá. Čas míjí a nikdy senevrací.
Co v sobě obsahuje, se nikdy nezmění, označuje to pečetí navěky.

                                                                          (Deníček odst. 62.)