Laudate omnes gentes Dominum

"Všechny národy" střední a východní Evropy chválily Pána minulý víkend na setkání Regionální rady ASC pro tuto oblast, kam patří i čeští spolupracovníci.
A já jsem vděčná, že jsme mohli spolu s mým manželem Karlem být u toho.
Stačí jen prožít modlitbu "Otče náš" v osmi jazycích "simultánně" a máte dojem ochutnávky nebe.
Duch svatý jako by soustředil veškeré své působení do Prahy na Vinohrady, kde z jeho vanutí byla úplná vichřice darů.
Z nich se zmíním aspoň o některých.
 

• dar porozumění, kterým byli naplněni všichni účastníci - zájem o druhé i přes jazykové bariéry byl opravdu nevšední
• znovu uvědomění si hodnoty daru vděčnosti za svobodu, ve které mohou pracovat spolupracovníci téměř všech národů těchto zemí
• v kontrastu s předchozím darem dar odvahy a statečnosti u Andreje a dalších spolupracovníků z Ruska, kde je situace opravdu nelehká
• dar skromnosti a pokory, kterými oplývala Ljubov z Ukrajiny nebo Katarina a Tilen ze Slovinska
• dar pohostinnosti, s kterým nabízeli Chorvati Zlatko a Petar uvítání u Plitvických jezer a Růžena a Julián na Slovensku
• dar nadšení ze spolupracovnictví sympatických mladých maminek Andrey a Anny z Maďarska, kde po dobu komunismu přežívalo jen pár členů a teprve od konce devadesátých let se tvoří nová generace
• dar veselosti spolupracovníků z Polska, kde jsou 4 provincie!
• dar jazyků, kterým oplýval především zástupce za náš region, Stanislav Veselský ze Slovenska, když přecházel neuvěřitelně pružně z jednoho jazyka do druhého
• dar humoru, kterým náš milý Pavel Kvapil okořenil téměř každou svou větu
• dar obětavosti, s kterou Eva Bernardová s manželem Pavlem a dcerou Kristýnkou pečovali o chod celého setkání a společenství Podblanicko v čele s Kroupovými napeklo množství neuvěřitelných dobrot
• dar trpělivosti, s kterým Líba Švehlíková vše zapisovala i přes jakési "zmatení jazyků"

Já osobně jsem byla navíc znovu vděčná za své rodné město a jejich krásy, které si účastníci mohli prohlédnout a obdivovat na noční procházce Prahou.

Po tomto setkání pro mě už neexistují názvy jednotlivých provincií regionu, ale namísto nich vidím živé osoby plné ducha Dona Boska, jehož sílu jsem si intenzivně uvědomovala. Navíc v dnešní době, kdy sílí tendence nevraživosti mezi národy, bylo toto setkání symbolem naděje do budoucna. Po takovém prožitku člověk zapomene na "ten svůj píseček" a malicherné starosti a dostane novou sílu, energii a radost k další cestě životem (spolupracovníka). Moc bych to přála i vám všem.

               S velkou vděčností Bohu, sv. Janu Boskovi a všem, se kterými jsem se zde setkala,
                            Klára Novotná