Zemřela Helena Koutecká, FMA

                                  „Velebí má duše Hospodina
                     a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli...“
                                                                  (Lk 1,46-47)

S vděčností Pánu za dar života a s nadějí na Vzkříšení oznamujeme,
že 7. září 2015 naplnila svoje řeholní zasvěcení odchodem do Otcovy náruče naše milovaná sestra Helena Koutecká, FMA.

S naší sestrou se rozloučíme

v pátek 11. září 2015 při mši sv. ve 12.00 hodin

v kostele sv. Terezičky v Praze Kobylisích.
Poté bude uložena do hrobu na hřbitově v Praze Ďáblicích.

S vděčností za společně sdílený komunitní život a s nadějí na shledání na věčnosti
                         

                                                                  sestry salesiánky
                                               Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice

                                      Helena Koutecká, FMA
                                      6. 12. 1926 – 7. 9. 2015

Sestra Helenka se narodila v Praze 6. prosince 1926. Její otec byl zaměstnancem elektrárny Ervěnice, maminka byla v domácnosti. Kromě ní měli rodiče ještě syna Jana. Helenka byla v rodině od dětství vedena k životu z víry a též k hluboké úctě k Panně Marii, která pro ni byla po celý život charakteristická. Na její duchovní i intelektuální formaci mělo velký vliv prostředí řádového reálného gymnázia sester voršilek, které navštěvovala od roku 1938 a kde také po skončení druhé světové války maturovala. Z těchto let ráda vzpomínala především na své členství v Mariánské družině, na nedělní poutě na nejrůznější poutní místa v okolí Prahy a na kvalitní základy náboženského a filosofického vzdělání, kterých se jí dostalo díky otci dominikánovi ThDr. Reginaldu Dacíkovi.

Po maturitě se zapsala na lékařskou fakultu a současně se začala angažovat v Katolické akci a v Junáku. Všechny tyto aktivity vzaly zasvé po únoru 1948, kdy byla Helenka z politických důvodů také vyloučena ze studia medicíny. Náročnou situaci zvládla díky duchovnímu vedení svého příbuzného jezuity P. Konráda Kubeše, a také díky své odvaze a chuti do života. Tehdy dozrála i její touha zcela se zasvětit Bohu. Když se jí povedlo dostat povolení k návštěvě P. Kubeše v internačním táboře v Oseku u Duchcova, složila v jeho přítomnosti soukromé sliby. Tento jezuita ji duchovně doprovázel až do své smrti roku 1967. Poté, co namísto univerzity, kterou nemohla dostudovat, absolvovala ošetřovatelskou školu, byla jako ošetřovatelka přidělena do Frýdlantu v Čechách do velmi tvrdých podmínek československého pohraničí v 50. letech, kde se však mohla v nemocnici setkat s některými internovanými kněžími a řeholnicemi.

O mnoho let později nám pak dramatické zážitky z těchto let vyprávěla v komunitě. Když se jí povedlo přestěhovat se zpět do Prahy, pracovala zde jako zdravotní sestra v různých nemocnicích. Práci zdravotní sestry vykonávala velmi svědomitě. V Praze se pak v 60. letech setkala se salesiány a se sestrami Netušilovými, které se obě chtěly stát salesiánkami. Spolu s nimi nakonec v roce 1984 tajně složila věčné sliby v Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice.

Po roce 1990, kdy byly postupně oficiálně zakládány první komunity sester FMA v České republice, patřila do komunity v Praze - Karlíně, kde byla ředitelkou a podílela se také na organizaci stavebních úprav domu. V letech 1995 – 2001 byla též ekonomkou vizitatorie CEL.
Vzpomíná, že v těchto letech měla konečně možnost navštívit salesiánská místa v Itálii, která na ni hluboce zapůsobila. Helenka měla velmi ráda historii a umění a v těchto oblastech postupně nabyla rozsáhlé znalosti, o které se ochotně dělila se svým okolím. Z let prožitých v totalitě jí též zůstala až do pozdního věku záliba v poznávání nových míst a různých vlastivědných zajímavostí.

Ačkoliv už je kvůli zdravotním obtížím nemohla navštívit pěšky, dokázala o nich poutavě vyprávět. Zvláštní pozornost věnovala zejména mariánským poutním místům a dalším dokladům mariánské úcty, především úcty k Panně Marii Pomocnici. Informace, které po léta shromažďovala, vyšly pod názvem Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. Poslední léta prožila v karlínské komunitě, kde podle svých možností vykonávala různé domácí práce. Několik posledních týdnů se léčila v plicním sanatoriu ve Cvikově, odkud byla převezena s komplikovanou zlomeninou nohy do pražské nemocnice Na Bulovce, kde také po několika dnech zaopatřena svátostmi zemřela. 

Děkujeme za její nezlomnou odvahu k životu v nelehkých podmínkách, za její věrnost a hlubokou důvěru k Panně Marii, za léta strávená spolu s ní v komunitě i za poslední dny prožité v odevzdanosti Pánu, kdy jsme jí mohly být v nemocnici nablízku.
                 
                                         sestry salesiánky