Modlitby a hlasu zvonů za situaci na Ukrajině

Milí přátelé, zdravím Vás,

Ukrajinci jsou obdivuhodní. My jsme ztískali svobodu mnohem snadněji. Dva měsíce myslíme na Ukrajince, i v v našich modlitbách při liturgii. Čas hoří, Janukovič občany ignoroval, teď vydal nebezpečné zákony k potlačení svobodných práv. Radikálům došla trpělivost. Může z toho vzniknout občanská válka. Naše vláda mlčí.

Prosebná modlitba je činem: je nasloucháním Bohu a pokusem o rozhovor s ním. Má nás vést k hledání pomoci a k rozhoupání se k účinné pomoci. Navrhuji ve středu 22. ledna v 17 hodin zvonit na kostelní zvony. Případně další dny do neděle, jak ke komu dorazí tato zpráva. 

                                      Václav Vacek, farář letohradský

Pan senátor Štětina napsal:  

Tisíce, někdy desetitisíce a někdy statisíce Ukrajinců v Kyjevě stráží Náměstí nezávislosti. Už více než dva měsíce. Je to velké celonárodní vzepětí a veřejně a hrdinně projevená touha po svobodě. V neděli vyšli na náměstí studenti kyjevských univerzit. Provolávali: "Nejsme otroci, jsme Ukrajinci".

Byl jsem na kyjevskem "Majdanu" před Vánoci. V té době demonstranti v centru města strhli velkou sochu Vladimíra Iljiče Lenina. Z řečnické tribuny vzápětí několikrat zaznělo: "Teprve teď, teprve nyní, kdy jsme Lenina povalili, jsme se vyrvali ze spárů Sovětskeho svazu." V té větě je ukryt smysl jejich snažení. Se Sovětským svazem, s touto bolševickou říší zla, měli Ukrajinci tragické zkušenosti. Gulagy, deportace, popravy, ničení národní identity, ničení ukrajinského jazyka... Genocida na Ukrajině v letech 1932 - 1933, kdy Stalin uměle vyvolal na Ukrajině hladomor, který připravil o život deset miliónů lidí.

Ukrajinci nechtějí patřit do nově vznikajícího Sovětskeho svazu, který nyní buduje Moskva pod pracovním názvem Euroazijský svaz. Má zatím tři členy: Putinova Ruská federace, Nazarbajevův Kazachstán a Lukašenkovo Bělorusko. Janukovičova Ukrajina by měla být nejzápadnějším členem nového, nevyzpytatelného nadnárodního celku. Proto chtějí Ukrajinci do Evropy. Oni tam bytostně patří a jejich statečnosti je potřeba vzdát hold podporou, sympatiemi, modlitbou a jasně vyřčeným slovem lidské účasti.

                     Jaromír Štětina