Chtěl bych poděkovat všem,

kteří se jakýmkoli způsobem angažovali v mém případě, zvláště těm, co mě navštívili po tom, co jsem se dostal do blízkosti smrti. Při náhodné kontrole na alergologii se doktorovi se výsledky na spirometru nezdály a nezdála se mu ani moje noha. Nechal mě ultrazvukem vyšetřit a tam zjistili, že 10 cm pod třísly mám 7 cm trombóz, který vystřeluje do plic částečky, kde se v hlavní větvi pohybuje utržený kus. Trombóz je jako trabant, náraz znamená kousky a ty potom ohrožuji.

Alergolog byl zděšen a já na druhý den vyšlapal kopec k Boromejkám pod Petřin a tam po přečtení diagnózy mi nedovolili udělat ani krok. Všude mě vozili a ihned umístili na jednotku intenzivní péče. Byl jsem klidný a uvědomoval jsem si, že jsem na hranici smrti. K této zemi mě nic nepoutalo, spíše bych volil druhou stranu. Kladl jsem si otázku, pro co se mám rozhodnout? Kdybych volil druhou stranu, tak by to mohlo být sobecké, možná útěk z boje. Tak jsem si říkal, že ať to rozhodne Bůh. Nakonec to dopadlo tak, že jsem tady.

V úterý večer před odchodem do nemocnice jsem měl u Terezičky mši za dívku, která na trombózu zemřela. Měla zlomeninu nohy. Velký pocit vděčnosti chovám vůči těm, co mě navštívili, protože vím, jak je těžké přerušit všechno a jít do kopce na návštěvu. Počet návštěvníků mě šokoval. Modlitba za uzdravení mi dělá problém, když vidím, jaké hlouposti uzdravení potom dělají. Bylo to v předvečer 60 letého výročí úmrtí pátera Ignáce Stuchlého. Každý den dnes lépe chápu jako dar Boží.

Těm, kteří se pro mne angažovali, vyprošuji Boží požehnání, nejenom na počtu děti, a vybízím je, aby se naučili těšit do nebe a když dobu odchodu odevzdají Pánu tak je nikdy nevezme v dobu nevhodnou.

Jan Ihnát