Týden modliteb za povolání v Salesiánské rodině je v plném proudu...

Úterý 28. 4. 2009: Dobří přátelé

Každým dnem nás budou provázet vzpomínky Jana Boska z knihy "Můj život pro mladé“. (Viz níže.)

Pane prosíme tě za naše přátelství a společenství. Za kamarády a přátele dětí a mladých lidí. Ať umíme rozlišovat co je dobré a co je zlé a ať si v našich vztazích pomáháme skutečně růst.

Zdrávas Maria..... (nebo desátek růžence, podle možností)


"V tomto prvním roce jsem se musel vypořádat i s některými špatnými spolužáky. Snažili se mě svést k hrám místo školy. Vymluvil jsem se, že nemám peníze. Radili mi, jak si je opatřit; měl jsem okrást mistra i matku. Jeden spolužák, aby mě přesvědčil, mi bezohledně řekl:
- Už se konečně probuď. Nauč se žít v tomto světě. Pokud budeš mít stále zavázané oči, navždy zůstaneš dítětem. Chceš-li mít bezstarostný život, musíš si tak jako tak sehnat peníze....
Ve veselé společnosti byli skvělí chlapci. Vzpomínám na Guglielma Garigliana z Poirina a Paola Braje z Chieri. Rádi se účastnili našich her, ale především horlivě plnili své školní povinnosti. Oba milovali hlučné hry, ale i tiché soustředění a hovor s Bohem.
Ve svátečních dnech jsme po schůzkách ve škole chodili do kostela svatého Antonína, který spravovali jezuité. Pořádali zde nádherné katecheze a vyprávěli příběhy, které si pamatuji dodnes.
Během týdne se Veselá společnost scházela u některého z členů doma. Hovořili jsme o náboženství. Do hovoru mohl svobodně vstoupit každý z nás. Garigliano a Breje byli mezi nejvytrvalejšími.
Na schůzkách se střídaly veselé hry, debaty na křesťanská témata, četba dobrých knih a modlitba. Navzájem jsme si dávali dobré rady a pomáhali si odstraňovat osobní chyby. Aniž jsme to věděli, uskutečňovali jsme velká Pythagorova slova: "Nemáš-li přítele, který by tě napomínal, plať si nepřítele."