Pouť na Radhošť ke cti salesiána Vincence Jandy a Sv. Cyrila a Metoděje

V sobotu 5. července na svátek Sv. Cyrila a Metoděje jsem vyrazil s mými formátory salesiány spolupracovníky Jendou a Lidkou Görigovými z Fryštáku v rámci mé aspirantské formace na Radhošť.

To jsem ještě netušil, že večer mé oblečení nebude v takovém stavu jako ráno. Při této pouti se měla odhalovat pamětní deska salesiánovi koadjutorovi Vincenci Jandovi. Dojeli jsme do Trojanovic k lanovce a vyjeli za krásného počasí na Pustevny, kde už bylo mnoho lidí. To nám bylo ještě veselo. Pomalu jsme šli ke kapli na Radhošti, kde měla být v 11 hodin mše svatá. Dorazili jsme k ní asi čtvrt hodiny před mší svatou a začalo pršet. U kaple jsme potkali i salesiána Pavla Kuchaře, který taky právě na Radhošť dorazil. Mši svatou celebroval náš provinciál František Blaha. Při kázání zdůraznil význam misií. Hovořil o prvních úspěšných misionářích v naší zemi a to o Sv. Cyrilu a Metoději. Dále také hovořil i o salesiánovi Vincenci Jandovi, který působil asi 50 let jako misionář v jihoamerickém Ekvádoru. Tento salesián je mnohem více známý právě v této jihoamerické zemi. Matice Radhošťská si i přesto pokládala za velkou čest ocenit zásluhy tohoto salesiána, který je rodákem z nedalekých Trojanovic a letos má 100. výročí od narození, pamětní deskou v kapli na Radhošti. František také informoval i o chystané knize, která se na památku této salesiánské osobnosti zpracovává. Mezi poutníky na Radhošti byla také salesiánka Jarka Chorovská, která se chystá na misie do Venezuely. I ona se s námi podělila o svém povolání k této službě v daleké zemi. Po mši svaté v zaplněné kapli proběhlo pak už samotné odhalení mramorové desky u vstupu do kaple. Odhalení se ujali také budoucí misionáři, salesián Štěpán Musil, který v srpnu odletá na misie do Sudánu a Jarka Chorovská. Po odhalení desky jsme za občasného deště vyrazili k lanovce. Na Pustevnách nás zastihla hustá mlha, že nebylo vidět ani na 3 metry a silný déšť. Přesto jsme se rozhodli jet lanovkou dolů k autu. Během cesty, která trvala asi čtvrt hodiny jsme promokli až na kost. Ve Frenštátě jsme se rozdělili, Lidka s Jendou jeli do Fryštáku a já do Ostravy. Na tuto pouť určitě hodně dlouho nezapomenu. Krásné duchovní chvíle na Radhošti i počasí nás pořádně zformovalo.

Roman Turowski, Místní společenství Ostrava