Dobré deň z Říma

Už ani nevím koho to napadlo (byla to Majka Ryšavá), že jsme se jednoho krásného dne na našem formačním společenství domluvili, že bychom se mohli zajet podívat do „věčného města“. Jen tak - na otočku - jako by to bylo ve vedlejší vesnici. A protože je naše formační společenství akční (zvláště někteří jeho nejmenovaní členové) od plánů nebylo daleko ke skutkům.


A tak jsme v pátek 7.září nasedli v Bratislavě do letadla (někteří tím překonávali sami sebe) a vydali se do výšky 12 km. Lepší začátek naší pouti nás nemohl čekat. Krátce po startu propíchl náš Boeing 737 těžké a uplakané mraky a my jsme spatřili modrou oblohu a sluníčko, které nás od té doby provázelo po celou naši „pouť“. A to nejenom na obloze, ale i v našich srdcích.Po hladkém přistání v Římě jsme se přesunuli do poutního domu Velehrad, který se stal po následující čtyři dny naším domovem. Tedy domovem ani tak ne, jako spíše noclehárnou, protože přes den jsme tam moc času netrávili. Chtěl tomu osud, náhoda či spíše Vůle ze shora, že na Velehradě měli v době kdy jsme tam jeli zrovna 11 volných míst. Přesně tolik členů má naše společenství (samozřejmě včetně našich formátorů)
Po krátkém přivítání našimi hostiteli jsme vyrazili na čtyřdenní maratón po římských památkách. A samozřejmě nejen po nich. Není v lidských silách oběhnout či objet za tak krátkou dobu ani to nejvýznamnější co Řím nabízí. Naštěstí jsme se řídili heslem stihneme co stihneme a tak se našlo i poměrně dost času na modlitbu, rozjímání či každodenní mši svatou. Přesto jsme toho stihli poměrně dost. Nemá smysl zde vyjmenovávat všechna místa která jsme navštívili. Bylo ji hodně. Rád bych však vypíchl alespoň některá, která mne velmi oslovila. Většinou to byly hroby svatých. A ne ledajakých - např. hrob apoštola Petra, Pavla, sv. Cyrila a nebojím se do této svaté společnosti zahrnout i Jana Pavla II.)


Navštívili jsme také všechny čtyři římské baziliky, spoustu fontán, římských císařských fór (chápej fórum nikoli vtipNemohli jme vynechat koloseum v němž také protekly tisíce litrů krve mnohdy bezejmenných mučedníků. Velmi silným zážitkem byla také návštěva vězení, ve kterém byl vězněn sv. Petr a spousta dalších zážitků. A tak není divu, že jsme si připadali (i my Brňáci :-)) jako vesničané (obyvatelé vesnic prominou) ve městě. A z toho také vznikl pozdrav jenž jsem použil v nadpisu. Pokaždé když jsme někam přišli, nezapomněli jsme pozdravit hlasitým - dobré deň.
Vyběhli jsme na věže, sestupovali do podzemí, zkrátka jsme toho naběhali opravdu hodně. Během cest jsme vypili spoustu vody z římských kašen, ráno a hlavně večer poměrně dost jiné „vody“, ale co je nejdůležitější bylo nám v těch teplých krajích dobře. A na vás všechny jsme vzpomínali ve svých modlitbách. Zejména když jsme mohli, jako formující se spolupracovníci navštívit místa v nichž žil, pracoval, odpočíval, ale také konal zázraky sv. Jan Bosko během svých návštěv v Římě.
A tak když jsme v pondělí nasedali do letadla všem nám bylo líto, že jsme měli na jednu z kolébek křesťanství tak málo času. Vzhledem k tomu, že jsme však hodili pár drobáků do fontány di Trevi, můžeme doufat, že se do věčného města vrátíme. Závěrem se určitě sluší poděkovat: Našim hostitelům z Velehradu P. Jiřímu Sedláčkovi, P. Pavlu Lepaříkovi a P.Vojtěchu Hrubému za milé přijetí a cenné informace. Našim formátorům manželům Pospíšilovým za organizaci a „průvodcovské“ služby, Majce Ryšavé za organizační a tlumočnické služby a hlavně všem za milé společenství.
Arrivederci Roma
Vašek Urban