Před Kongresem a po Kongresu

Je třeba ocenit úsilí hlavního představeného, že vzhledem k situaci a problémům dnešního světa směřuje Salesiány Spolupracovníky a Salesiánky Spolupracovnice k větší autonomii a větší zodpovědnosti za svůj život a formaci.

Problémy jako je sekularizace, nízká natalita (v době Dona Boska se ročně narodilo v Castelnuovo 180 děti a dnes je to 15 a umírá 50 lidi) atd. by mohly někoho vést k tomu, aby umenšil svou činnost a vzpomínal na staré zlaté časy. Kongres byl náročný na organizaci, průběh, ale i nasazení každého účastníka. Bylo to však i obohacení, protože každý člověk je dar a bohatství a o to je větší, když je z Asie, Afriky atd. Dobrá slepice najde zrno i na hnoji a jaké musí to být bohatství, když je to výkvět vtěleného salesiánského ducha. Překládat do cizího jazyka celý den je náročné, ale i poslouchat překlad a sledovat co se děje. Pro mnohé účastníky to bylo všechno nové. Někteří se zorientovali velice rychle a někteří z Asie si odskočili do Lurd (proč by ne když jsou tak blízko).
Měli jsme výhodu, že don Klement nám nejen byl ochotný se věnovat, ale věnoval se systematickým způsobem. Nejvíc však se věnoval těm z Asie, což se nelze divit, protože to potřebuj9 a je to jeho hlavní povinnost. Kongres měl podpořit život, formaci, ale i vědomí, že v Donu Boskovi máme veliké bohatství z nebe, že být Salesiánem Spolupracovníkem není jen břímě, ale i veliká radost. Spolupracovníci se stanou svatými tam kde jsou. Ne, že budou kopírovat řeholníky a budou jakýsi nepodařený hybrid mezi řeholníky a laiky, ale že budou mít svoji vlastní identitu a nebudou se bát ani peněz ani majetku, které mohou poplést hlavu, ale ten kdo s nimi umí hospodařit tak vykoná hodně dobra.
Byl jsem rád, že Kongres byl v Římě protože don Bosko nás učil lásce k papeži. Řím je i místo prosáklé krví mučedníků a člověk tam konkrétně vidí působení Ducha Božího, který obnovuje církev a tvář země. V církvi je tolik hnutí, že tam není ani k hnuti. Jaká bude budoucnost Salesiánů Spolupracovníků? Bude taková, jak každý z nich se nechá obnovit tím Duchem, který učinil z Dona Boska Otce a učitele a dal mu srdce schopné úplného odevzdání.
Setkat se s těmi, kteří se mu otevřeli, bylo povzbuzující a tak je to výzva, abychom si uvědomili, že mnoho lidi uvěřilo proto, že potkalo Krista, že s ním a jeho láskou mělo konkrétní zkušenost. Každý z nás je druhý Don Bosko a otevřít se Duchu Božímu jako on, tak to je náš největší úkol a ten za nás nikdo nesplní. Jinak můžeme všechno vidět, všechno slyšet všechno navštívit a nic nám to nepomůže.
A tak po kongresu bych přál všem uvědomit si, že každý má úkol být Donem Boskem dneška a vyprávět o zkušenosti s dobrým Otcem na nebesích. Je to úkol veliký a nadlidský, ale ten, kdo nás může do toho uvést, je ta, která prožívala tady na zemi nejhlouběji Boží tajemství. Je to Panna Maria. Uprostřed prachu tohoto světa pomohla časem donu Boskovi mnohé pochopit.
Don Bosko když byl na konci života tak plakal a říkal: „Kdybych měl větší víru kolik lidi víc jsem mohl zachránit“. Není před Kongresem a po Kongresu, všichni neustále pracujeme a snažíme se; sedět a čekat, až můj manžel bude svatý a moje manželka nebude protivná a děti nebudou dělat psí kusy znamená nechat si ujít vzácný Boží dar a tím je čas.Ten čas, který ti Bůh daroval, abys byl více Donem Boskem.
Myslím si, že když z účastníků kongresu únava spadne, budou čím dál víc chápat, že všechno bylo velikým Božím darem, větším než jsou teď schopni pochopit.
V Římě jsem pochopil jednu důležitou věc. Člověk musí používat hlavu a přemýšlet. Když jsem přemýšlel, tak jsem se dostal i tam, kde mě předtím žádný vatikánský úředník nechtěl pustit. Nakonec jsem si řekl: „Vidíš jak je to jednoduché“. Řím je neustále starý, ale i nový. Římská církev je však i taková, jaký jsem já, může to být i zdrcující, ale i radostné. Radostné je to, že nejsem její hlavou a proto klidně spím.

Jan Ihnát
Několik fotografií z Kongresu ACS:

chceme být co neblíž všemu dění"


Jirka a Iva na kongresu"


spolupracovníci hádejte odkud..."


setkání s Anežkou Hesovou: