Setkání provinciálních rad na Gruni

Každoročně probíhá společné setkání české a slovenské provinciální rady ACS, letos jsme se sjeli do Beskyd na Gruň.

Měla jsem nejlepší úmysl vyjet na zasedání naší a slovenské provinciální rady ACS včas a na místě být mezi prvními. Bydlím ve Vsetíně, takže jsem to měla ze všech nejblíž. Ale páteční odpoledne se mi protáhlo a na Gruň jsem dojížděla za tmy. V duchu jsem děkovala Olince Kvapilové za její navigační mail, nebýt kterého, asi bych nocovala zaparkovaná někde v lese. Dorazila jsem dobře, reference o Domu sv. Josefa nelhaly, nestačila jsem si ani vybalit věci a už byla večeře a po ní česko-slovenské kolečko. Slovenští spolupracovníci přijeli se třemi kněžími, pivem, vínem, oštěpkem a nezdolným optimismem. Seznamovací večer jsme dlouho neprotahovali, protože v sobotu byla na programu pěší túra a po ní jednání rad. V sobotu ráno jsme se probudili do mlžného oparu, který se brzo rozpustil a po ranních chválách a snídani jsme mohli bez bez obav vyrazit směrem na Bílý kříž. Krátká nenáročná túra nikoho nezmáhala a v krásném prostředí Beskyd jsme se kochali zbytky babího léta, někteří přemýšleli nad svými úkoly z minulé rady a všichni jsme se už těšili na společné večerní sezení obou provinciálních rad. Počasí bylo skutečně nádherné, obloha azurová, fotit jsme mohli ostošest! Viditelnost byla tak dobrá, že Honza Tomiga pořídil dvě dokonalé fotky Ducha svatého sestupujícího na sekretáře. Dopoledne na čerstvém vzduchu bylo velmi příjemné. Zpátky jsme se vraceli sice stejnou cestou, ale naše čtveřice- František a Iva Růžičkovi, Prokop Pospíchal a já- ve které jsme střídavě řešili vnitrostranickou krizi v KDU, výchovné problémy a blížící se komunální a senátní volby, nějakým nedopatřením odbočila, a teprve když jsme se ocitli v dost hlubokém lese, došlo nám, že oběd asi nestihneme. Díky dobré fyzické kondici a orientačnímu smyslu jsme zvládli návrat v pohodě, a posíleni vynikajícím obědem jsme usedli k odpoledním jednáním našich provinciálních rad. Zpestřením pro nás bylo, že zrovna v sobotu natáčeli pracovníci z Křesťanského magazínu materiál do vysílání právě v Domě sv. Josefa, takže náš sekretář se svojí zástupkyní měli možnost hovořit i na kameru! Sledujte televizní programy! A také si nenechte ujít příležitost navštívit krásný dřevěný kostel, který je od Domu sv.Josefa coby kamenem dohodil. Podle oficiálního popisu je to pasekářský kostelík postavený ve švédském stylu. Jedna mladá slovenská provinciální rádkyně zhodnotila krásný dřevem vonící interiér kostela slovy „ozaj – taká česká ikea“. Večerní společné jednání provinciálních rad se neslo v duchu sdělování zkušeností, porovnávání prostředí, ve kterém salesiánští spolupracovníci žijí a pracují, jedni i druzí jsme se dozvěděli i něco statistických údajů, a to všechno v srdečném ovzduší bez jakýchkoli zábran.
V neděli po snídani a mši svaté jednaly odděleně skupiny rádců pro formaci, rodinu, apoštolát, komunikaci a média, a sekretáři. Ze záverečných hodnocení jednání ve skupinách se mi líbilo shrnutí Ivy Růžičkové (od pátku do neděle mluvila skoro výhradně slovensky!), která důležitý rys odlišného slovenského a českého prostředí pro působení salesiánských spolupracovníků popsala slovy: „Zatial čo vy pracujete s veriacimi, my pracujeme s tým, čo máme.“ Humor a nadsázka nechyběly ani při loučení, některým z nás se opravdu nechtělo odjíždět, ale navzájem jsme se ujistili, že do květnového společného setkání na Oravě na sebe budeme myslet, navštěvovat se na webových stránkách, posílat fotky a modlit se. Já se na Slovensko těším už teď!

Bohunka Holeňová