Krátké ohlédnutí za konferencí ACS

Obsah, průběh, výtahy přednášek, závěry diskuzních fór, prezentace činností apod. budou zpracovány a zveřejněny v příštím Zpravodaji. Já se chci rozdělit jen o celkové dojmy s těmi, kdo třeba nemohli přijet, ač by rádi byli při tom. (Přestože zkušenost je nepřenosná…)

Organizace akce byla propracovaná a fungující, přijetí vlídné a možnosti využití pestré. Nejdříve bych tedy ráda poděkovala všem, kteří se o to všechno zasloužili v přípravném týmu a obětavě sloužili i v průběhu. Atmosféra vyšla skvělá, snad lze říci rodinná, program se zdařil, našla se i řada příležitostí pro krátká osobní setkání, vzájemné porozumění a povzbuzení.
Dvě značně kontrastní přednášky oslovily zřejmě různé skupiny posluchačů. (Na klasickou idylickou „manželákovou“ se těžko navazovalo skeptickému realistovi, mnohaletému manželskému poradci dr. Zemanovi, který ještě těsně před ní vyjádřil nutnost svou přednášku přestavět či upravit, aby byla vůbec stravitelná.) Ať už patříme k těm, které oslovily sdělené zkušenosti jiných a jasné návody, jak vylepšit vztahy v našich manželstvích a rodinách, místních společenstvích a farnostech, nebo k těm, které spíš odrazují a musí pracně hledat vlastní cestu (možná i s dopomocí jiných), mohli jsme svorně ocenit odborný i lidský ráz konference, potěšit se a oživit své vzájemné vztahy, posílit se na cestu do všedních nesnází a prožít vděčnost za toto zázemí a Boží doprovázení vším, co nás potkává, tak jak ho Kristus slíbil… Je dobré si občas více uvědomit, co všechno jsme díky tomu překonali a vykonali (nebo nevykonali)… Přítomnost Petra Popelky, který se právě chystal vrátit do školy po prodělané leukémii, nebo Jirky Šárky, který před časem zkolaboval z neznámých důvodů téměř k exitu, byly takovým živým mementem….
Mnoho věcí stále v ACS neumíme (jak to bývá běžné v rodině), ale učíme se a hlavně si uvědomujeme jejich nutnost. (viz např. nejednotný pojem a účel konferencí, potřeba solidní přípravy každého účastníka, pokud chceme sebe i druhé obohatit, nebo neukázněnost ztěžující práci jiných, rušení v sále při přednáškách, neefektivní práce skupiny, až po realizaci závěrů?)
A poslední poznámka: Radovala jsem se i z toho, že ACS teď vedou mladí tahouni, s jiným potenciálem nápadů, tvořivosti, energie, komunikativnosti, schopnostmi tolerance a spolupráce, s novými inspiracemi, nadhledem, humorem… Vážím si jejich obětavé služby našemu společenství a aspoň tímto příspěvkem to chci vyjádřit, jistě i za mnohé další (připojujeme modlitbu).
A to jsem ještě neslyšela zpívat šéfa Petra Hanáka, který prý dokáže dojmout i starší dámy!…

Zdislava B.