Staříček slaví 150 !!!

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Salesiánská rodina, Vydáno dne: 28. 11. 2019

Jak již se rozhlásilo po salesiánské rodině, první český salesián don Ignác Stuchlý slaví letos skutečně krásné kulaté výročí – 150 let. Shodou okolností i Staříčkova pěší pouť letos končila pětkou, byltě 15. ročník. Ale proč opakovat, co již bylo napsáno a řečeno…
Dnes mi jde o to, abych se s vámi podělila o vlastní zážitky se Staříčkem a svěřila vám, co pro mě osobnost Staříčka znamená, kým pro mě je.
Nemohu popřít, že o Ignáci Stuchlém jsem se dověděla až v roce 2011, kdy jsem poprvé byla ve Fryštáku na velikonoční akci pro mládež. Dům Ignáce Stuchlého a aktivity v něm mě tehdy tak nadchly, že jsem se do Fryštáku chtěla vracet, jak jen to šlo. Na Staříčkově pěší pouti jsem byla až o rok později, tedy v roce 2012. Ale v té době jsem se již delší čas pídila po informacích o této osobnosti, která mě zaujala svou nenápadností, vlídným úsměvem – a – z nejznámější fotky, kde snad jakoby na fotícího hrozí prstem – také lišáckým výrazem.



Při čtení Životopisných vzpomínek P. Ignáce Stuchlého, knížky Tvé misie budou na severu a nakonec i v roce 1992 vydané publikace Český Don Bosko, kterou sestavil ze tří dílů Životopisných vzpomínek pan Josef Vlček, bývalý chovanec fryštáckého ústavu, se mi před očima objevoval stále více a více blízký přítel, který by jen kývl, že potřebuje s něčím pomoci a já bych se mohla přetrhnout, abych mu vyhověla.
Je to možná namyšlenost či naivita, ale od roku 2014, kdy jsem pocítila touhu stát se skutečně součástí Domu Ignáce Stuchlého a pomáhat tam při aktivitách, jež tu probíhají, žiji v přesvědčení, že mě do Fryštáku don Stuchlý přímo povolal. Jak jinak vysvětlit, že opustíte město, kde žijete, kde se vám líbí, máte tam dobrou práci, přátele, koníčky, vlastní byt… a odjedete do nejistoty „kamsi na Moravu“ („Tvé misie budou na východě...“). To člověk nemůže vysvětlit prakticky ničím.
Také až ve Fryštáku jsem měla sen, že mám opravdu patřit do salesiánské rodiny, a to konkrétně ve větvi salesiánů spolupracovníků. V mém dokonale živém snu probíhal jakýsi sraz ASC, já se tam nějak ocitla a došlo mi, že vlastně nejsem ASC a že tam nemám co dělat. No a dva ze salesiánů (vím, kdo to byl, ale to je „tajemství“, nicméně, koho by to zajímalo, odpovím) nezávisle na sobě řekli těm, kdo se ptali, co tam dělám: „To je v pořádku, ona sem PATŘÍ...“ A tak jsem poslechla a stala se salesiánkou spolupracovnicí.
Na Staříčka se obracím s přímluvnými modlitbami, když máme např. nějakou mimořádně velkou či důležitou akci na DISu a jsme z toho nesví, modlím se i za uzdravení Michalky Láníkové, což je úmysl Staříčkovy pěší pouti, modlím se i za jiné své blízké, občas si zajdu „pokecat“ na hřbitov...
Jsem si prostě jistá, že Staříček je se mnou a když mi je někdy úzko, drží nade mnou ochrannou ruku a podporuje mě. Párkrát se mi již stalo, že jsem třeba uklízela po Domě a kdosi se mě ptal: „A kdo ti pomáhal?“ a ze mě okamžitě vypadlo: „Přece Staříček!“
Don Ignác Stuchlý je zkrátka jedním z mých osobních patronů a opravdu budu ráda, když se mu dostane pocty a slávy oltáře. Nicméně – pro mě již blahoslavený, ba svatý JE!!!.
Pavla Ju