Staříčkova pěší pouť z Fryštáku na Hostýn a zpět 28. 9. 2019

Letošní ročník Staříčkovy pěší pouti byl „dvakrát jubilejní“. Jednak se konal již 15. ročník a za druhé letos připadá na 14. prosinec 150. výročí narození Ignáce Stuchlého. Výročí příchodu salesiánů do Československa kulaté není, ačkoli 92 je kulaté dost. A tak se o pouti dozvěděla celá salesiánská rodina – z webu ASC, z Vnitřních zpráv SDB, z mailu všichni (nebo většina), kteří se pouti třeba dříve účastnili. Pan provinciál rozdmýchával snahu o to, aby se o pouti co nejvíce vědělo.

V tomto roce připadl svátek sv. Václava na sobotu, což zaručovalo volný den. Jenže jak se zdá, tohoto volného slavnostního dne využila spousta lidí (organizací…) na velké množství akcí (pominu-li tradiční Svatováclavskou pouť do Staré Boleslavi). I přesto nás z Fryštáku vyráželo 21, což je velmi slušný počet. Základ (který byl na místě srazu u fryštáckého kostela jako první) tvořili spolubratři salesiáni z Fryštáku (Žanek Blaha, Jožka Klinkovský a Pavel Caha) a Kroměříže (Laďa Kopřiva). Přidali se Zlíňáci Honza (Rozsypálek) s Tomášem. A Láníkovi a několik ASC a několik farníků z Fryštáku.

Začali jsme tradičně návštěvou hrobu dona Stuchlého (a mons. Štancla), kde „hlavní organizátor“, protože jsme měli čas a Staříček má výročí, vyhrožoval přečtením životopisu Ignáce Stuchlého, že má jen 55 stran. Žert se nezdařil, jelikož nikdo neomdlel. Nakonec došlo totiž jen na pasáž z úvodu knihy Jarouška Kopeckého Tvé misie budou na severu. Cituji: „Jelikož k blahořečení P. Stuchlého je zapotřebí alespoň jeden dobře doložený zázrak na přímluvu nastávajícího světce, záleží na nás, abychom si vyprosili nezbytné Boží znamení a Ignác Stuchlý mohl být zařazen mezi blahoslavené a my jsme se k němu mohli obracet jako ke svému přímluvci u našeho Pána. Proto považujeme za vhodné lépe se seznámit s jeho životem.“ Knihu doporučuji k přečtení celou. Kdo chce vědět více, nechť sáhne po trojdílném díle dona Oldřicha Meda Životopisné paměti P. Ignáce Stuchlého, a kdo chce čísti jen jednu knihu, nechť vezme do ruky výtah z těchto tří knih, vydaný pod názvem Český Don Bosko.

Po úvodu, modlitbě a Žankovu požehnání na cestu jsme se vydali na pouť. „Chrti“ nasadili svižné tempo, tudíž na rozcestí U Dubu jsme byli v takřka nemorálním čase (nějak před devátou). Cestou se nám ztratil Jožka, který zřejmě hledal v lese hřiby. Návratu „ztraceného otce (syna)“ jsme se dočkali akorát po modlitbě za uzdravení Michalky Láníkové, což je také původní úmysl celé pouti.

Hnali jsme na Rusavu a odsud na Grapy, kde je ve svahu nová zvonička s obrázkem sv. Kryštofa. Nebe sice vykazovalo šedé i temné mračno, ale až na menší přeháňku jsme byli vody shůry ušetřeni. Po krátké pauze u posezení na Grapech, kde se k nám přidal Pavel Popelka, jsme valili dál. U rozcestníku pod Bukovinou na nás čekali Pospíšilíkovi. Na samotný Hostýn jsme došli zhruba v 10:45, takže jsme měli krásnou víc jak půlhodinu na občerstvení. Naše poutnická skupina se rozmnožila o poutníky přijeté auty, takže nás nakonec bylo krásných 27. Teď už jen chybělo, aby došel hlavní celebrant Radek Gottwald, který připutoval z Bystřice. Stačilo pomyslet, a byl tu!

Slavnostní mše sv. začala v 11:30. Při homilii nás Radek potěšil, poučil i pobavil promluvou o životě Ignáce Stuchlého, lehce rýpnul do bratrů jezuitů (cituji: „Jezuité Ignáce Stuchlého, když žádal o přijetí, odmítli…“) a na závěr sdělil, že o osobnosti sv. Václava se mohou lidé tentokrát dovědět třeba na další mši svaté. Svatováclavský chorál tentokrát po Anděl Páně plně zazněl (resp. tři sloky) a legrační bylo, že se kněžiště – kromě Radka a Josky Pospíšilíka, kteří zůstali stát před oltářem, zcela vyklidilo.

Po mši sv. jsme se rozprchli. Někteří na oběd, někteří za dalšími povinnostmi, jiní jednoduše dom. Zpátky do Fryštáku jsme šli VE TŘECH, dva farníci a 1x ASC – pan Václav, paní Dagmar a „hlavní organizátor“. Lze předpokládat, že i Staříček rád chodil různými cestami, takže srnčí stezka, kterou jsme procházeli pod vedením Dagmar my, nakonec přece jen vedla do Baďurova průsmyku a končila v Mexiku, alias ve Fryštáku. Cestou jsme nacházeli obrovské množství hřibů a bedel. V místě startu jsme opět byli kolem 16:30. Byl to zážitek!!!

Pavla Jungmannová