Oslava svátku Dona Boska na Vidči

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Salesiánská rodina, Vydáno dne: 05. 02. 2016


Na mnoha místech se o uplynulém víkendu slavil svátek našeho milého Dona Boska.
Také na valašské Vidči se sešlo společenství Valašsko s přáteli a pořádně svátek oslavili.

Chtěli byste vědět, jak se slaví na Valachoch?
Tož pak si přečtěte krásný článek Vojty, který je okořeněný i jeho fotkami...



   Za okny panuje krásné jarní počasí a my se připravujeme na zimní Vidču - oslavu svátku Dona Bosca. Jedeme hned po práci, v půl třetí. Na Vsetíně přisedne Helenka, která jede ze školy ze Zlína. Cestou nám barvitě líčí zážitky ze studií. Najednou se zamyslí, svůj zrak zapíchne do okolní krajiny a položí filosofickou otázku: "Tak nevím, jestli jedeme na zimní, podzimní, nebo letní Vidču."

   Na chalupě nás vítá členka radky Radka s pomocníkem Štěpánem. Chalupa je zatím ještě prochladlá, ale v kotli, sporáku i krbu již plápolá oheň. Zdá se, že se Štěpán "potatil". Mamka vytahuje z auta hrnec s kyselicí, a co nevidí - na plotně se vaří další, konkurenční! Po chvíli z ní Radka vytáhne na talíř uzené žebra, rozhlédne se po kuchyni a už mám úkol - obrat maso, nakrájet je na kostičky a vrátit do kyselice. V nestřežené chvíli neodolám a nějaká ta kostička výborné pochutiny putuje do úst. Postupně přijíždějí další a pod vedením Blažky a Radky pomáhají s přípravou zemákového salátu.

   V devět hodin zaplníme kapli k večerní modlitbě. Staňa nás krátce seznámí s tím, co vše se budeme modlit, otevře breviář a zeptá se: "Jak se rozdělíme?" Jenda mu pohotově odpoví: "Na ty, co se budou modlit a na ty, co půjdou pryč!" Samozřejmě ve srandě. Vzápětí hrábne do strun a kaplí se rozezní tóny kytar. Přidáváme modlitbu za nemocného P. Petra Chovance.

   Poté pokračujeme v zábavě. Postupně mizí hrnec kyselice a také tři uzené a vařené kolena - Jendova specialita. U krbu zní hudba a zpěv do pozdních nočních hodin. Asi v jednu jdu spát. V půl páté procitnu. Z jídelny se ozývají hlasy. Poznávám Jendu. Vysvětluje mládežníkům, proč je nutné platit daně. Daň z příjmu, daň z nemovitostí, daň z lihu…

 

 

 

 

   

 

   Sobotní ráno je větrné a slunečné. Vybíhám ven s foťákem, abych zdokumentoval krásné jarní počasí. V devět hodin jsme už opět v kapli. Je to bezvadné, že Standa na Vidči opět zavedl duchovní řád. Vyrážíme s Tomáškem na krátkou procházku směrem ke Střítežským pasekám. Krajina bez sněhu, fotky jsou ponuré, Radhošť v mírném oparu.

   Po návratu nahlédnu do koupelny vedle kuchyně, kterou obsadili chlapi se svými oblíbenými doutníky, slivovičkou a kafíčkem. Mou snahu zdokumentovat tyto pohodové chvíle komplikuje hustý dým. Navíc se tu nemůžu dlouho zdržovat, abych nenačichnul a neztratil "potravinářský průkaz", což se mi vyplatilo, neboť ihned po návratu z „doupěte neřestí“ dostávám od Radky úkol v kuchyni. Díky včerejšímu úspěchu s obíráním uzených žeber, staví přede mne talíř s vařeným kuřetem se slovy: "Obrat, nakrájet na úhledné kostičky a zpátky do polévky!" Sednu tedy k oknu, hrabu se v horkém kuřeti a přes okno po očku sledují krásnou valašskou krajinu zalitou hřejivým sluncem. Jediné, co mi kazí náladu, je tupý nůž…

   V půl druhé slavnostní oběd v jídelně. Kuřecí vývar s játrovými knedlíčky, kuřecí a vepřové řízky se zemákovým salátem. Následuje kafíčko, vítání dalších návštěvníků a za soumraku jdeme do lesa ke "kouzelnému stromečku“, ke kterému nás spolehlivě vedou šipky na cestě. Nejmladší Tomášek cupitá s čelovkou na hlavě. Na děti čekají dárkové balíčky, na dospělé plastové štamprličky, do kterých dostávají od Standy Fernet. To vše až po společné fotce. Je mezi námi i P. Pavel Glogar, který nám přijel odsloužit mši svatou. Při ní nese Tomášek obětní dary a neustále diriguje muzikanty a i nás, zpěváky. Po mši dostává P. Pavel malý dárek v podobě vinného setu.

 

   Večer hudba, tanec, obložené talíře a to vše doplněné zábavným programem, který je v režii rady, doplněný báječnými hereckými výkony naší omladiny. Snad největší úspěch sklízí "kuřecí vývar" v podání Štěpána.

       
   

   Po půlnoci se odebírám ke spánku. V půl třetí začínají mládežníci uklízet jídelnu, když tu se Petrovi rozezní telefon a v něm se ozve maminka, která se svým manželem strávila večer na valašském bále ve Valašských Kloboukách: "Petře, prosím tě, my jsme s tátou přijeli z bálu, stojíme v krojích před domem a nemáme klíče!" Petr pohotově odpoví: "Tak to máte smůlu, ale přijeďte tady na Vidču. Když vás strejda Buček uvidí v krojích, tak určitě vytáhne bendžo a rád vám zahraje k tanci! Anebo běžte do baru. Tam mají otevřeno až do rána. To je blbý nápad. V těch krojích byste tam byli jak nazí v trní. Tak já se tu rozloučím a jedu domů i s klíčema. Naštěstí jsem nic nepil!"

   Nad ránem bubnuje déšť do parapetů, ale přes den je polojasno. V devět opět v kapli, pak snídaně a úklid. O poledni se v kuchyni podávají řízky a salát - zbytek chalupy je uklizen.