V minulých dnech proběhl médii příběh rodiny, které úřady odebrali děti a otce obvinili ze zneužívání dětí. Ten se poté oběsil.
Myslím, že si vcelku dobře dovedu představit, co prožíval - ponížení, stud, zoufalou bezmocnost vůči úřadům, beznaděj, strach z persekuce apod...
Stalo se mi něco hodně podobného.
Před asi dvěma roky čtrnáctiletá dívka vykládala na různých místech, že ji sexuálně obtěžuji a fyzicky týrám. Jeden z těch, kterým si „postěžovala“ poctivě splnil svoji ohlašovací povinnost a oznámil to na sociálku.
Velmi rychle mi přišlo obvinění a bylo zahájeno trestní stíhání. Pak už nikdo nespěchal. Přestože asi po čtyřech měsících dívka vše odvolala, do vyšetřovacího spisu udala, že si vše vymyslela a nic z toho se nestalo, trestní řízení běželo dál.
Mně i ženě Dagmaře to přináší velká traumata, která se těžko popisují. Poznamenalo to celou rodinu. Několik spolupracovníků o tom ví, ale zveřejnit to jsem do teď neměl sílu.
Popisuji to stručně, aby to nebylo moc dlouhé a některé osobní věci nedokážu zveřejnit. Čeká mě soud 13. dubna a není mi z toho dobře.
Děkuji všem, kteří mě podporují a modlí se.
Kdybyste se chtěli další přidat k modlitbám za naši rodinu a aby soud dobře dopadl, budeme rádi.
Honza Beránek