Minulá Boskiáda byla zaměřena na Dona Boska a salesiánskou rodinu, tentokrát jsme se rozhodli spolufarníkům přiblížit salesiánské dílo v českých zemích. Ani jsme nemuseli dlouho přemýšlet a všem bylo jasné, že Fryšták a první český salesián, P. Ignác Stuchlý, budou tím základem, od kterého je potřeba začít.
Obrátili jsme se s prosbou o pomoc na salesiány ve Fryštáku. Ti nám s velikou ochotou vyšli vstříc, takže jsme v neděli 27. ledna mohli v Jedovnicích přivítat P. Jana Komárka, P. Františka Bezděka a Štěpána Musila. Obdivujeme jejich statečnost, se kterou se zledovatělými silnicemi a sněhovou kalamitou doklouzali až k nám do Jedovnic. Jsou to praví salesiáni, kteří se nedali odradit ani zimou v kostele ani malou účastí posluchačů z řad dospělých (ti se naopak špatného počasí zalekli). Patří jim veliké díky za jejich ochotu, volný čas i odhodlání jít do akce, která je vždy tak trochu sázkou do loterie. Přijeli vzorně vyzbrojeni dobrou náladou, taky nutnou technikou a spoustou zajímavostí nejen z historie, ale i ze současnosti.
Ale než dostali naši hosté slovo, Boskiáda začala jak jinak, než tradičně po salesiánsku – scénkou, kterou si připravily děti. Náhle jsme se ocitli s Donem Boskem v zakristii turínského kostela a mohli jsme sledovat, jak si svou láskou a dobrotou získává Bartoloměje…
Díky divadlu si mohli spolufarníci představit, jak celé dílo Dona Boska začalo.
        Potom je naši hosté z Fryštáku seznámili s počátky salesiánského díla u nás. Představili „Staříčka“, historii ústavu i současné aktivity. Mladí se mohli nechat oslovit nejen nápady na každodenní využití volného času, ale získali tipy a kontakty pro víkendové akce nebo prázdninová dobrodružství. K vidění zde bylo mnoho zajímavých dobových i současných fotografií i několik videí z prezentovaných aktivit.
Zatímco se dospělí vzdělávali v kostele, fara ožila radostným smíchem a nadšením dětí i mládeže (ti se na rozdíl od dospělých dostavili v hojném počtu). Pro obě věkové skupiny zde byly připraveny hry, soutěže a zajímavá zábava. Starší žáci a studenti si osvěžili, jak kdysi jako malí hrávali pexeso. Tato na první pohled jednoduchá zábava však skrývala nelehký úkol. Všichni, kdo chtěli uspět a vyhrát indicie k získání důležitých informací o životě P. Stuchlého, museli vyburcovat všechny svoje smysly. Čekalo je postupně pět stanovišť, kde hledali různé dvojice z nabízených vzorků. Jednou se museli spolehnout pouze na svůj sluch, podruhé hmatem hledali k sobě patřící věci, jindy zase museli zrakem, chutí nebo čichem určit spojitosti nebo rozdíly.
Skupina mladších dětí také nepřišla zkrátka. Kluci i holky se mohli vydovádět během různých legračních her, vyzkoušet svůj postřeh a pevné nervy nebo si trénovat svoji zručnost a trpělivost při výrobě malých drobností. Všem bylo mezi kamarády moc dobře a vůbec se jim nechtělo odcházet domů.
        Během celého odpoledne nechyběly modlitby, písničky, dobrá nálada, ale také občerstvení. Při našem nedostatku vhodných prostor byly horký čaj a káva nutností pro všechny vytrvalce, kteří se nebáli snášet zimu v kostele. A tak jsme si trošinku povzdechli, proč nemá Don Bosko svátek třeba v létě.
Odměnou ale pro nás všechny byly spokojené dětské tváře i všeříkající uznání mládežníků: „To bylo fakt hustý“.
Hlavním smyslem celého snažení bylo oslovit a nadchnout mladé - a to se Vám, milí přátelé z Fryštáku, podařilo! Někteří se už nechali slyšet, že se do Fryštáku chystají…
Všichni se těšíme na další Boskiádu, která se snad stane v Jedovnicích tradicí.
                Chrástečtí, Šebelovi, Málkovi st. i Málkovi ml. a Vančurovi