Milí moji, přiznám se, že když jsem oznámila světu, že je Tom v "zimním spánku " - nastala doba zvláštního ticha, kdy jsem měla možnost trochu vydechnout a srovnat si myšlenky...
Takže, když Toma - proti předpokladům a plánům probudili, váhala jsem to oznámit, zvláště když byl, jak se vyjádřil pan doktor, ve vigilním komatu. - zn. už bez utlumujících léků, ale bez reakcí. Jak to říct, zvláště těm "ve světě", kdo nemají naději a nevěří v Boha- Lásku? Bylo to těžké.
Teď se den po dni Tom lepší. Nejdřív otevřel oči a jen se díval... ale to by bylo na dlouhé vyprávění. Zkrátka, kdo čeká, že vstane, vezme své lože a odkráčí vzdát díky, to bude zklamání, ale pro nás, kteří ho vidíme denně, dělá úžasné pokroky. Dává najevo, že vnímá. Nevím, jestli poznává, kdo jsem, ale vypadá pokojně a radostně, když s ním jsem. Když se modlím něco známého, pohybuje občas rty, jakoby se modlil také. Otáčí hlavou na znamení souhlasu nebo odmítnutí. Dnes ráno, když mi rehab. sestra ukazovala, jak s ním mám cvičit, nehýbal rukama - jen mimovolně trochu pohl rukou a odpoledne ruku sám zvedl. I sestřičky se chovají, jakoby se stal malý zázrak. Já mu říkám, že je chlapák a bojovník, klidná síla a jiné lichotky... a to víte, co to dokáže s mužem...
Takže přátelé, jestli máte ještě sílu, tak si vzpomeňte v modlitbě, protože teď to bude asi nejtěžší období a bude o naději a trpělivé práci všedních dnů. Zatím prožívám velkou vděčnost, ale taky se hlásí únava a nevím,co mě čeká další dny a týdny.
Tomova oblíbená píseň, kterou mu teď často zpívám je "Moc předivná" od D. Bonhoeffera - německého pastora, který ji složil před svou popravou na Silvestra1944 v nacistickém vězení. Má krásný nápěv i slova. (modrá Hosana č.143).
A to už je dnes vše a jdu spát. Nechci používat fráze, ale upřímné Pán Bůh zaplať za vaše modlitby! Bez nich bych ležela vedle Toma.
Vaše O.K.