Závěry mého „studia“ chatu

Před více než rokem nám zavedli do knihovny internet a tak jsem poprvé objevila, že existuje chat. Zjistila jsem , že se to týká mladých lidí a nejen jich a tak jsem tam jako salesián taky „vlezla“ .

První kontakt s tímto médiem byl šok. Na místech , která v názvu místnosti nabízela rozhovor o Bohu, někdo nabízel sex v kostele. Dále tam vstupovali provokující a nadávající jedinci a často nositelé nicků ( nick = přezdívka) více , či méně značících příslušnost a zálibu v satanovi!
Upřímně vyděšená jsem se ptala jedné mladé, inteligentní a vnímavé návštěvnice knihovny na její názor. Řekla mi, že to neberou mladí tak vážně jako já, že vědí, že je to jen chat, ale že může nastat v životě situace, kdy se v určité místnosti sejdou lidé, kteří tu situaci prožívají taky a pak o tom mohou pokecat.
Vybavena těmito slovy jsem se na chat vrátila. A nastal další problém. Najednou jsem těch lidí na „pokec“ nacházela všude dost. V noci mi před očima blikala písmenka jako hvězdičky a v srdci jsem nosila spoustu „konkrétních“ starostí, radostí, osudů, příběhů a vět lidí, které jsem „potkala“.
Byla jsem všechno, jen ne radostná a pokojná ( což jsou rozlišovací znaky pro dobré ovoce určitého díla). Nezbylo nic jiného , než to „studium“ nacpat na patřičná místa a tak jsem jednou zvedla ruce a položila mě a chat před Boha. Slova...“Budete mými svědky“...a „Duch vane kudy chce“ (tedy i na chat)..vrátila radost i pokoj To by mohl být konec...nebyl. Zbývalo dořešit hledání místa. Jak já, kde a jestli vůbec.
Po určité době a jedné bezesné noci (ne na chatu) mě napadlo řešení. Pokud nějak, tak jako do určitého, sice atypického, ale společenství.“ Spolčo“ tvoří různí lidé . Někteří mají členství závazné, chodí pravidelně a snaží se o směr. Někdo se přijde jen kouknout, někdo chodí nepravidelně, ale jsme spolu. Protože každý jsme nějaký, vznikají taky třenice, nedorozumění a napětí. Jenže za tím vším je snaha, být tu pro Boha, pro druhého člověka, být tu s konkrétním slovem naděje , lásky, vzít účast na radosti i starosti toho druhého, který se mnou zrovna je. Na chatu jsou samozřejmě velká rizika: Po vašem odchodu z místnosti ztrácíte okamžitě kontrolu nad tím, co se tam píše, a i kontrola ve vaší přítomnosti je závislá na rychlosti vašich píšících prstů a momentální připravenosti srdce reagovat na dění a psaní. Taky na tom, v jak velké místnosti jste ...na počtu příchozích, nebo na počtu těch, kteří tam jen „vlítnou“ něco tam „plácnou“ a vypadnou. Anonymní tápající, volající a hledající, nejistí a toužící zůstávají anonymní a jejich volání o pomoc, přes písmenka vytušené, nebo zahlédnuté vás většinou budí v noci. Vaše vlastní nejistoty a neuzdravené věci minulosti vám můžou vyplavat na povrch. Ale tohle všechno se děje i v reálném životě, pokud jsme obklopeni lidmi. V reálných vztazích.
Jistě, můžeme mít na chat různé názory, ale jedno je jisté: chat tu je, ať se nám to líbí nebo ne a já si na konci tyhle úvahy pokládám otázku: V které místnosti by byl Don Bosko a čekal na: Hledající, bloudící, volající a provokující mladé, kteří svými písmenky i nicky tak často jen chtějí říct: „Všimněte si mě...aspoň někdo! „ On jako svatý muž s darem bilokace, radící se s Duchem svatým a s Pannou Marií Pomocnicí...on by to zvládl .
Ti, kteří by chtěli „studovat“ chat, ať se připraví na to, že je to může zasáhnou silou o které neměli tušení a nemusí odtamtud vyjít stejní, jako když tam vlezli. Může se stát, že budete večer tak plni písmenek, že o spaní si můžete nechat jen zdát. Zjistíte, že čeština je úžasný jazyk, který má několik různých slov pro jeden význam a jedno slovo má několik významů.
Po dobu studia se budete muset vzdát jiných „závislostí“(televize, knih...) jinak to časově vůbec nezvládnete a taky pravděpodobně objevíte zákoutí chatu, kam nevlezete i když to zřejmě ani tam není jen o tom, co hlásá název místnosti.
Můj osobní závěr je: Modlím se za vás všechny, které jsem „poznala“ díky chatu. Bůh vám dej odpovědi na vaše otázky...protože: „ V každém člověku je propast, kterou může naplnit jenom Bůh“. (B. Pascal). Moc přeji: Hledajícím směr, nejistým jistotu srdce, závislým osvobození, toužícím Slovo života, volajícím odpověď, neschopným komunikace někoho na živý rozhovor, opuštěným přátele, zraněným uzdravení a všem neklidným pokoj, který nemůže dát svět ani chat.
...a Bohu děkuji za vaše přátelství, se všemi riziky co to neslo, protože přátelství já nedokážu považovat za nic jiného než za dar!

Ludmila Tauchmanová ACS